IV.ÚS 2375/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2375/23 ze dne 3. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2023 č. j. Nco 15/2023-3307, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2023 č. j. 54 Co 138, 139, 140/2023-3500 a usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 19. října 2022 č. j. 0 P 124/2019-12, ze dne 11. listopadu 2022 č. j. 0 P 124/2019-34 a ze dne 30. ledna 2023 č. j. 0 P 124/2019-16, za účasti Vrchního soudu v Praze, Městského soudu v Praze a Okresního soudu v Mostě, jako účastníků řízení, a M. L. a nezletilých D. L. a D.2 L., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6, čl. 8 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 a 12 Úmluvy o právech dítěte. Současně žádá, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Mostě (dále jen "okresní soud") napadenými usneseními nařídil výkon rozsudku ze dne 13. 2. 2020 č. j. 0 P 124/2019-1912, který upravoval styk otce (dále jen "vedlejší účastník") s nezletilými. Usnesením ze dne 19. 10. 2022 uložil stěžovatelce pokutu ve výši 10 000 Kč (výrok I) za nerealizované kontakty vedlejšího účastníka s nezletilým D.2 L. v termínech od 9. 9. 2022 do 12. 9. 2022, od 23. 9. 2022 do 26. 9. 2022 a od 7. 10. 2022 do 10. 10. 2022 a za nerealizované kontakty vedlejšího účastníka s nezletilým D. v termínech od 9. 9. 2022 do 12. 9. 2022, od 23. 9. 2022 do 26. 9. 2022 a dne 10. 10. 2022, usnesením ze dne 11. 11. 2022 uložil stěžovatelce pokutu ve výši 35 000 Kč (výrok I) za nerealizované kontakty vedlejšího účastníka s nezletilým D.2 v termínech od 21. 10. 2022 do 24. 10. 2022 a od 4. 11. 2022 do 7. 11. 2022 a usnesením ze dne 30. 1. 2023 jí uložil pokutu ve výši 50 000 Kč (výrok I) za nerealizované kontakty vedlejšího účastníka v termínech od 18. 11. 2022 do 21. 11. 2022, od 2. 12. 2022 do 5. 12. 2022, od 16. 12. 2022 do 19. 12. 2022 a od 23. 12. 2022 do 26. 12. 2022. Pokuty byla stěžovatelka povinna uhradit okresnímu soudu do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II všech tří rozhodnutí). Pro řízení o výkonu rozhodnutí okresní soud jmenoval nezletilým opatrovníkem statutární město M. (výrok III všech tří rozhodnutí). Žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV všech tří rozhodnutí). 3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 15. 3. 2023 č. j. Nco 15/2023-3307 k námitce podjatosti členů senátu 13 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") vznesené otcem a otcovu návrhu na delegaci městskému soudu z důvodu vhodnosti rozhodl, že členové senátu 13 Co krajského soudu nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování v této věci (výrok I), zároveň přikázal všechna odvolací řízení, i v budoucnu vedená, ve věci péče o nezletilé, vedené u okresního soudu pod sp. zn. P 124/2019, z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze (výrok II). Otec svou námitku podjatosti směřující vůči konkrétním soudcům krajského soudu i svůj návrh na delegaci z důvodu vhodnosti odůvodnil v zásadě shodně. Stručně řešeno tím, že matka je bývalou soudkyní a místopředsedkyní krajského soudu, s lidmi z justičního prostředí je stále v kontaktu, s mnoha soudci okresního i krajského soudu má přátelské vztahy a vztahy bývalých manželů L. jsou námětem četných debat na obou soudech. Vrchní soud k námitce podjatosti konstatoval, že nemá důvod pochybovat o tom, že konkrétní soudci jako profesionálové jsou schopni rozhodnout nezávisle a nestranně, v nejlepším zájmu dětí, a to bez ohledu na pouhou vědomost o tom, že matkou dětí je shodou okolností bývalá soudkyně příslušného soudu. Námitku podjatosti tedy posoudil jako nedůvodnou. Naopak návrh otce na delegaci z důvodu vhodnosti shledal ve shodě se stanoviskem opatrovníka nezletilých za důvodný. Vyhodnotil, že zde je právě v zájmu nezletilých dětí uplatnit výjimku ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a podle § 12 odst. 3 o. s. ř. delegovat věc městskému soudu jako jinému věcně a funkčně příslušnému soudu. 4. Stěžovatelka napadla usnesení okresního soudu o uložení pokut odvoláním ve výrocích I a II. Městský soud po provedeném dokazování dospěl ke stejným závěrům jako okresní soud a všechna napadená usnesení okresního soudu v těchto výrocích i v akcesorickém výroku IV o nákladech řízení napadeným usnesením potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Ve shodě s okresním soudem uzavřel, že matka nevyvinula zjevnou a odpovídající snahu, aby mohla nezletilé syny ke styku s otcem řádně připravit, naopak vyvinula snahu synům čas trávený s otcem znepříjemnit, a dala najevo, že jí vadí, pokud jsou u otce spokojení, čímž nezletilé vůči otci negativně ovlivňovala a zavdala příčinu k negativnímu postoji nezletilých, později pouze D. 2 k otci. Výši pokut uložených stěžovatelce okresním soudem shledal městský soud adekvátní. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že vrchní soud porušil její právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, když přikázal věc z důvodu vhodnosti městskému soudu (výrok II), ačkoli uzavřel, že členové senátu 13 Co krajského soudu nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování v této věci (výrok I). Neshledává delegaci vhodnou z hlediska rychlosti a hospodárnosti. Má za to, že je prosta uvážení geografických a společenských souvislostí, založena na pouhé nedůvěře vedlejšího účastníka v krajský soud a je diskriminační vůči nezletilému D. 2. Zásah spatřuje i v delegaci projednávané věci městskému soudu pro futuro. 6. Co se týče usnesení týkajících se výkonu rozhodnutí, stěžovatelka uvádí, že právní závěry napadených usnesení o výkonu rozhodnutí jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a jsou nepřezkoumatelná. Obecné soudy se soustředily spíše na hledání "viníka", postupovaly tedy v rozporu s nálezy Ústavního soudu, konkrétně nálezem ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 3489/15 (N 71/81 SbNU 253), jelikož splnění povinnosti nebylo v moci stěžovatelky, ať z důvodu negativního postoje nezletilého D. 2 nebo nedostatečné součinnosti vedlejšího účastníka, a nálezem ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. II. ÚS 560/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), podle něhož je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každé jednotlivé věci a udělat vše pro spravedlivé řešení. Soudy nesprávně hodnotily zájem nezletilých, neposoudily, nakolik je v moci stěžovatelky dostát povinnosti připravit nezletilé, nepřihlédly k chování vedlejšího účastníka a vlivu jeho chování na vztah s nezletilými, a konečně, že výkon rozhodnutí byl zprvu veden ohledně obou nezletilých, posléze ve vztahu k jednomu z nich. 7. Stěžovatelka hojně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19 a namítá, že po celou dobu vedení výkonu rozhodnutí bylo stanovisko nezletilého D. 2 jednoznačné, sdělil je opatrovníkovi, stejně tak se je snažil sdělit i okresnímu soudu, ale bezúspěšně. Odvolací soud posléze přehlédl postoj nezletilého a nevedl s ním pohovor řádně, otázky byly sugestivní, zčásti i mimo předmět řízení, a vedení pohovoru pro D. 2 značně nepříjemné. Podle stěžovatelky měly obecné soudy patřičně odůvodnit, pokud nehodlaly k jednoznačně formulovanému názoru nezletilých přihlédnout. 8. V neposlední řadě způsob uložení druhé a třetí pokuty nesl podle názoru stěžovatelky znaky svévole, neboť okresní soud nepřihlédl k novým okolnostem, oba obecné soudy také nezdůvodnily, z jakých majetkových a výdělkových poměrů stěžovatelky vycházely a proč konkrétně uložily pokuty ve stanovené výši. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. 10. Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví lhůty k podání ústavní stížnosti. Tyto lhůty jsou propadné, a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, ústavní stí