IV.ÚS 2375/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2375/24 ze dne 18. 6. 2025 Neposkytnutí přístupu k protokolu o výslechu dle výluky § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Spolku Šalamoun, sídlem U Mlýna 2232/23, Praha 4 - Záběhlice, jednající členem svého výboru Mgr. Šimonem Machem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2024 č. j. 5 As 183/2022-29 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2022 č. j. 6 A 1/2020-74, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2024 č. j. 5 As 183/2022-29 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2022 č. j. 6 A 1/2020-74 bylo porušeno právo stěžovatele podle čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. června 2024 č. j. 5 As 183/2022-29 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2022 č. j. 6 A 1/2020-74 se ruší. Odůvodnění I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 17 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisů Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Nejvyššího správního soudu se podává, že stěžovatel dne 30. 11. 2018 požádal podle § 13 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen "zákon č. 106/1999 Sb."), Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud" nebo "povinný subjekt") o poskytnutí informací týkajících se skončeného trestního řízení sp. zn. 1 T 19/2009, vedeného proti obviněnému J. K. (zesnulému). Stěžovatel požadoval zaslání kopií celkem devíti dokumentů. Rozhodnutím předsedkyně obvodního soudu ze dne 10. 12. 2018 byla žádost stěžovatele částečně odmítnuta. Vedlejší účastník k odvolání stěžovatele rozhodnutí obvodního soudu rozhodnutím ze dne 27. 3. 2019 zrušil a věc vrátil k novému projednání. Rozhodnutím předsedkyně obvodního soudu ze dne 11. 4. 2019 byla žádost stěžovatele opět částečně odmítnuta. Vedlejší účastník k odvolání stěžovatele rozhodnutí obvodního soudu rozhodnutím ze dne 21. 8. 2019 zrušil a věc vrátil k novému projednání. 3. Obvodní soud rozhodnutím ze dne 6. 9. 2019 žádosti vyhověl (2 dokumenty poskytl), částečně vyhověl (6 dokumentů poskytl v anonymizovaném znění) a v části týkající se poskytnutí kopie protokolu o výslechu obviněného před soudcem, při kterém se měl doznat ke skutku kvalifikovanému jako trestný čin podplácení a vyslovit souhlas s podmíněným zastavením trestního stíhání (dále jen "protokol o výslechu"), žádost odmítl s odkazem na výluku z poskytování informací podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Povinný subjekt konstatoval, že poskytnutí protokolu o výslechu by představovalo nepřípustně extenzivní výklad stěžovatelova práva na informace a bylo by kladeno na roveň práva účastníků řízení nahlížet do spisu ve smyslu § 65 trestního řádu. Stěžovatel se odvolal proti neposkytnutí protokolu o výslechu a proti poskytnutí 6 dokumentů v anonymizovaném znění. Vedlejší účastník řízení odvolání stěžovatele rozhodnutím ze dne 20. 11. 2019 zamítl a rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. 4. Městský soud žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení napadeným rozsudkem zamítl, přičemž konstatoval, že požadavek anonymizace poskytnutých osobních údajů plyne z § 8a ve spojení s § 12 zákona č. 106/1999 Sb. Městský soud dále uvedl, že protokol o výslechu spadá pod pojem (a tedy výluku) "rozhodovací činnost soudů" podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. a povinný subjekt byl oprávněn jej stěžovateli neposkytnout. 5. Proti rozhodnutí městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud korigoval dílčí pochybení městského soudu, který při svém rozhodování nezohlednil, že k anonymizaci údajů zesnulého obviněného nelze podle § 8a zákona č. 106/1999 Sb. přistoupit na základě ochrany osobních údajů, nýbrž na základě ochrany osobnosti a dále také při svém rozhodování vycházel ze zákona o ochraně osobních údajů a zrušené směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Městský soud však, stejně jako správní orgány, i přes odkazy na uvedenou nesprávnou (či zrušenou) právní úpravu nakonec aplikoval § 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., proto Nejvyšší správní soud, s ohledem na kasační námitky, rozsudek městského soudu nezrušil. K námitce stěžovatele o neposkytnutí protokolu o výslechu Nejvyšší správní soud konstatoval, že je nutné jej posuzovat podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Výluky z povinnosti poskytovat informace podle § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. na posuzovanou věc nedopadají, neboť trestní řízení již skončilo a není zřejmé, že by poskytnutí dané informace přímo ohrozilo či zmařilo účel jiného trestního řízení či práva třetích osob anebo schopnost orgánů veřejné moci předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost, stíhat trestné činy nebo zajišťovat veřejný pořádek a bezpečnost České republiky. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí (oproti předcházejícím řízením) pouze proti tomu, že mu soudy odepřely poskytnutí kopie protokolu o výslechu před soudem. Stěžovatel namítá, že soudy v předcházejícím řízení nesprávně aplikovaly a vyložily § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. jako údajně ustanovení speciální, dopadající na všechny druhy soudních řízení (včetně řízení trestních). Podle názoru stěžovatele je tomu právě naopak, neboť ustanoveními speciálními jsou § 11 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., které komplexně upravují výluky z práva na informace v případě trestních řízení, jejichž součástí pravidelně (resp. obvykle) je i fáze řízení před soudem. Správní soudy tak odepřely poskytnutí informací stěžovateli argumentací založenou na ryze formalistickém výkladu zákona, která je navíc vnitřně nekonzistentní. Podle stěžovatele lze omezit právo na informace za současného splnění dvou podmínek: je-li tak stanoveno zákonem (podmínka formální) a jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (podmínka materiální). Obě tyto podmínky musejí být splněny současně, avšak v dané věci žádná z těchto kumulativních podmínek splněna nebyla. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel splňuje požadavek na právní zastoupení ve smyslu § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Podle stanoviska pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) platí, že je-li účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem. Stěžovatel ústavní stížnost podal (i) prostřednictvím člena jeho výboru, který je advokátem, a za tohoto stavu považuje Ústavní soud požadavek na zastoupení jiným advokátem za nehospodárný a přehnaně formalistický, neboť je zřejmé, že člen jeho výboru dokáže být rovněž kvalifikovaným právním zástupcem (srov. usnesení ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. III. ÚS 2708/23). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení k vyjádření. 9. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření konstatoval, že napadeným rozsudkem nezasáhl do práv stěžovatele a odkázal především na body 22 a 23 napadeného rozsudku. Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že výjimka z poskytování informací dle § 11 odst. 4 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., podle níž povinné subjekty neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů s výjimkou rozsudků vůbec, nedopadá na informace o rozhodovací činnosti soudů v trestním řízení, neboť těch se mají týkat výjimky podle § 11 odst. 4 písm. a) a od