IV.ÚS 2378/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2378/20 ze dne 16. 2. 2021 N 33/104 SbNU 367 Nesprávný výpočet mimosmluvní odměny za úkony právní služby ustanoveného zástupce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů Bc. Denisy Jeřábkové a Vladimíra Jeřábka, zastoupených JUDr. Karlem Polákem, advokátem, sídlem Lorecká 465, Kutná Hora, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020 č. j. 33 Cdo 1458/2018-597 v části, kterou rozhodl o výrocích II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2017 č. j. 25 Co 96/2016-481, 25 Co 449/2016, a výrokům II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2017 č. j. 25 Co 96/2016-481, 25 Co 449/2016, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020 č. j. 33 Cdo 1458/2018-597 ve výroku I v části, kterou bylo odmítnuto dovolání proti výrokům II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2017 č. j. 25 Co 96/2016-481, 25 Co 449/2016, a výroky II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2017 č. j. 25 Co 96/2016-481, 25 Co 449/2016 v části, ve které se stanovuje výše náhrady nákladů řízení ustanoveného právního zástupce druhé žalované, byla porušena práva stěžovatelů na ochranu vlastnického práva a na soudní ochranu zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020 č. j. 33 Cdo 1458/2018-597 ve výroku I v části, kterou bylo odmítnuto dovolání proti výrokům II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2017 č. j. 25 Co 96/2016-481, 25 Co 449/2016, a výroky II a IV rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2017 č. j. 25 Co 96/2016-481, 25 Co 449/2016 v části, ve které se stanovuje výše náhrady nákladů řízení ustanoveného právního zástupce druhé žalované, se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaného spisu Okresního soudu v Kolíně (dále jen "okresní soud") sp. zn. 15 C 74/2012 se podává, že stěžovatelé se domáhali u okresního soudu po Pavlu Kosíkovi a Renátě Kosíkové (společně dále jen "žalovaní") zaplacení 2 691 730 Kč jako slevy z kupní ceny a náhrady škody. Okresní soud Renátě Kosíkové (dále jen "žalovaná") ustanovil usnesením ze dne 29. 7. 2015 č. j. 15 C 74/2012-308 právního zástupce - advokáta, neboť splňovala předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. 3. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2015 č. j. 15 C 74/2012-352 okresní soud žalobě stěžovatelů vyhověl výrokem I co do 408 158,92 Kč, ve zbylé části ji výrokem II zamítl. Výrokem III rozhodl o náhradě nákladů žalovaným a výrokem IV ve spojení s usnesením ze dne 27. 7. 2016 č. j. 15 C 74/2012-402 okresní soud uložil stěžovatelům společně a nerozdílně zaplatit 18 550 Kč na účet okresního soudu jako náhradu nákladů zastoupení ustanoveného zástupce žalované. Výrokem V rozhodl o nákladech řízení státu. Usnesením ze dne 8. 10. 2015 č. j. 15 C 74/2012-344 okresní soud přiznal právnímu zástupci žalované odměnu ve výši 26 500 Kč. Hodnotu jednoho úkonu určil ve výši 5 000 Kč. Odměna byla právnímu zástupci žalované vyplacena platebním poukazem ze dne 11. 11. 2015 č. j. 15 C 74/2012-351. 4. K odvolání stěžovatelů proti uvedenému rozsudku okresního soudu (v celém rozsahu mimo jeho výrok I) Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Výrokem I částečně změnil výrok II rozsudku okresního soudu tak, že žalobě vyhověl co do 7 260 Kč, ve zbylé části jeho napadenou část potvrdil. Výrokem II uložil stěžovatelům zaplatit společně a nerozdílně celkem 180 174 Kč, a to zaprvé 125 854 Kč k rukám žalovaných a zadruhé 54 320 Kč na účet okresního soudu za náklady zastoupení ustanoveného právního zástupce žalované. Výrokem III krajský soud rozhodl o nákladech řízení státu. Výrokem IV krajský soud uložil stěžovatelům zaplatit na nákladech odvolacího řízení společně a nerozdílně zaprvé 66 671 Kč k rukám právního zástupce pana Kosíka a zadruhé 118 564 Kč na účet okresního soudu za náklady zastoupení ustanoveného zástupce žalované. Výši jednoho úkonu pro účely určení výše náhrady nákladů právního zastoupení žalované určil krajský soud jako 19 100 Kč pro řízení před okresním soudem, resp. 17 460 Kč pro odvolací řízení. 5. Stěžovatelé napadli dovoláním výrok I v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnutí okresního soudu potvrzeno, a dále jeho výroky II a IV o nákladech řízení. Stěžovatelé namítali, že při rozhodování ve věci samé se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení dvou otázek hmotného práva. Co do dovoláním napadených výroků o nákladech řízení stěžovatelé namítali, že krajský soud nepřihlédl k § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "advokátní tarif") a hodnotu jednoho úkonu nesnížil na 5 000 Kč. Formulovali přitom otázku, která dosud nebyla podle nich v praxi Nejvyššího soudu řešena: "Přihlíží se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ... spočívajících v nákladech právního zastoupení účastníka zastupovaného právním zástupcem ustanoveným soudem z řad advokátů, kterou je povinen účastník, kterému byla tato povinnost uložena, zaplatit státu na účet soudu ... při výpočtu odměny za úkony provedené ustanoveným právním zástupcem ... ke snížení odměny ... podle § 12a [advokátního tarifu], a zejména k omezení výše odměny částkou 5 000 Kč?" 6. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl v záhlaví uvedeným usnesením. Přitom rozhodoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, (dále též jen "o. s. ř."). K části dovolání mířící proti výroku krajského soudu ve věci samé Nejvyšší soud zaprvé uvedl, že stěžovatelé "procesně neregulérním způsobem" uplatňují dovolací důvod, neboť jejich námitky ve skutečnosti zpochybňují zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud je jím přitom vázán a není oprávněn jej v řízení o dovolání přehodnocovat. Zadruhé, Nejvyšší soud uvedl, že jeho rozhodnutí, na které odkazují stěžovatelé jako na to, od kterého se měl krajský soud odchýlit, se skutkově od posuzované věci odlišuje. Proto dovolání v této části není přípustné. Dále Nejvyšší soud v napadeném usnesení uvedl, že formulují-li stěžovatelé dovolací námitky jako nesouhlas s tím, že krajský soud "nepřihlédl" k určitému ustanovení právního předpisu, taková formulace neodpovídá požadavkům § 237 o. s. ř. a že "ve vztahu k jiným otázkám" stěžovatelé nevymezili předpoklady přípustnosti dovolání. 7. V mezidobí okresní soud usnesením ze dne 8. 8. 2017 č. j. 15 C 74/2012-543 přiznal ustanovenému právnímu zástupci 37 874,74 Kč jako odměnu za zastupování žalované. Okresní soud určil hodnotu jednoho úkonu s přihlédnutím k § 12a odst. 2 advokátního tarifu shodně s návrhem právního zástupce žalované ve výši 5 000 Kč. K odvolání právního zástupce žalované změnil krajský soud usnesením ze dne 29. 9. 2017 č. j. 25 Co 348/2017-559 posledně uvedené usnesení okresního soudu tak, že se právnímu zástupci žalované přiznává 43 474,74 Kč. Krajský soud potvrdil výši odměny za jeden úkon právní služby, avšak zvýšil počet úkonů, na jejichž náhradu má právní zástupce žalované nárok. Okresní soud platebním poukazem ze dne 29. 1. 2018 č. j. 15 C 74/2012-588 přikázal 43 474,74 Kč na účet právního zástupce žalované. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé zaprvé nesouhlasí s tím, jak se Nejvyšší soud v napadeném usnesení vypořádal s jejich dovoláním v části směřující proti výrokům II a IV v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu o nákladech řízení. Podle stěžovatelů Nejvyšší soud "hrubě zkreslil" obsah jejich dovolání, neboť námitky ve skutečnosti neformulují toliko, jako že krajský soud "nepřihlédl" k § 12a advokátního tarifu. V dovolání výslovně formulují otázku procesního práva, při jejímž řešení se krajský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. 9. Zadruhé, stěžovatelé namítají, že krajský soud ve výrocích II a IV, kterými rozhodl o nákladech řízení, přiznal žalované (na účet okresního soudu) za náklady jejího ustanoveného právního zástupce násobně vyšší částku, než byla skutečně vynaložena. Krajský soud měl přihlédnout k § 12a advokátního tarifu a odměnu snížit. I