IV.ÚS 238/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 238/06 ze dne 10. 7. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 10. července 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti MUDr. H. C., zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 2, Sokolská 60 a ústavní stížnosti 1) J. F. a 2) P. F., obou zastoupených JUDr. Borisem Vacou, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2006, čj. 28 Cdo 1605/2005-616, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. 4. 2005, čj. 30 Co 89/2005-560, a rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 11. 2004, čj. 13 C 457/92-523, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 4. 2006 se MUDr. H. C. (dále jen "stěžovatelka", resp. "žalovaná") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2006 ve výrocích I., III. a IV. a rozsudek krajského soudu ze dne 1. 4. 2005 ve výroku I. v části, v níž byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 18. 11. 2004. Návrhu byla přidělena spisová značka IV. ÚS 238/06. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2006 se J. F. a P. F. (dále jen "stěžovatelé", resp. "žalobci") domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů v části týkající se rozhodnutí o nevydání ostatního stavebního objektu postaveného na parcele č. 2504. Návrhu byla přidělena spisová značka IV. ÚS 250/06. Stěžovatelka i stěžovatelé se domáhali přezkumu správnosti rozhodnutí vzešlých z téhož řízení; proto byly jejich ústavní stížnosti spojeny ke společnému řízení usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2006 s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. IV. ÚS 238/06. II. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 13 C 457/92 vyplývá následující: Rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze - Oblastní úřadovny v Liberci, čj.-187-67-Li, byl P. F., akademickému malíři ve Starých Splavech, a manželce J. F., bytem tamtéž, z majetku konfiskovaného podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb. přidělen každému jednou polovinou rodinný domek čp. 67 v obci Doksy, osada Staré Splavy, okres Doksy, se všemi parcelami, zapsaný ve složce č. 987 pozemkové knihy katastrálního území Doksy. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 10. 1971 byli stěžovatelé odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně s tím, že v cizině se neoprávněně zdržují od 10. 3. 1971; byl jim také uložen trest propadnutí majetku. Podle kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 21. 3. 1972 se stěžovatelka stala výlučným vlastníkem nemovitostí, jež propadly státu na základě výše uvedeného rozsudku z roku 1971, tj. rodinného domku čp. 67 na stavební parcele č. 2503, chaty resp. rozestavěného ateliéru na stavební parcele č. 2504 a garáže na stavební parcele č. 2505. Současně bylo zřízeno právo osobního užívání pozemků ke stavební parcele č. 2503 o výměře 105 m2, stavební parcele č. 2504 zahrada o výměře 85 m2, stavební parcele č. 2505 o výměře 14 m2 a pozemkové parcele č. 2506 zahrada o výměře 880 m2. Prodávajícím byl čsl. stát - MěNV v Doksech. Kupní cena nemovitostí přecházejících do vlastnictví stěžovatelky byla stanovena celkovou částkou 39 482,- Kčs; úhrada za zřízení práva osobního užívání pozemků částkou 3 252,- Kčs. Celkovou částku 42 734,- Kčs stěžovatelka uhradila státu. Kupní cena byla údajně sjednána podle znaleckého posudku E. P. z listopadu 1971; ten byl ovšem vypracován již dříve a pro jiný účel, tj. pro hospodářskou smlouvu o převodu správy předmětných nemovitostí z ONV Česká Lípa na MěNV Doksy. Usneseními Okresního soudu v České Lípě ze dne 22. 10. 1990 byl odsuzující rozsudek téhož soudu ze dne 20. 10. 1971, vydaný v trestní věci stěžovatelů, zrušen. Dne 4. září. 1991, po nabytí účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, stěžovatelé vyzvali stěžovatelku k vydání nemovitostí. Stěžovatelka výzvě nevyhověla. Dne 25. března 1992 stěžovatelé podali u Okresního soudu v České Lípě restituční žalobu založenou na ustanovení § 4 odst. 2 cit. zákona o mimosoudních rehabilitacích, jež zní: "(2) Povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele, dále i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla těmito osobami převedena.". Stěžovatelé tvrdili, že cena, za kterou stěžovatelka (žalovaná) předmětné nemovitosti koupila dle smlouvy ze dne 21. 3. 1972, byla v rozporu s tehdy platnou cenovou vyhláškou č. 43/1969 Sb. Ve svém vyjádření ze dne 21. 4. 1992 žalovaná zdůraznila, že podle ní cena byla určena správně. Soudní znalec E. P. vypracoval znalecký posudek v listopadu 1971 podle tehdy platné vyhlášky č. 43/1969 Sb. Od zakoupení nemovitostí průběžně prováděla opravu a modernizaci nemovitostí. Dne 14. 12. 1995 okresní soud nařídil vypracování revizního znaleckého posudku Ing. V. K.; ustanovenému znalci uložil určit, zda znalec P. do svého znaleckém posudku z listopadu 1971 zahrnul veškerý nemovitý majetek, který je předmětem sporu, a zda tento majetek správně ocenil podle tehdy platných předpisů. Revizní znalecký posudek byl soudu předložen dne 23. 5. 1996. Znalec uvedl, že v revidovaném znaleckém posudku nebyly oceněny venkovní úpravy a trvalé porosty. K hrubým nepřesnostem došlo při zaměření zastavěných ploch především garáže a chaty. Došlo ke dvěma výrazným početním chybám, nebyl uveden popis konstrukcí a vybavení pro zařazení do tříd. Při stanovení opotřebení rodinného domku a atelieru nebyla řádně zdůvodněna neúměrně vysoká sazba. Znalec dále uvedl, že zjištěná cena dle revidovaného znaleckého posudku E. P. z listopadu 1971 byla použita v hospodářské smlouvě, které se předmětné nemovitostí převáděly z ONV Česká Lípa na MěNV Doksy. Vyhláška č. 43/1969 Sb., podle které byl revidovaný znalecký posudek proveden, však nestanovila ceny mezi socialistickými organizacemi, a proto neměla být na tento převod aplikována. Při uzavření kupní smlouvy v březnu 1972 mělo dojít k novému ocenění, ve kterém by byla zohledněna změna stáří u některých staveb. Teoreticky by došlo k mírnému snížení ceny oproti ceně původní. Revizní znalecký posudek byl doplněn dodatkem č. 1 ze dne 10. 8. 1997. Okresní soud rozsudkem ze dne 22. 5. 1998 žalobě vyhověl s odůvodněním, že žalovaná odňatý majetek nabyla na základě protiprávního zvýhodnění porušením tehdy platných právních předpisů, "konkrétně předpisu cenového a vyhlášky č. 43/69 Sb.". Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, dne 27. ledna 1999 rozsudek okresního soudu ze dne 22. 5. 1998 zrušil s odůvodněním, že v řízení provedené důkazy nebyly hodnoceny v souladu s § 132 o.s.ř. Zdůraznil, že pro posouzení kupní ceny je rozhodující okamžik prodeje nemovitostí žalované a to, v jakém stavu se v tomto okamžiku nemovitosti nacházely. Okresní soud dne 11. 3. 1999 již ustanovenému znalci Ing.V. K. uložil vypracovat nový znalecký posudek o stavu a hodnotě nemovitostí ke dni 29. 3. 1972. V této věci byla podána žalovanou dvě odvolání. Okresní soud dne 9. 3. 2000 Ing.V. K. zprostil funkce znalce v této věci a ustanovil znalcem Doc. Ing. A. B., CSc. Znalecký posudek byl okresnímu soudu doručen dne 2. 10. 2000. Okresní soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2001 žalobě vyhověl. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, dne 17. 5. 2002 rozsudek okresního soudu ze dne 25. 10. 2001 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že se okresní soud měl zabývat pouze restitučním důvodem uplatněným žalobci ve výzvě k vydání nemovitostí a současně v žalobě u soudu, kde zúžili restituční důvod pouze na skutečnost, že v důsledku podhodnocení nemovitostí byla cena, za níž žalovaná nemovitost získala, stanovena v rozporu s tehdy platnými předpisy pro oceňování nemovitostí. Okresní soud rozsudkem ze dne 18. 11. 2004 ve výroku I. žalobu v plném rozsahu zamítl. Existenci zákonných podmínek pro navrácení odňatého majetku neshledal a měl také za to, že za zjištěných okolností by byl výkon práv žalobců v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o ateliér, tj. ostatní stavební objekt na parcele č. 2504, ze znaleckého posudku Ing. Š. dospěl k závěru, že tato stavba změnila za trvání vlastnictví žalované svůj stavebně technický charakter a tudíž se podle § 8 odst. 1 zák.č. 87/1991 Sb. nevydává. Ve výrocích II. a III. rozhodl okresní soud o povinnosti žalobců zaplatit náklady řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, odvolání žalobců považoval za částečně důvodné. Rozsudkem ze dne 1. 4. 2005 ve výroku I. p