NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
IV.ÚS 2404/23 ze dne 27. 11. 2024
Právo na zákonného soudce a důvody pro vznik pochybností o jeho nepodjatosti
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivana Měrky, zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 ? Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1718/2023-800 ze dne 27. června 2023, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 161/2022-760 ze dne 16. března 2023, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Cm 126/2016-726 ze dne 14. listopadu 2022, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3719/2021-662 ze dne 18. května 2022, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 8 Cmo 184/2018-596 ze dne 21. července 2021 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Cm 126/2016-386 ze dne 16. května 2018, o návrhu na přikázání věci jinému soudu, návrhu na uložení povinnosti postoupit věc jinému soudu a návrhu na prohlášení soudců rozhodujících ve věci za podjaté, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti FBB holding s.r.o., sídlem Zuberská 2601, Rožnov pod Radhoštěm, zastoupené JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem, sídlem Bohumínská 1227/98, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1718/2023-800 ze dne 27. června 2023, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 161/2022-760 ze dne 16. března 2023, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Cm 126/2016-726 ze dne 14. listopadu 2022, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3719/2021-662 ze dne 18. května 2022, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 8 Cmo 184/2018-596 ze dne 21. července 2021 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Cm 126/2016-386 ze dne 16. května 2018 se zamítá.
II. Návrh na přikázání věci jinému soudu, návrh na uložení povinnosti postoupit věc jinému soudu a návrh na prohlášení soudců rozhodujících ve věci za podjaté se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Stěžovatel tvrdí, že výše uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce, zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na rovnost účastníků v soudním řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny).
2. Podstatou jeho námitek je, že v soudním řízení, v němž vystupoval jako žalobce, byl u soudu prvního stupně pro pochybnost o nepodjatosti vyloučen soudce, kterému věc napadla, ač u něj z objektivního pohledu pochybnosti o jeho nepodjatosti nebyly. Tvrdí, že věc byla potom přidělena soudci, který naopak podjatý byl, ale přesto nebyl z projednání a rozhodování věci vyloučen. Vyjadřuje podezření, že šlo o účelovou "řízenou soudní výměnu".
II.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
3. Z napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě plynou následující skutečnosti. Stěžovatel zahájil řízení žalobou podanou dne 13. 11. 2015 k Okresnímu soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud"). Vrchní soud v Olomouci z podnětu okresního soudu určil, že v předmětné věci jsou věcně příslušné krajské soudy a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě (dále také "krajský soud"), který tak věc posuzoval jako soud prvního stupně.
4. Stěžovatel se domáhal po vedlejší účastnici zaplacení částky 114 216 500 Kč s příslušenstvím, která měla představovat rozdíl mezi skutečnou hodnotou obchodního podílu stěžovatele v obchodní společnosti REMAK holding s. r. o. a kupní cenou, kterou stěžovatel jako prodávající za tento podíl obdržel od vedlejší účastnice (kupní smlouva byla uzavřena v roce 2011). Podle stěžovatele došlo při stanovení kupní ceny k omylu, který měla způsobit vedlejší účastnice.
5. Věc byla po postoupení z okresního na krajský soud zapsána pod sp. zn. 15 Cm 126/2016, a tak přidělena soudci JUDr. Petru Gottwaldovi, který byl podle tehdy účinného rozvrhu práce soudcem v soudním oddělení 15 Cm. Jeho zástupcem byl podle rozvrhu práce soudce JUDr. Ivo Walder (ze soudního oddělení 42 Cm). JUDr. Gottwald dne 8. 6. 2016 oznámil předsedkyni krajského soudu, že právní zástupkyně vedlejší účastnice JUDr. Naděžda Zetková je jeho bývalá spolužačka, s níž má dobré vztahy a příležitostně se s ní stýká, a že před podáním žaloby spolu v obecné rovině hovořili o právních aspektech věci.
6. Den poté (9. 6. 2016) předsedkyně krajského soudu určila věc k projednání a rozhodnutí podle § 15 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), zastupujícímu soudci JUDr. Ivu Walderovi.
7. Vedlejší účastnice nedlouho poté změnila právního zástupce. Podle plné moci datované dnem 31. 8. 2016 a doručené krajskému soudu dne 7. 9. 2016 vedlejší účastnici dále zastupoval advokát JUDr. Petr Hampel. Ten dříve působil jako soudce u (téhož) krajského soudu.
8. Ve věci samé krajský soud (tedy JUDr. Walder jako samosoudce) žalobu zamítl a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (rozsudek č. j. 15 Cm 126/2016-386 ze dne 16. 5. 2018). Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudek krajského soudu k odvolání stěžovatele potvrdil a uložil stěžovateli povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. Nejvyšší soud rozhodnutí vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek č. j. 27 Cdo 1595/2019-550 ze dne 2. 2. 2021). Vrchní soud doplnil své úvahy, jak požadoval Nejvyšší soud, a znovu rozsudek krajského soudu potvrdil (rozsudek č. j. 8 Cmo 184/2018-596 ze dne 21. 7. 2021). Nejvyšší soud poté dovolání stěžovatele proti tomuto rozsudku odmítl pro nepřípustnost (usnesení Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 3719/2021-662 ze dne 18. 5. 2022).
9. V odvolání proti rozsudku krajského soudu stěžovatel uplatnil jako odvolací námitku, že věc rozhodoval JUDr. Walder jakožto vyloučený (podjatý) soudce. Odůvodnil ji tím, že JUDr. Walder pět let působil jako zástupce JUDr. Hampela v jeho soudním oddělení, jsou spoluautory knižního komentáře, vedli spolu školení pro Justiční akademii (seminář proběhl dne 21. 11. 2017, tj. během řízení před krajským soudem) a JUDr. Hampel "vedl" rigorózní práci JUDr. Waldera. Dovozoval, že vztah JUDr. Hampela a JUDr. Waldera má nejen profesionální, ale i osobní rozměr. Upozornil také na načasování změny právního zástupce vedlejší účastnice, které vyvolává dojem, že zastoupení JUDr. Zetkovou bylo jen účelovým krokem pro to, aby došlo ke změně soudce, jemuž byla věc přidělena.
10. JUDr. Walder potvrdil správnost základu tvrzených skutečností, avšak uvedl, že vztahy mezi ním a JUDr. Hampelem zůstaly kolegiální, profesionální a nepřerostly do osobní roviny. Komentář netvořili spoluautorsky, jsou spíše autory oddělených částí textu a neplyne jim z něj společný ekonomický zájem. Jejich přednášková činnost byla jen jednorázová. V souvislosti s "vedením rigorózní práce" zůstal jejich vztah "profesionálně kritickým".
11. Odvolací námitku podjatosti shledal vrchní soud v prvním rozhodnutí o odvolání nedůvodnou. Stěžovatelem tvrzené skutečnosti podle něj samostatně ani ve svém souhrnu nesvědčily o pochybnostech o nepodjatosti, když vztah nepřerostl ve vztah blízký, jak tvrdil JUDr. Walder. Úvahy o účelovosti postupu vedlejší účastnice označil za spekulativní. Svou argumentaci stěžovatel zopakoval i v dovolání. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku konstatoval, že nezjistil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplýval jakýkoli relevantní vztah JUDr. Waldera k věci, účastníkům či jejich zástupcům, z něhož by mohly plynout důvody pochybovat o jeho nepodjatosti. Ve druhém, ústavní stížností napadeném rozsudku vrchní soud odkázal na právě zmíněné závěry Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se v napadeném usnesení k namítané podjatosti již znovu nevyjádřil, protože druhé dovolání shledal nepřípustným.
12. Stěžovatel poté podal žalobu pro zmatečnost, jíž se domáhal zrušení rozsudku krajského soudu č. j. 15 Cm 126/2016-386 a rozsudku vrchního soudu 8 Cmo 184/2018-596, a to jak proto, že soud nebyl správně obsazen [§ 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ? měl rozhodovat JUDr. Gottwald], tak proto, že rozhodoval vyloučený soudce [§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ? JUDr. Walder měl být vyloučen]. Ve vztahu k nesprávnému obsazení soudu krajský soud uzavřel, že žaloba byla podána včasně, ale je nedůvodná. Shledal totiž, že není oprávněn přezkoumat rozhodnutí předsedkyně krajského soudu o přidělení věci JUDr. Walderovi, proto se argumentací stěžovatele věcně nezabýval. Ve vztahu k rozhodování vyloučeného soudce krajský soud konstatoval, že žaloba nebyla podána včasně, jelikož v ní stěžovatel netvrdí nové skutečnosti.
13. Vrchní soud rozhodnutí krajského soudu potvrdil, ač důvody, na nichž spočívalo rozhodnutí krajského soudu, označil za nesprávné, a uložil stěž
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.