IV.ÚS 2405/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2405/23 ze dne 21. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Karolínou Novou, advokátkou, sídlem Biskupský dvůr 1152/2, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. května 2023 č. j. 13 Co 290/2022-695 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. května 2022 č. j. 0 P 215/2018-554, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a D. F., zastoupené Mgr. Andreou Málkovou, advokátkou, sídlem Hradiště 96/6, Ústí nad Labem, a nezletilých L. M. a V. M., zastoupených opatrovníkem Městským úřadem města Lovosice, sídlem Školní 407/2, Lovosice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 0 P 215/2018 se podává, že napadeným rozsudkem uvedeného soudu byl upraven běžný styk stěžovatele (otce) s nezletilým vedlejším účastníkem, a to každý sudý týden v roce od pátku od 14:00 do neděle do 17:00 hodin, a styk o prázdninách a svátcích v tam vymezeném rozsahu, s tím, že stěžovatel si nezletilého převezme ve školním zařízení, v době nepřítomnosti nezletilého v tomto zařízení a v době prázdnin v bydlišti první vedlejší účastnice (matky), a opět ho matce, případně matkou pověřené osobě nezletilému blízké, předá ve svém bydlišti (I. výrok). Dále byl upraven běžný styk stěžovatele s nezletilou vedlejší účastnicí, a to každý první sudý týden v měsíci od pátku od 14:00 hodin do soboty do 18:00 hodin, a styk o prázdninách a svátcích; místo a podmínky předávání nezletilé ke styku se stěžovatelem byly upraveny shodně jako v případě nezletilého (II. výrok). Tím byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 11. 2015 č. j. 9 P 106/2013-237 (III. výrok) a byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu péče o nezletilé (IV. výrok), stejně jako jeho návrh na výkon rozhodnutí uložením pokut matce, případně odnětím nezletilých (V. výrok). Zbývajícími výroky bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu a účastníků (VI. a VII. výrok). 3. Okresní soud po provedení dokazování dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro změnu péče o nezletilé (z výlučné mateřské na střídavou). Poukázal na dlouhodobě nefunkční komunikaci rodičů, především ale na v řízení opakovaně vyjadřované přání a postoj nezletilých. Nezletilý (ve věku 11 let) má se stěžovatelem dobrý vztah a těší se z jeho přítomnosti, na uspořádání péče však nechce nic měnit, především nechce měnit školské zařízení, do něhož dochází, v místě svého (tj. matčina) bydliště je usazený, má zde kamarády. Nezletilá (ve věku 15 let) se ke styku se stěžovatelem staví odmítavě, její vztah k němu se výrazně zhoršil, příčiny jejího postoje se v řízení nepodařilo plně objasnit. Přesto, že okresní soud neshledal důvody k takovému odmítání, žádné závadné chování stěžovatele k nezletilé nebylo zjištěno, s ohledem na její věk a křehký psychický stav považoval za nezbytné respektovat její stanovisko a pokusit se nalézt kompromis jak mezi jejím přáním, tak přáním stěžovatele a styk upravit alespoň v nejnutnějším rozsahu. Soud se neztotožnil s námitkami stěžovatele o manipulaci nezletilých matkou, neboť takové jednání nebylo prokázáno. Vzhledem k tomu, že nezletilý se se stěžovatelem chce stýkat častěji než nezletilá, zvolil soud pro každého z nich odlišnou úpravu styku. Zásadní vliv na jeho rozsah měla i vzdálenost bydlišť rodičů, která činí zhruba 100 km. S ohledem na skutečnost, že se matka odstěhovala z původního společného bydliště do větší vzdálenosti, byť se souhlasem stěžovatele, považoval okresní soud za vhodné, aby se na předávání nezletilých ke styku podíleli oba rodiče stejnou měrou; matce bylo nicméně umožněno, aby ji mohla při předávání nezletilých zastoupit osoba jim blízká. Závěrem odůvodnění rozsudku okresní soud zamítl návrhy na provedení dokazování stížnostmi a podněty na jednání orgánu sociálně-právní ochrany dětí pro jejich nadbytečnost, neboť bylo zřejmé, že rodiče některé problémy řešili pouze s uvedeným orgánem, nemělo to však vliv na rozhodnutí ve věci samé. Rovněž zamítl návrhy na provedení dokazování elektronickou komunikací rodičů a stěžovatele s nezletilou, neboť nebyla pro rozhodnutí ve věci podstatná, případně se o jejím obsahu účastníci zmínili jinou formou. Důkazy listinami předloženými stěžovatelem byly zamítnuty pro jejich neaktuálnost, a konečně návrh na zadání znaleckého posudku z oboru dětské psychiatrie byl zamítnut proto, že ani přes intenzivní snahu nalézt psychiatra k vypracování posudku nebyl žádný ochoten nebo schopen posudek vypracovat. Okresní soud měl navíc i bez znaleckého posudku dostatek lékařských zpráv o stavu posuzované nezletilé, z nichž mohl vycházet. 4. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem částečně změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích o styku stěžovatele s nezletilými (tj. v I. a II. výroku) tak, že běžný styk s nezletilým upravil v každém sudém týdnu od středy po skončení vyučování do neděle do 19:00 hodin a částečně změnil též prázdninovou úpravu styku a styk o svátcích. Styk stěžovatele s nezletilou určil v každém prvním sudém týdnu v měsíci od pátku po skončení vyučování do neděle do 19:00 hodin. Současně určil, že k předávání nezletilých ke styku bude docházet ve školním zařízení nezletilých, případně v místě bydliště matky, a po jeho ukončení bude místem předání opět matčino bydliště; v III., IV., V. a VI. výroku rozsudek okresního soudu potvrdil (I. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (II. výrok). 5. Krajský soud po doplnění dokazování zejména výpověďmi rodičů, nezletilých a zprávou opatrovníka dospěl ve shodě s okresním soudem k závěru, že nebyly splněny podmínky pro změnu péče o nezletilé. Nezletilý se jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že mu stanovená úprava vyhovuje a nechce na ní nic měnit; nezletilá ke stěžovateli odmítá jezdit, s babičkou z jeho strany má však dobrý vztah a chce ji navštěvovat. Vzhledem k tomu, že nezletilí jsou dostatečně rozumově a emocionálně vyspělí a jejich přání bylo třeba považovat za zásadní vodítko při hledání jejich nejlepšího zájmu, neshledal krajský soud jakýkoliv důvod pro změnu výchovného prostředí. Styk stěžovatele s nezletilým však rozšířil, neboť je namístě dále rozvíjet jejich fungující vztahy. Šlo-li o nezletilou, bylo podle krajského soudu v jejím zájmu, aby se styk se stěžovatelem uskutečňoval alespoň v rozsahu celého jednoho víkendu v měsíci, během něhož se nezletilá může stýkat i s babičkou. Místo předávání nezletilých ke styku soud určil tak, že si je stěžovatel bude přebírat ve školním zařízení, případně v bydlišti matky, kam je opět po ukončení styku zase i předá. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v napadených rozhodnutích postrádá řádné odůvodnění nesvěření nezletilých do střídavé péče; má za to, že podmínky pro takovou úpravu byly přinejmenším v případě nezletilého splněny. Soudy argumentují výlučně špatnou komunikací rodičů a vzdáleností mezi jejich bydlišti; takový přístup je však v rozporu s rozhodnutími Ústavního soudu, na něž stěžovatel blíže poukazuje. Rovněž nesouhlasí s postupem okresního soudu, který bez náležitého odůvodnění zamítl některé jeho důkazní návrhy. Dalšího pochybení se pak dopustil krajský soud, který bez jakéhokoliv vysvětlení změnil rozhodnutí okresního soudu o místě předávání nezletilých ke styku, neboť jím (kromě školního zařízení nezletilých) určil pouze místo bydliště matky. Povinnost zajišťovat dopravu nezletilých ke styku tak byla uložena pouze stěžovateli, ačkoliv by se na uskutečňování styku měli rovnoměrně podílet oba rodiče. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyč