IV.ÚS 2410/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2410/08 ze dne 1. 12. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatele Ing. J. L., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem Králodvorská 16, Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 44 To 456/2008 ze dne 7. 8. 2008 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze sp. zn. 1 KZV 7/2008 ze dne 17. 7. 2008, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 25. 9. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Z obsahu ústavní stížnosti, z jejích příloh, a z odůvodnění níže uvedených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 1 Nt 123/2008 ze dne 16. 4. 2008 vzat do vazby v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1,4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon") ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 téhož předpisu, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") sp. zn. 44 To 282/2008 ze dne 27. 5. 2008 zamítnuta. Usnesením Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") sp. zn. 1 KZV 7/2008 ze dne 17. 7. 2008 bylo podle § 71 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Stížnost stěžovatele byla městským soudem opětovně zamítnuta, a to usnesením sp. zn. 44 To 456/2008 ze dne 7. 8. 2008. Stěžovatel napadl svou ústavní stížností posledně uvedené rozhodnutí městského státního zastupitelství a na něj navazující usnesení městského soudu, přičemž namítal, že v průběhu trestního řízení nebyly prokázány žádné konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu z jednání uvedeného v ustanovení § 67 písm. a), c) trestního řádu, a tedy že v jeho případě nebyl naplněn žádný z tvrzených vazebních důvodů. Stěžovatel v této souvislosti uvedl, že toliko typová hrozba vysokého trestu sama o sobě pro naplnění vazebního důvodu dle § 67 písm. a) trestního řádu nedostačuje a že je vždy třeba do hodnocení zahrnout konkrétní okolnosti mající vliv na stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, jakož i poměry obviněného. Rovněž je třeba zvážit nejen předpokládanou výši trestu, ale také zda tato výše trestu zakládá důvodnou obavu, že obviněný uprchne či že se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání. V tomto smyslu vyznívá mimo jiné i nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 603/07 ze dne 7. 6. 2007 a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Rochlinová proti Rusku. Stěžovatel dále polemizoval se závěrem městského soudu, že byl jedním z hlavních pachatelů trestné činnosti, a poukázal na skutečnosti, které dle jeho názoru vyvracely obavu, že by mohl uprchnout či se skrývat. Stěžovatel konstatoval, že trestní stíhání vůči některým spoluobviněným bylo zahájeno se značným časovým předstihem před tím, než začal být on sám trestně stíhán, a měl-li by skutečně v úmyslu dopustit se jednání popsaného v § 67 písm. a) trestního řádu, v mezidobí tak mohl snadno učinit. S žádnou z výše uvedených námitek se však stížnostní soud dostatečně nevypořádal. Stejně tak nebylo odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečné ani ve vztahu k vazebnímu důvodu uvedenému v § 67 písm. c) trestního řádu, když skutečnosti, jimiž městské státní zastupitelství a městský soud další trvání předstižné vazby odůvodnily, byly pouhými spekulacemi bez jakékoliv konkrétní opory ve spisovém materiálu. Stěžovatel dále konstatoval, že v průběhu trestního stíhání nedošlo ke konkretizaci a precizaci původních indicií odůvodňujících jeho trestní stíhání a za těchto okolností nemůže takové obvinění ospravedlnit další pokračování vazby. Stěžovatel následně obsáhle rozvedl, z jakých důvodů považuje trestní stíhání své osoby za nedůvodné a poukázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, dle níž nesmí být osoba držená ve vazbě nucena prokazovat, že nemůže být považována za osobu podezřelou ze spáchání závažného trestného činu, resp. nelze na ni toto důkazní břemeno přenášet. Přestože institut vazby nemá plnit funkci donucovací a represivní, je ho v projednávané věci orgány činnými v trestním řízení užíváno k nátlaku na stěžovatele. Státní orgány se tak dopustily libovůle a porušení principu neviny a tedy v ústavní rovině neoprávněného zásahu do základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nadto vazební slyšení stěžovatele konané dne 7. 8. 2008 mělo toliko formální povahu, nebyl mu přítomen státní zástupce, přičemž Ústavní soud vyslovil právní názor, že kdyby byl obžalovaný ponechán ve vazbě poté, co by obžaloba eventuálně neoponovala námitkám či pochybnostem vyvstalým při slyšení a její aktivitu by nahrazoval soud, jednalo by se o porušení principu rovnosti účastníků řízení. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud usnesení městského soudu sp. zn. 44 To 456/2008 ze dne 7. 8. 2008 a usnesení městského státního zastupitelství sp. zn. 1 KZV 7/2008 ze dne 17. 7. 2008 svým nálezem zrušil. II. Ústavní soud následně napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti byla především námitka, že důvody uváděné orgány činnými v trestním řízení nejsou z hlediska naplnění zákonných vazebních důvodů uvedených v § 67 písm. a) a písm. c) trestního řádu dostatečné a další setrvání stěžovatele ve vazbě je tak porušením jeho ústavně zaručeného práva vyplývajícího z čl. 8 odst. 5 Listiny. V tomto ohledu nemohl Ústavní soud stěžovateli přisvědčit. Ve vztahu k námitce nedostatečnosti odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud podotýká, že z hlediska ústavněprávního musí z usnesení o ponechání ve vazbě vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pakliže odůvodnění rozhodnutí o ponechání ve vazbě neobsahuje konkrétní skutečnosti, odůvodňující obavu z naplnění některého z vazebních důvodů dle § 67 trestního řádu, jsou právní závěry v rozhodnutích učiněné porušením ústavního principu zákazu libovůle. Pro všechny tři vazební důvody je v konkrétním případě rozhodující posouzení, zda obviněný svým jednáním sám zavdá příčinu k příslušné obavě nebo zda existuje taková objektivní konstelace vazebních důvodů, jež vzetí do vazby opodstatňuje (srov. např. nález III. ÚS 188/99 ze dne 4. 11. 1999, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 156, str. 157 a násl., nález I. ÚS 62/96 ze dne 12. 9. 1996, publikovaný tamtéž, svazek 6, nález č. 74, str. 27 a násl., a usnesení III. ÚS 605/04 ze dne 18. 11. 2004, publikováno tamtéž, svazek 35, usnesení č. 55, str. 633 a násl). Dle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 ze dne 1. 4. 2004 (publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, str. 3 a násl.) je hrozba vysokým trestem sama o sobě konkrétní skutečností, jež zakládá důvodnou obavu, že obviněný uprchne či že se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání. To vše ovšem za předpokladu dostatečné konkretizace a individualizace trestněprávní kvalifikace skutku ve vztahu k obviněnému a pouze tehdy, jestliže na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem osmi let. Je pravdou, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 1 Nt 123/2008 ze dne 16. 4. 2008, usnesení městského soudu sp. zn. 44 To 282/2008 ze dne 27. 5. 2008 ani usnesení městského státního zastupitelství sp. zn. 1 KZV 7/2008 ze dne 17. 7. 2008 tento požadavek důsledně nenaplnilo, když v odůvodnění těchto rozhodnutí je přítomen toliko odkaz na v úvahu přicházející trestní sazbu trestu odnětí svobody, která se pohybovala v rozmezí od pěti do dvanácti let. Tento nedostatek byl nicméně následně zhojen usnesením městského soudu sp. zn. 44 To 456/2008 ze dne 7. 8. 2008, v němž soud poukázal na podíl pachatele na jednání, jež je předmětem trestního stíhání, přičemž konstatoval, že bez něj by ke spáchání trestného činu dojít nemohlo. S přihlédnutím k těmto skutečnostem městský soud dovodil, že trest, který stěžovateli reálně hrozí, se pohyboval ve výši schopné založit důvodnou obavu z jednání uvedeného v § 67 písm. a)