IV.ÚS 2414/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2414/22 ze dne 26. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem, sídlem Vojtěšská 245, Mýto, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2022 č. j. 11 Tdo 30/2022-394, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. října 2021 č. j. 4 To 386/2021-359 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 29. dubna 2021 č. j. 5 T 60/2020-328, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo podle jeho tvrzení zasaženo do jeho ústavně zaručených práv podle čl. 12, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 5 T 60/2020 se podává, že napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 a 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 trestního zákoníku a přečinu týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Těch se podle okresního soudu dopustil, stručně uvedeno, tak, že ve sklepním prostoru na své nemovitosti přechovával jedovaté látky karbofuran a endrin v množství přesahujícím množství malé více než stonásobně a dále v okolí rybníků, na nichž hospodařil, nastražil návnady obsahující tyto jedovaté látky, jež byly následně pozřeny dvěma jedinci orla mořského a dvěma jedinci krkavce velkého, což způsobilo jejich uhynutí. Za toto jednání byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří a půl roku, a k trestu propadnutí věci (uvedených jedů a nádob, v nichž byly uloženy). K závěru o přechovávání jedů dospěl okresní soud především na základě provedené domovní prohlídky, při které bylo zjištěno předmětné množství jedovatých látek. Přitom soud neuvěřil stěžovatelově obhajobě, že o přítomnosti látek ve svém sklepě nevěděl. Jednak byl daný prostor dobře udržován a rovněž sám stěžovatel v přípravném řízení uvedl, že dané jedy (jeden z nich naředěný) používá k hubení myší. O prudce jedovaté povaze těchto látek tedy musel stěžovatel vědět. 3. V části týkající se usmrcení chráněných živočichů vyšel okresní soud především z provedených svědeckých výpovědí, které podle jeho názoru objasňují stěžovatelův motiv (hubení rybích škůdců) a dále pak z údajů o pohybu uhynulých zvířat před jejich smrtí, zjištěných z vysílacích zařízení na zvířatech, z nichž vyplynulo, že zvířata (nalezená u daných rybníků) nemohla po požití jedů žít dlouho a přesunout se tak na větší vzdálenost. Bližší prozkoumání ostatků ptáků a jejich následná pitva prokázaly přítomnost předmětných jedovatých látek v zažívacích traktech zvířat. Vzhledem k tomu, že stěžovatel na těchto rybnících hospodařil sám, a přechovával uvedené látky, nelze podle okresního soudu dospět k jinému závěru než o stěžovatelově vině. 4. Proti uvedenému rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") zamítl napadeným usnesením. Procesní námitky stěžovatele, jež směřovaly proti vadnému provedení domovní prohlídky pro nedostatek důvodů k její realizaci, krajský soud zamítl s tím, že podezření stěžovatele jako primární osoby, která by z domnělého trestného činu mohla těžit, je dostatečným důvodem pro provedení domovní prohlídky. Stejně tak krajský soud odkázal na obvyklou praxi domovních prohlídek, jež probíhají překvapivě právě za účelem efektivního zajištění zájmových věcí, které by jinak mohly být podezřelou osobou snadno odstraněny. Nadto bylo podezření zesíleno úředním záznamem jedné z osob podávající vysvětlení (byť tato osoba jeho obsah v řízení před soudem nezopakovala). 5. Ani v hodnocení provedených důkazů neshledal krajský soud žádné pochybení. Okresní soud podle jeho názoru správně vyhodnotil pravděpodobnost výskytu kumulace určitých jevů, které ve svém souhrnu vylučují odlišný závěr o vině. V části, týkající se přechovávání uvedených jedů, krajský soud v podstatě zopakoval argumentaci okresního soudu. Šlo-li o "travičství" chráněných ptáků, považoval jinou variantu skutkového děje krajský soud za nereálnou (ptáci se otrávili sežráním rybího masa obsahujícího totožnou látku, jakou přechovával stěžovatel a jaká způsobuje otravu do několika minut po pozření, a následně byli nalezeni u "jeho" rybníků, dostatečně vzdálených od jiných vodník ploch). Tyto důkazy navíc podle krajského soudu posiluje nález jehly u jednoho z jedů, kterou stěžovatel podle svých slov používal k naředění "kropáčové směsi" k otravě myší. Jehla by mu však podle krajského soudu takovou manipulaci pouze ztěžovala. Naopak by byla u tekutého jedu vhodná pro jeho vpravení do rybí svaloviny, z níž byla vytvořena návnada, kterou ptáci pozřeli. Krajský soud nepřisvědčil ani stěžovatelově obhajobě, že jeho údajné jednání by bylo nelogické, neboť jím ohrozil své ryby, jejichž ochrana měla být motivem celého jednání. Podle krajského soudu je však minimální pravděpodobnost, že by vydra (či obdobný škůdce) zemřela po požití rybího masa přímo ve vodě rybníka a tím ohrozila rybí populaci. Totéž platí podle soudu o pravděpodobnosti, že by vydra přenesla návnadu ke konzumaci do vody. 6. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. Závěry soudů neshledal za extrémně nesouladná s obsahem provedených důkazů. Soudy rovněž řádně popsaly naplnění všech znaků uvedených skutkových podstat. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá především to, že soudy založily výrok o vině na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a podložily jej zejména vlastními domněnkami. Podle názoru stěžovatele se okresnímu soudu podařilo prokázat toliko možný motiv stěžovatele a držení látky typově podobné té, kterou byla zvířata otrávena. To podle stěžovatele však ani zdaleka nedostačuje k rozhodnutí o vině. Uvedené látky jsou velmi rozšířené. Prostor rybníků je navíc prakticky komukoliv otevřený. Odůvodnění napadených rozhodnutí je tak nedostatečné. Ostatně sama státní zástupkyně navrhla, aby stěžovatel nebyl uznán vinným z otravy uvedených zvířat, neboť verze obžaloby byla opřena o svědectví, které se však před soudem nepotvrdilo. Jde-li o přechovávání uvedených jedů, soudy se nikterak nevypořádaly s námitkou obhajoby, že stěžovatel neznal obsah zajištěných nádob, resp. nevěděl, že jde o látky, jejichž držení je protiprávní. Tím méně pak mohl znát množství "účinné látky" jako znak kvalifikované skutkové podstaty. Podle stěžovatele tak nebyla v dané věci splněna podmínka úmyslného zavinění. Dále stěžovatel brojí proti provedení domovní prohlídky, ke které došlo v rozporu se zákonnými pravidly, a proti přihlédnutí k jejím závěrům právě z důvodu jejich nezákonného získání. Podle stěžovatele vycházel soud při rozhodování o příkazu k domovní prohlídce z informací získaných v přípravném řízení nesprávným postupem policie od spolupracovníka stěžovatele, který však v řízení před soudem tyto informace popřel. Otázky kladené vyslýchající osobou považuje stěžovatel za sugestivní. Soudy měly s ohledem na změnu důkazní situace vyhodnotit prohlídku jako nezákonnou. Podle stěžovatele příkaz k domovní prohlídce rovněž postrádá náležité odůvodnění. Prohlídky přitom nemusely být provedeny jako neodkladné a neopakovatelné úkony. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vyjádření ostatních účastníků řízení 9