IV.ÚS 2417/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2417/24 ze dne 18. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Milana Košky, zastoupeného Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. srpna 2024 č. j. 52 A 2/2024-9, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 56a odst. 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění 1. Stěžovatel ústavní stížností dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva podle čl. 22 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). S ústavní stížností spojil návrh na zrušení § 56a odst. 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách do zastupitelstev krajů"). I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 2. Stěžovatel se u krajského soudu domáhal soudní ochrany ve věcech volebních "za účelem zajištění čestnosti a poctivosti volební kampaně a demokratičnosti voleb". Stěžovatel požadoval, aby krajský soud jedné z volebních stran kandidujících ve volbách do Zastupitelstva Jihočeského kraje zakázal používat v rámci volební kampaně plakát zobrazující muže s tmavším odstínem pleti, oblečeného v košili zdánlivě potřísněné krví a v ruce držícího nůž, který je doprovázen textem "Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové' z dovozu". Tento návrh stěžovatel podal jako občan, jenž se cítí být dotčen neetičností uvedené volební kampaně, přičemž netvrdil a neprokazoval, že je příslušníkem skupiny obyvatel, jež je na plakátu zobrazena. 3. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovo podání odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel se domáhá něčeho, o čem tento soud nemá pravomoc rozhodnout. Konkrétně uvedl, že pravomoc správních soudů není založena ani § 4 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též "s. ř. s."), neboť volební strana není správním orgánem, ani § 4 odst. 2 s. ř. s. [zejm. stěžovatelem namítaného písm. a) tohoto ustanovení, dle něhož ve správním soudnictví soudy dále rozhodují ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda]. K pravomoci správních soudů rozhodovat ve věcech volebních uvedl, že je nutno vykládat ji v souladu s čl. 2 odst. 2 Listiny a ve světle § 88 a násl. s. ř. s. Jelikož soudní řád správní stanovuje, že volební soudnictví poskytuje ochranu pouze ve věcech seznamu voličů (§ 88 s. ř. s.), registrace kandidátních listin (§ 89 s. ř. s.), platnosti voleb a hlasování (§ 90 s. ř. s.), zániku mandátu (§ 91 s. ř. s.), místního referenda (§ 91a s. ř. s.) a krajského referenda (§ 91b s. ř. s.), a jelikož stěžovatelův návrh na poskytnutí předvolební ochrany čestnosti a poctivosti volební kampaně nespadá ani do jedné z výše uvedených oblastí, krajský soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. Stěžovatelův návrh proto odmítl dle § 46 odst. 1 s. ř. s. 4. Současně dospěl k závěru, že nejsou dány důvody k přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť o ústavnosti § 56a odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů neměl pochybnosti. 5. Nakonec krajský soud stěžovatele poučil, že proti ústavní stížností napadenému usnesení není kasační stížnost přípustná. 6. Stěžovatel kasační stížnost nepodal a obrátil se přímo na Ústavní soud. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel předně uvádí, že poučení krajského soudu o nepřípustnosti kasační stížnosti považuje za správné, jelikož se uplatní výluka z přípustnosti kasační stížnosti ve věcech volebních dle § 104 odst. 1 s. ř. s. Pokud by Ústavní soud považoval ústavní stížnost za nepřípustnou z důvodu nevyčerpání opravných prostředků, stěžovatel navrhuje, aby postupoval podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 8. V ústavní stížnosti stěžovatel dále namítá, že neumožňují-li volební zákony zasáhnout do volebního procesu a eliminovat závadné chování volebních subjektů ještě ve fázi vedení volební kampaně před samotným rozhodnutím voličů, pak takové zákony trpí ústavně významným deficitem. 9. Zákon o volbách do zastupitelstev krajů reguluje volební kampaň pouze v § 56a odst. 4. Ten stanovuje, že "[v]olební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a kandidujících politických stranách, politických hnutích nebo koalicích zveřejňovány nepravdivé údaje." Stěžovatel spatřuje protiústavnost uvedeného ustanovení zákona o volbách do zastupitelstev krajů v tom, že nezakotvuje žádné záruky dodržení shora uvedeného pravidla ani sankce pro ty volební strany, které se jej rozhodnou porušit, natož možnost takové závadné chování zakázat. 10. Tento nedostatek právní úpravy však podle stěžovatele neznamená, že by mu správní soudy v řízení ve věcech volebních nemohly poskytnout ochranu. Trvá na tom, že krajský soud měl povinnost jeho návrh meritorně projednat a posoudit s ohledem na dynamiku volební kampaně a zajistit tak ochranu stěžovatelových základních práv. 11. Nad rámec toho stěžovatel poukazuje ve dvou doplněních ústavní stížnosti na další volební materiály téže volební strany s údajně závadnou, stereotypizující, diskriminační nebo agresivní tematikou nebo vyobrazením. Z jejich existence dovozuje, že stávající právní regulace volební kampaně je nedostatečná. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 13. Před posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti se Ústavní soud podrobněji vyjádří k otázce přípustnosti ústavní stížnosti, a to zejména ve vztahu k otázce vyčerpání procesních prostředků nápravy (viz níže). III. 1. Přípustnost kasační stížnosti v nyní posuzované věci 14. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je nepřípustným návrhem dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel nepodal kasační stížnost jakožto procesní prostředek nápravy, který měl k dispozici, přičemž lhůta k jejímu podání v době rozhodování Ústavního soudu pořád plyne. Stěžovatelova ústavní stížnost je tudíž předčasná. 15. Jak uvedl již krajský soud, za volební věc dle § 4 odst. 2 s. ř. s. je nutno považovat pouze typy řízení zakotvené v části třetí, hlavě II., dílu čtvrtém soudního řádu správního, konkrétně v jeho § 88 až 91b (ochrana ve věcech seznamů voličů, registrace kandidátních listin, platnosti voleb, zániku mandátu, místního referenda a krajského referenda). Tento závěr potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (dále též "NSS"), kupříkladu usnesení ze dne 18. 4. 2006 č. j. Vol 1/2006-32 nebo usnesení ze dne 13. 10. 2021 č. j. Vol 3/2021-4. 16. Stěžovatel se u krajského soudu domáhal poskytnutí (předvolební) ochrany za účelem zajištění čestnosti a poctivosti volební kampaně a demokratičnosti voleb. Takto koncipovanou správní žalobu ovšem nelze podřadit pod žádný ze zákonem vyjmenovaných žalobních typů ve věcech volebních. Této skutečnosti si je ostatně vědom i stěžovatel, jenž tvrdí, že správní soudy měly dovodit svou pravomoc rozhodovat o jeho návrhu přímo z čl. 4 Ústavy, nikoli z části třetí, hlavy II., dílu čtvrtého soudního řádu správního. Pro takový postup však neexistoval důvod. 17. Ústavní soud proto uzavírá, že stěžovatelova věc se sice týká volební kampaně, avšak nejde o volební věc ve smyslu soudního řádu správního. Protože nejde stricto sensu o volební věc, neuplatní se výluka z přípustnosti kasační stížnosti dle § 104 odst. 1 s. ř. s. 18. Naopak, na nyní posuzovanou věc dopadá zejm. § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., dle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. Stěžovatel tudíž mohl a měl před podáním ústavní stížnosti vyčerpat kasační stížnost. III. 2. Vliv nesprávného poučení soudu o nepřípustnosti kasační stížnosti na posouzení přípustnosti ústavní stížnosti 19. Krajský soud stěžovatele poučil, že kasační stížnost proti ústavní stížností napadenému usnesení není přípustná. Tento závěr není v napadeném usnesení nijak blíže