IV.ÚS 2426/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2426/23 ze dne 24. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. T., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. září 2023 č. j. 20 Co 209/2023-122 v části výroku I., kterou byl změněn výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. dubna 2023 č. j. 39 C 125/2022-100, a ve výroku II., za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a T. T., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v tam vymezeném rozsahu z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a ze spisu v jiné věci stěžovatelky vedené před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 378/23 se podává, že vedlejší účastnice jako oprávněná vymáhala po P. T., svém otci, v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem Mgr. Jakubem Effenbergerem, Exekutorský úřad Kolín, pod sp. zn. 219 EX 0300/19 (u Obvodního soudu pro Prahu 3 vedeném pod sp. zn. 36 EXE 2168/2019), běžné a dlužné výživné. Otec vedlejší účastnice převedl v roce 2010 na stěžovatelku, jeho matku, členský podíl v bytovém družstvu představující jeho jediný exekučně vymahatelný majetek. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 5. 2019 č. j. 11 C 123/2012-318, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 13. 11. 2019 č. j. 19 Co 315/2019-363, bylo rozhodnuto, že dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, uzavřená mezi otcem vedlejší účastnice a stěžovatelkou, je vůči vedlejší účastnici právně neúčinná. Vedlejší účastnice proto může požadovat uspokojení své pohledávky přímo z toho, co odporovatelným právním úkonem z majetku dlužníka ušlo. Stěžovatelka byla následně přibrána do uvedeného exekučního řízení. 3. Stěžovatelka navrhla částečné zastavení exekuce, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 856/2011 mohou být předmětem exekučního řízení vedeného vůči její osobě pouze pohledávky vzniklé vedlejší účastnici za jejím otcem do právní moci rozsudku městského soudu č. j. 19 Co 315/2019-363, kterým bylo rozhodnuto o její odpůrčí žalobě, tedy do 10. 12. 2019. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 26. 5. 2021 č. j. 36 EXE 2168/2019-257 tento návrh zamítl. Městský soud usnesením ze dne 22. 10. 2021 č. j. 14 Co 320/2021-352 toto rozhodnutí potvrdil. Oba soudy se vymezily vůči rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 856/2011 s tím, že jde o rozhodnutí ojedinělé a vnitřně rozporné. Vymahatelnou pohledávkou na výživném ve smyslu § 42a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, bylo podle jejich názoru i běžné výživné splatné po dni rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě, byl-li tu v době rozhodnutí o žalobě dluh na výživném a bylo tak možné pro běžné výživné zahájit výkon rozhodnutí. Stěžovatelka v průběhu exekuce zaplatila ve prospěch vedlejší účastnice částku 81 000 Kč, která odpovídala běžnému výživnému za období od ledna 2020 do června 2021. 4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2022 č. j. 20 Cdo 16/2022-399 vyhověl dovolání stěžovatelky a uvedená usnesení městského soudu a Obvodního soudu pro Prahu 3 zrušil. V usnesení vyslovil závěr, že vedlejší účastnice má vůči stěžovatelce vymahatelnou pohledávku podle § 42a odst. 1 občanského zákoníku jen v rozsahu nároku na výživné existujícího v době rozhodnutí o odpůrčí žalobě. 5. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu, Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 14. 7. 2022 č. j. 36 EXE 2168/2019-452 nově rozhodl tak, že podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, částečně zastavil exekuci vůči stěžovatelce jako povinné, co do jejího provádění pro dluh na výživném splatný po 10. 12. 2021. Usnesením ze dne 1. 8. 2022 č. j. 36 EXE 2168/2019-458 toto rozhodnutí doplnil o výrok II., podle něhož se náhrada nákladů řízení stěžovatelce podle § 150 občanského soudního řádu nepřiznává, a to z důvodu rozporu s dobrými mravy. Městský soud následně usnesením ze dne 18. 11. 2022 č. j. 14 Co 336/2022-516, 14 Co 337/2022 rozhodl tak, že výrokem I. změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, který vyšel z chybného data právní moci rozhodnutí o odpůrčí žalobě, a exekuci ve vztahu k povinné stěžovatelce zastavil pro výživné splatné po 10. 12. 2019. Výroky II. a III. městský soud rozhodl s odkazem § 150 občanského soudního řádu, že se stěžovatelce náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ani odvolacího řízení nepřiznává. 6. Podle městského soudu by nebylo spravedlivé uložit vedlejší účastnici povinnost náhrady nákladů řízení, protože stěžovatelka si musela být vědoma úmyslu svého syna zkrátit uspokojení pohledávky oprávněné dcery na výživné. V určitém období za něj vyživovací povinnost dokonce sama plnila. Musela tedy počítat s tím, že se vedlejší účastnice jako oprávněná bude domáhat uspokojení své pohledávky z převedeného družstevního podílu. Skutečnost, že vedlejší účastnice nesouhlasila s návrhem stěžovatelky na částečné zastavení exekuce a na pozadí prvorepublikové judikatury Nejvyššího soudu se pokusila vyvolat justiční dialog ohledně platnosti závěrů rozsudku sp. zn. 21 Cdo 856/2011, nemůže existenci okolností zvláštního zřetele hodných popřít. 7. Ústavní stížnost proti nákladovým výrokům uvedených usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 28. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 378/23 (všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka podala proti usnesení městského soudu také dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 18. 4. 2023 č. j. 20 Cdo 1086/2023-562. Řízení o ústavní stížnosti proti tomuto usnesení a usnesením jemu předcházejícím je vedeno pod sp. zn. III. ÚS 1553/23 a doposud o ní nebylo rozhodnuto. 8. Stěžovatelka se v jiném řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") žalobou proti vedlejší účastnici domáhala z titulu bezdůvodného obohacení zaplacení částky 81 000 Kč, kterou jí zaplatila v exekuci, ačkoli správně měla být ve vztahu k výživnému vzniklému za období po právní moci rozhodnutí o odpůrčí žalobě exekuce zastavena. Vedlejší účastnice v průběhu řízení o této žalobě neúspěšně zaslala dne 23. 2. 2023 částku 81 000 Kč na účet stěžovatelky, který byl v mezidobí zrušen, a platba byla proto vrácena zpět. Dne 7. 3. 2023 zaslala vedlejší účastnice tuto částku na jiný stěžovatelkou uvedený účet. Stěžovatelka následně na jednání konaném dne 13. 4. 2023 vzala žalobu co do částky 81 000 Kč zpět, s čímž vedlejší účastnice souhlasila. 9. V záhlaví uvedeným rozsudkem obvodního soudu bylo řízení o žalobě stěžovatelky co do částky 81 000 Kč zastaveno (výrok I.). Vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 58 500 Kč za období od 2. 3. 2022 do 8. 4. 2022 a z částky 81 000 Kč za období od 9. 4. 2022 do 7. 3. 2023 (výrok II.), jakož i náhradu nákladů řízení v částce 43 350,80 Kč (výrok III.). 10. Napadeným rozsudkem městského soudu byl rozsudek obvodního soudu ve výroku II. změněn tak, že se žaloba ohledně úroku z prodlení z částky 81 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 24. 2. 2023 do 7. 3. 2023 zamítá, jinak byl potvrzen (výrok I.). Stěžovatelce nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Obvodní soud sice správně určil počátek prodlení vedlejší účastnice, to však nemohlo trvat po 23. 2. 2023, kdy vedlejší účastnice v souladu s výzvami stěžovatelky poukázala požadovanou částku 81 000 Kč na jí označený účet, a plnění se nezdařilo pro neexistenci tohoto účtu. Stěžovatelka totiž v mezidobí účet zrušila a vedlejší účastnici nesdělila jiné číslo účtu, na které by měla plnění zaslat. 11. Jde-li o náklady řízení, městský soud přisvědčil argumentaci vedlejší účastnice o mimořádných okolnostech případu, představujících důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni podle § 150 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Předmětný spor má původ v chování stěžovatelky (babičky vedlejší účastnice), jež se podílela na z podstaty nemravném právním jednání, učiněném za účelem zkrácení uspokojení pohledávky vedlejší účastnice na výživném vůči jejímu otci a ani po