IV.ÚS 2428/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2428/20 ze dne 12. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky L. L., zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti 1) mimořádnému opatření Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě ze dne 14. srpna 2020 č. 20/2020, 2) mimořádnému opatření Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě ze dne 14. srpna 2020 č. 21/2020, 3) mimořádnému opatření Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě ze dne 28. srpna 2020 č. 22/2020, 4) mimořádnému opatření Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě ze dne 28. srpna 2020 č. 23/2020, 5) opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 19. srpna 2020 č. j. MZDR 15757/2020-28/MIN/KAN, 6) opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 24. srpna 2020 č. j. MZDR 15757/2020-31/MIN/KAN a 7) opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 9. září 2020 č. j. MZDR 15757/2020-33/MIN/KAN, za účasti Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě, sídlem Na Bělidle 724/7, Ostrava, a Ministerstva zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2 - Nové Město, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených aktů 1. Stěžovatelka brojí ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), proti v záhlaví uvedeným aktům účastníků řízení, v jejichž důsledku podle ní mělo dojít k zásahu do jejích ústavně zaručených práv a svobod podle čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 1, čl. 31 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2, čl. 6 odst. 1, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, jejího doplnění a doručených písemností se podává, že stěžovatelka je matkou čtyř dětí a žije ve městě K. v Moravskoslezském kraji. Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě (dále jen "KHS") vydala dne 14. 8. 2020 v záhlaví uvedené akty 1) a 2) při epidemii koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2) s odkazem na § 82 odst. 2 písm. m) ve spojení s § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví"), 3. KHS v záhlaví uvedeným aktem 1) nařídila na území 16 správních obvodů obcí s rozšířenou působností, včetně města K., povinnost provádět testování při přijmu nových pacientů ve zdravotnických zařízeních s lůžkovou péčí, zákaz přijímání nových osob v tzv. domovech pro seniory bez aktuálního testu, povinnost provozovatelů maloobchodních prodejen zajistit pravidelné provádění desinfekce a Vězeňské služby České republiky zajistit, aby osoby zdržující se v detenčních zařízeních udržovaly alespoň dvoumetrový odstup. KHS odůvodnila uvedené opatření potřebou omezit vybrané činnosti v oblasti poskytování zdravotních a sociálních služeb, neboť v rozmezí ode dne 30. 7. 2020 do dne 12. 8. 2020 evidovala 119 nových lokálních ohnisek nákazy koronaviru, u kterých nebyla objasněna cesta přenosu. 4. V záhlaví uvedeným aktem 2) KHS nařídila na území čtyř jiných správních obvodů obcí s rozšířenou působností (Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Třinec a Jablunkov) shora uvedená omezení, nadto nařídila další omezení např. zákaz pohybu a pobytu osob bez ochrany úst a nosu mimo stanovené výjimky, omezení provozu koupališť nebo provádění zvýšené desinfekce míst se zvýšenou koncentrací shlukování osob. KHS odůvodnila vydání opatření zvýšeným nárůstem výskytu ohnisek koronaviru, přičemž zdůraznila zvýšený počet nakažených v okrese Frýdek-Místek (správní obvod čtyř shora uvedených obcí). 5. Dne 19. 8. 2020 Ministerstvo zdravotnictví v záhlaví uvedeným aktem 5) zavedlo se stanovenými výjimkami povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest ve vnitřních prostorech staveb z důvodu zvýšených hodnot reprodukčních čísel nákazy koronaviru, a to podle § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví s účinností od 1. 9. 2020. Dne 24. 8. 2020 Ministerstvo zdravotnictví vydalo v záhlaví napadený akt 6), kterým zrušilo v záhlaví uvedený akt 5). Současně jím znovu zavedlo povinnost ochrany úst a nosu s odkazem na stejná zákonná ustanovení, avšak s vyloučením a úpravami některých výjimek uvedených v napadeném aktu 5). 6. Dne 28. 8. 2020 KHS v záhlaví uvedeným aktem 3) zrušila v záhlaví uvedený akt 1), neboť v období ode dne 13. 8. 2002 do 26. 8. 2020 došlo k úbytku lokálních ohnisek nákazy bez objasněné cesty přenosu a došlo k zavedení celoplošných opatření. KHS stejného dne v záhlaví uvedeným aktem 4) zrušila v záhlaví uvedený akt 2) z obdobných důvodů. 7. Dne 9. 9. 2020 Ministerstvo zdravotnictví vydalo v záhlaví uvedený akt 7), kterým zrušilo v záhlaví uvedený akt 6). Současně znovu zavedlo povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest s vyloučením či úpravami některých výjimek a odkazem na stejná zákonná ustanovení. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka se v prvé řadě vyjadřuje k povaze napadených aktů 1) a 2), přičemž poukazuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2020 č. j. 3 A 76/2020-104, podle kterého jsou mimořádná opatření KHS právním předpisem sui generis, s čímž se ztotožňuje. Uvádí, že takový akt není přezkoumatelný ve správním soudnictví. Přesto stěžovatelka tvrdí, že podle čl. 2 odst. 1 Ústavy je lid zdrojem veškeré moci ve státě, a proto by to měl být především jednotlivec, kdo je aktivně legitimován k podání návrhu na přezkum mimořádných opatření. Uvádí, že si je vědoma judikatury Ústavního soudu, podle které nemá jednotlivec možnost brojit proti právním předpisům sui generis, avšak to podle ní odporuje čl. 13 Úmluvy, neboť nemá k dispozici účinný prostředek nápravy. Přitom generální tajemník rady Evropy zdůraznil, že nouzová opatření musí podléhat soudnímu přezkumu. Současně tvrdí, že její stížnost "podstatně přesahuje její zájmy", neboť se opatření týkají všech obyvatel kraje, kde žije přibližně 1,2 milionu lidí. 9. Samotným napadeným aktům vytýká zaprvé chybějící zákonné zmocnění pro jejich vydání. Napadená opatření KHS měla být vydána jako opatření obecné povahy, KHS proto jedná mimo svou pravomoc. 10. Zadruhé, stěžovatelka namítá, že přijatá opatření jsou neodůvodněná, nepřiměřená a nepřezkoumatelná. K tomu cituje judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu a poukazuje na princip přiměřenosti omezení ústavně zaručených práv a svobod. 11. Zatřetí, stěžovatelka uvádí příklady rozhodnutí, ve kterých soudní orgány jiných zemí označily určitá opatření přijatá v souvislosti s epidemií koronaviru za neústavní (Spolková republika Německo, Kosovo, Bosna a Hercegovina). V Bulharsku a na Slovensku byla obdobná řízení zahájena. 12. Doplněním ze dne 25. 8. 2020 stěžovatelka k ústavní stížnosti přikládá články ústavních právníků Jana Wintra s názvem "Jsou české zákony a soudy připravené na druhou vlnu?", zveřejněný dne 13. 8. 2020, a Zdeňka Koudelky s názvem "Rouška a právo", zveřejněný dne 22. 8. 2020. 13. Doplněním ze dne 4. 9. 2020 stěžovatelka rozšířila svoji ústavní stížnost o v záhlaví uvedené akty 3), 4), 5) a 6). Ani z nich není jasné, proč jsou opatření zaváděna. Jsou vydána v rozporu s metodickým nástrojem tzv. semaforem Ministerstva zdravotnictví. Stěžovatelka tvrdí, že jde-li o v záhlaví uvedené akty Ministerstva zdravotnictví, je si vědoma principu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, avšak správní soudy nejsou schopny "nastavit jakékoli hranice", úspěšný byl dosud jen návrh "právníka Ondřeje Dostála". Dále, k důkazu navrhuje rozhovor s vedoucí oddělení virologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě, Hanou Zelnou. 14. Doplněním ze dne 9. 9. 2020 stěžovatelka rozšiřuje svou ústavní stížnost o v záhlaví uvedený akt 7). Nadto uvádí, že přijatá opatření Ministerstva zdravotnictví mají být vydaná prostřednictvím hlavního hygienika, nikoli ministra zdravotnictví. 15. Doplněním ze dne 24. 9. 2020 stěžovatelka k ústavní stížnosti přikládá prohlášení lékařky Jiřiny Vrajíkové, podle kterého je stěžovatelka sledována a léčena pro alergickou rýmu, ekzem a intermitentní astma, a proto "nemůže zvládnout nošení roušky". Stěžovatelka v souvislosti s tím tvrdí, že napadená opatření jsou diskriminační, neboť stanoví výjimku nosit roušku lidem s psychiatrickým onemocněním či mentálním postižením, avšak její zdravotní stav je jimi neodůvodněně ignorován. 16. V doplnění své ústavní stížnosti ze dne 6. 10. 2020 stěžovatelka zaprvé tvrdí, že podstatný přesah jejich zájmů pro přípustnost ústavní stížnosti je dán a k tomu přikládá "petici několika lékařů, kterou v době odeslání tohoto doplnění