IV.ÚS 2430/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2430/22 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Bratránka a obchodní společnosti TAARTRADE, spol. s r. o., sídlem Měšice 557, Tábor, obou zastoupených Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou, sídlem Pod Tržním náměstím 612/6, Tábor, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2022 č. j. 10 As 166/2022-93 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2022 č. j. 61 A 7/2021-228, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1) Petra Bratránka a 2) Lenky Bratránkové a 3) Krajského úřadu Jihočeského kraje a 4) příspěvkové organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu stěžovatelů na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto: Návrh stěžovatelů na odložení vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. července 2022 č. j. 10 As 166/2022-93 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2022 č. j. 61 A 7/2021-228 se zamítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla dne 1. 9. 2022 doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterou se stěžovatelé domáhají zrušení napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasační stížnosti a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), jímž byla zamítnuta jejich správní žaloba proti mezitímnímu rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen "krajský úřad") ze dne 3. 2. 2021 sp. zn. OREG/134734/2019/adka č. j. KUJCK 16103/2021, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 22. 2. 2021 sp. zn. OREG/134734/2019/adka č. j. KUJCK 23498/2021. Tímto rozhodnutím krajský úřad rozhodl o vyvlastnění několika pozemků a staveb ve vlastnictví stěžovatelů, prvního vedlejšího účastníka a druhé vedlejší účastnice za účelem provedení stavby Dálnice D3 Tábor - Veselí nad Lužnicí, stavba 0306 - obchvat Tábora. 2. V průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatelé podali návrh, aby Ústavní soud "přiznal ústavní stížnosti odkladný účinek" s odůvodněním, že "byť neměli úspěch ve věci v předchozích řízeních, jsou přesvědčeni, že došlo k vážnému zásahu do jejich ústavou zaručených práv", které má spočívat v odnětí jejich vlastnického práva k vyvlastňovaným pozemkům a stavbám a především v tom, že k vyvlastnění došlo "době, kdy není rozhodnuto o náhradě za vyvlastnění". Zdůraznili, že "čelí tomu, že budou platit tržní nájem za nemovitost, která jim byla odňata, aniž za ní dostali spravedlivě zaplaceno...". 3. Ústavní soud si za účelem posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spisy vedené Nejvyšším správním soudem a krajským soudem. Usnesením ze dne 10. 1. 2023 přiznal Ředitelství silnic a dálnic ČR k jeho návrhu postavení vedlejšího účastníka řízení, neboť jako subjekt, který v řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem vystupoval jako osoba zúčastněná na řízení, má právní zájem na výsledku řízení. 4. Sdělením ze dne 18. 10. 2023 stěžovatelé informovali Ústavní soud, že stále nedošlo k zaplacení náhrady za vyvlastnění, což považují "za hrubě nemravné a protiústavní". Dne 8. 11. 2023 se jednatel druhé stěžovatelky u Ústavního soudu telefonicky informoval na stav řízení a uvedl, že podání ve věci ústavní stížnosti a návrhu na přiznání odkladného účinku doplní, o čemž byl sepsán úřední záznam. 5. Dne 13. 11. 2023 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání označené jako "další sdělení stěžovatelů - urgence o návrhu na přiznání odkladného účinku". V něm stěžovatelé uvedli, že dne 7. 11. 2023 jim byla čtvrtým vedlejším účastníkem doručena výzva k vyklizení nemovitostí, přičemž krajský úřad stále "nikterak nepokročil směrem k vydání rozhodnutí o stanovení náhrady" za vyvlastněné pozemky a stavby. Konstatují, že "nebrojí a nikdy nebrojili proti dostavbě dálnice D3 jako stavby ve veřejném zájmu, žádali vždy pouze o připojení své nemovitosti na pozemní komunikaci, když jejich nemovitost dostavbě dálnici D3 nebránila". Institut mezitímního rozhodnutí o vyvlastnění podle § 4a zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění pozdějších předpisů, považují "za horší nežli vyvlastnění majetku za komunistického režimu, a skutečné bezpráví, jež není obhajitelné ani veřejným zájmem motoristů z řad široké veřejnosti na dostavbě dálniční sítě". 6. Obsah podání, kterým se stěžovatelé domáhají "přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti" (bod 2) Ústavní soud posoudil podle svého skutečného obsahu, a to jako návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 7. Podle § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nemá ústavní stížnost odkladný účinek. Ústavní soud však podle § 79 odst. 2 téhož zákona "může na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám". Neshledá-li soudce zpravodaj, že návrh na odložení vykonatelnosti je důvodný, pak Ústavní soud v procesní praxi "zpravidla (až na výjimky) samostatné usnesení nevydává a s tímto návrhem se ... vypořádá až v konečném rozhodnutí ve věci..." (LANGÁŠEK, T. In WAGNEROVÁ, E. a kol. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: Wolters Kluwer, 2007, s. 433). Vzhledem k podání stěžovatelů ze dne 13. 11. 2023 však přikročil Ústavní soud k rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí tímto samostatným usnesením. 8. Ze znění § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jakož i z jeho smyslu a účelu, vyplývá, že Ústavní soud může odložit vykonatelnost pouze těch rozhodnutí, která byla napadena (petitem) ústavní stížnosti. Stěžovatelé ústavní stížností napadají toliko rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zamítnutí kasační stížnosti a rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí správní žaloby. Těmito rozhodnutími však nebyla stěžovatelům uložena žádná povinnost, jejíž vykonatelnost by bylo možné odložit. Vůči toliko k těmto rozhodnutím je pak pojmově vyloučeno odložení jejich vykonatelnosti. Napadená rozhodnutí rovněž nejsou exekučním titulem, jehož výkonem by stěžovatelům mohla být způsobena újma. Exekuční titul ve věci představuje pravomocné rozhodnutí krajského úřadu o mezitímním vyvlastnění (rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2021), které stěžovatelé nejenže nenapadají v petitu ústavní stížnosti, ale současně na titulní straně ústavní stížnosti uvádějí, že ta směřuje pouze proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a krajského soudu, přičemž právě ve vztahu k nim je rovněž omezena plná moc udělená právnímu zástupci k podání ústavní stížnosti. 9. Ústavní soud je v souladu se zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest vázán návrhem (petitem) stěžovatelů (viz např. usnesení ze dne 12. 1. 2017 sp. zn. III. ÚS 1031/17). Stanovuje-li zákon o Ústavním soudu, že lze odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, nemůže Ústavní soud překračovat návrh stěžovatelů a přikročit k odložení vykonatelnosti těch rozhodnutí, která ústavní stížností nebyla napadena. To platí tím spíše, že odložení vykonatelnosti je výjimkou z obecného vyloučení odkladného účinku ústavní stížnosti podle § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, kterou je nezbytné vykládat restriktivně (srov. usnesení ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. IV. ÚS 581/06, dostupné na http://nalus.usoud.cz). 10. Ústavní soud tudíž návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí správních soudů nevyhověl, a proto ho podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario zamítl. Tím nijak nepředznamenává rozhodnutí o ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2023 Radovan Suchánek, v. r. předseda senátu