IV.ÚS 2433/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2433/20 ze dne 27. 7. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., advokáta, proti jinému zásahu Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 9 Nt 209/2018, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vyslovení neústavnosti postupu Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Podle stěžovatele postupem krajského soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že na základě příkazu soudce Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 29. 8. 2018 sp. zn. 70 Nt 1391/2018 byla dne 12. 9. 2018 provedena domovní prohlídka prostor užívaných stěžovatelem. Domovní prohlídka byla nařízena z důvodu prověřování podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, kterého se měli dopustit stěžovatel a F. L., L. K., M. V. H. C., K. H., obchodní společnost A a obchodní společnost B. Domovní prohlídky se od počátku účastnil zástupce České advokátní komory (dále jen "ČAK") Mgr. Pavel Kuchynka. Stěžovatel na výzvu policejního orgánu dobrovolně vydal notebook Apple, MacBook Air, který od roku 2013 užíval pro výkon advokacie (dále jen "datový nosič"). Zástupce ČAK Mgr. Pavel Kuchynka prohlásil, že na datový nosič se vztahuje povinnost advokátní mlčenlivosti, a proto neuděluje souhlas s tím, aby se Policie České republiky seznámila s jeho obsahem podle § 85b odst. 1 trestního řádu. 3. Soudce městského soudu dne 26. 9. 2018 podal ke krajskému soudu návrh na vydání rozhodnutí o nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin podle § 85b odst. 3 trestního řádu. Řízení o nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin bylo u krajského soudu vedeno pod sp. zn. 9 Nt 209/2018. Krajský soud nařídil první jednání ve věci na 8. 2. 2019. Před zahájením řízení stěžovatel podal dne 29. 1. 2019 vyjádření, kde namítal, že datový nosič obsahuje údaje klientů za období téměř pěti let, kteří s předmětnou věcí nemají vůbec nic společného a vůči kterým má jako advokát povinnost zachovávat mlčenlivost. Jednání bylo odročeno za účelem přibrání soudního znalce. 4. Krajský soud opatřením dne 24. 10. 2019 přibral znalce Ing. Josefa Kyncla (dále jen "znalec") a uložil mu provést z předloženého datového nosiče kopii na technologicky pevný disk a vytvořit kontrolní sumu otisku takto zkopírovaných dat, z vytvořené bitové kopie disku vyčlenit data, kde se vyskytuje mimo jiné jméno a příjmení stěžovatele, provést kontrolní sumu takto nově vzniklého souboru dat a zbývající data trvale vymazat. Stěžovatel podal proti formulaci otázek položených znalci námitky, jimiž poukazoval rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019 sp. zn. III. ÚS 702/17 (všechna rozhodnutí jsou dostupná rovněž na http://nalus.usoud.cz). Dne 24. 6. 2020 byl stěžovateli doručen znalecký posudek ze dne 8. 3. 2020, kterým byla provedena analýza datového nosiče a byla vyčleněna data, kde se vyskytuje mimo jiné jméno a příjmení stěžovatele. Proti postupu krajského soudu podal stěžovatel obsahově obdobné námitky. Stěžovatel navrhl krajskému soudu, aby obnovil stav před porušením zákonem stanovené ochrany listin (dat na datovém nosiči) tak, že k návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK podanému v řízení 9 Nt 209/2018 nebude přihlíženo a datový nosič bude bezodkladně vydán ČAK za účelem jeho vrácení stěžovateli. 5. Dne 8. 7. 2020 proběhlo u krajského soudu druhé jednání ve věci nahrazení souhlasu zástupce ČAK k seznámení se s obsahem listin, na kterém soudce krajského soudu na námitky stěžovatele ani zástupce ČAK nereflektoval, vyslechl znalce a rozhodl opatřením, kterým uložil znalci, aby vypracoval doplněk znaleckého posudku, kterým vyčlení pouze data z období od 1. 10. 2017 do 12. 9. 2018. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že krajský soud se dopustil zásahu do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod nakládáním s datovým nosičem mimo veřejné zasedání, kdy tento datový nosič předal ke znaleckému zkoumání přibranému znalci Ing. Josefu Kynclovi a tím ho vyloučil z režimu zabezpečení umožňujícího ověřit jednak způsob nakládání s ním, ale i realizaci opatření neumožňující seznámení se s informacemi na datovém nosiči mimo veřejné zasedání soudu. Krajský soud předal datový nosič ke znaleckému zkoumání přesto, že činnost přibraného znalce (selekce velkého souboru dat) musí být prováděna výlučně v průběhu veřejného zasedání, neboť nosič dat nemůže být před rozhodnutím o povaze informací na něm obsažených vydán nikomu, tedy ani znalci. 7. Podle stěžovatele krajský soud zcela rezignoval na povinnost, aby se soudce rozhodující podle § 85b odst. 3 trestního řádu o návrhu na nahrazení souhlasu zástupce ČAK seznamoval s informacemi na datovém nosiči výlučně na nařízeném veřejném zasedání, a datový nosič nezabezpečil takovým způsobem, který neumožní nikomu (ani znalci) se s nimi seznámit, popřípadě je zničit nebo poškodit. Uvedený postup podle stěžovatele představuje i porušení základních práv klientů advokáta na právní pomoc. 8. Stěžovatel závěrem navrhl, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by krajskému soudu zakázal pokračovat v předmětném zásahu a uložil mu vydat převzatý datový nosič, včetně vytvořené kopie, zpět soudci krajského soudu, který je zabezpečí tak, aby soudce ani jiná třetí osoba se nemohla seznámit se s obsahem zajištěného a vytvořeného datového nosiče dříve než na veřejném zasedání nařízeném za tímto účelem. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ve stěžovatelově věci Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není. 10. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). 11. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných prostředků k ochraně práv stěžovatelů. Ústavní stížností lze proto brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno. Jinými slovy, Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené neústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada výslovně plyne z citovaného § 75 odst. 1 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost nepředstavuje řádný ani mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím orgánů veřejné moci, nýbrž jde o prostředek určený výhradně pro případ, kdy se stěžovatel domnívá, že v předchozím řízení byla porušena nikoliv (pouze) jeho práva, zaručená běžnými zákony nebo podzákonnými předpisy, nýbrž přímo ústavně zaručená základní práva. Proto je legitimní a logické, že ústavní stížnost může být podána až po vyčerpání všech ostatních právních prostředků, určených k ochraně stěžovatelových práv, tj. musí nastat situace, kdy se ochrany práv a svobod již nelze domáhat jiným zákonným způsobem. Ústavní stížnost tedy není procesním prostředkem, sloužícím ke zjednodušení nebo obejití zvlášť stanoveného právního postupu, nýbrž zvláštním právním prostředkem, který před Ústavním soudem otevírá zcela nové řízení, nezávislé na řízeních ostatních. 12. K subsidiaritě ústavní stížnosti Ústavní soud rovněž v minulosti opakovaně uvedl [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], že: "má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotli