IV.ÚS 2435/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2435/18 ze dne 31. 7. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, sídlem Václavská 2071/20, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018 č. j. 8 Tdo 368/2018-39, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2017 č. j. 12 To 168/2017-1199 a proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. července 2017 č. j. 16 T 50/2016-1121, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Náchodě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 7. 2018, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") a rozsudku Okresního soudu v Náchodě (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 3 odst. 1, 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatel byl napadeným rozsudkem okresního soudu uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Současně mu byla uložena povinnost nahradit škodu ve výši 1 390 Kč poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. Tohoto trestného činu se stěžovatel dopustil - stručně řečeno - tím, že v době od března roku 2012 do 30. 6. 2015 v rodinném domě, kde žil společně se svou družkou poškozenou L. K. a jejími dvěma nezletilými syny z předchozího vztahu a poté také s jejich společným synem, který se narodil roku XX, poškozenou a její rodinu včetně nezletilých synů opakovaně po předchozích hádkách, které zpravidla sám vyvolával, bezdůvodně napadal a urážel. Asi po roce společného soužití ji začal fyzicky napadat údery rukou do obličeje a hlavy, a to i v době jejího těhotenství, tahal ji za vlasy a v jednom případě se poškozená udeřila hlavou o zem. Poškozená opakovaně utrpěla podlitiny, odřeniny na rukou a kolenech, nevyhledala však nikdy lékařské ošetření vyjma dne 22. 11. 2014, kdy byla ošetřena poté, co ji stěžovatel udeřil zezadu rukou do hlavy v oblasti ucha a způsobil jí zranění spočívající v perforaci bubínku vpravo. Dále jí působil těžkosti spočívající v uzamknutí dveří do domu a zákazu vstupu do něj, ve vysypání cukroví do dřezu, ve vypnutí topení a ponechání poškozené s dětmi v domě bez topení a teplé vody, ve vypínání elektřiny, v opakovaném zablokování mobilního telefonu poškozené a kontrole a přeposílání její komunikace na mobilním telefonu či v povolení užívání některého vybavení domácnosti (televizor, bazén) poškozenou a jejími dětmi jen s jeho svolením. Poškozená si proto v červnu roku 2015 zajistila nové bydlení a dne 30. 6. 2015 se za asistence Policie České republiky ze společného obydlí odstěhovala. Z odůvodnění rozsudku plyne, že vinu stěžovatele dovodil okresní soud z podrobné a přesvědčivé výpovědi poškozené L. K., jejíž věrohodnost je podpořena znaleckým posudkem z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, specializace dětská psychologie vypracovaným znalkyní PhDr. Evou Havašovou, a současně výpověď poškozené koresponduje s téměř všemi ostatními důkazy. Konkrétně tvrzení poškozené podporují svědecké výpovědi nezletilých synů poškozené, u nichž také výše zmíněná znalkyně dospěla k závěru o jejich celkové věrohodnosti, dále výpovědi rodinných příslušníků poškozené a jejích kamarádek, zajištěná a doložená elektronická komunikace obsahující mj. popis některých útoků stěžovatele a fotografie několika zranění poškozené, a lékařské zprávy týkající se zranění pravého ucha poškozené. Okresní soud vysvětlil, proč nepřisvědčil výpovědi stěžovatele a jeho matky, které jediné odporují výše popsanému komplexu do sebe zapadajících důkazů, přičemž důvodem je, že v těchto výpovědích je patrná snaha o zamlčování podstatných skutečností a zkreslená interpretace jednotlivých událostí. Další provedené důkazy okresní soud vyhodnotil jako nesvědčící o vině ani nevině stěžovatele, konkrétně svědecké výpovědi sousedů a dalších svědků, kteří nezaznamenali žádné závadové soužití stěžovatele a poškozené a o věci tak nic nevěděli. Dále výpověď PhDr. Rejtharové a jí vypracovaná zpráva Manželské a rodinné poradny Centra sociální pomoci a služeb o.p.s., která není svým obsahem stejná jako výpověď poškozené (ale není s ní v rozporu) a lze z ní usuzovat, že se spíše jednalo o konfliktní soužití partnerů, avšak poškozená vysvětlila, z jakého důvodu PhDr. Rejtharové nesdělila kompletní informace. Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, různá zdravotnická odvětví, specializace klinická psychologie vypracovaný PhDr. Květoslavou Dostálovou na osobu stěžovatele hodnotil okresní soud tak, že sice neprokazuje, že by byl stěžovatel osobností agresora, ale znalkyně nedospěla k závěru, že by předmětné jednání bylo v příkrém rozporu s jeho osobnostními charakteristikami. Další důkazy jako úřední záznamy Policie České republiky ohledně asistence při stěhování poškozené, kamerový záznam pořízený stěžovatelem při stěhování, listiny z opatrovnického spisu a z přestupkového spisu, fotografie a zvukové nahrávky předložené obžalovaným a kamerový záznam zachycující dílčí část konfliktu mezi poškozenou a stěžovatelem souvisí dle hodnocení okresního soudu s projednávaným skutkem pouze okrajově a nelze z nich činit ve spojení s ostatními důkazy žádné závěry. Okresní soud uzavřel, že stěžovatel se předmětného jednání dopustil, přičemž usoudil, že se jednalo o týrání, jímž se obecně rozumí zlé nakládání vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které dotčená osoba pociťuje jako těžké příkoří. K jednání přitom docházelo po dobu přesahující tři roky a to nejméně jednou za měsíc, později téměř každodenně, poškozená přitom byla osobou stěžovateli blízkou a žila s ním ve společném obydlí. Na místě tudíž bylo kvalifikovat zjištěné jednání jako zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. d) trestního zákoníku. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které odůvodnil tak, že dokazování v nalézacím řízení bylo provedeno neúplně a došlo k nesprávnému vyhodnocení jednání stěžovatele, kdy správně měla být opakovaně vyslechnuta poškozená ke skutečnostem jím tvrzeným a namítaným, tj. k obsáhlým výpisům ze SMS komunikace, videozáznamu incidentu mezi ním a poškozenou a audionahrávkám. Zejména zmíněný videozáznam incidentu je klíčovým důkazem, který vyvrací naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí a prokazuje, že se jedná o vzájemné partnerské potyčky. Dále stěžovatel ve svém odvolání rozporoval závěry znaleckého posudku vypracovaného PhDr. Havašovou, k čemuž jako přílohu odvolání připojil písemné posouzení psychologem a bývalým znalcem PhDr. Tomášem Novákem, a uvedl, že měl být vypracován doplněk ke znaleckému posudku. Stejně tak měl výhrady ke znaleckému posudku PhDr. Dostálové. Stěžovatel současně poukázal na nevěrohodnost výpovědí poškozené a jejích nezletilých synů. Na základě doplnění dokazování by měl soud dospět k závěru, že se nejednalo o trestný čin týrání osoby žijící ve společné domácnosti, ale o vzájemné potyčky se střídáním rolí agresora a oběti. 4. Krajský soud však odvolání podle § 256 trestního řádu zamítl s tím, že neshledal v předcházejícím řízení jakákoli pochybení, okresní soud správně zjistil skutkový stav, ten také správně právně kvalifikoval a svůj postup logicky vysvětlil v odůvodnění rozsudku. Krajský soud nezjistil pochybení při provádění důkazů, kdy provedené důkazy byly zcela dostatečné pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K rozporované věrohodnosti poškozené a jejích synů poukázal na znalecký posudek PhDr. Havašové, která tyto osoby označuje za věrohodné. Hodnocení důkazů provedené okresním soudem celkově považuje za adekvátní, správné a řádně odůvodněné a na toto odůvodnění odkazuje. Ke znaleckému zkoumání uvedl, že nepochybuje o správnosti závěrů obou renomovaných znalkyň, které nemůže nijak zpochybnit písemné posouzení psychologa a bývalého znalce PhDr. Nováka, jemuž krajský soud nepřikládá žádnou důkazní hodnotu. Krajský soud poukázal na to, že odvolací námitky se shodují s námitkami uplatňovanými již v řízení před okresním soudem, kt