IV.ÚS 2440/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2440/23 ze dne 7. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Lucie Hrdé, advokátky, sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2023 č. j. 13 To 203/2023-355 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 11. července 2023 č. j. 10 T 29/2022-343, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Benešově, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v trestní věci J. B, který byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 5. 2022 č. j. 10 T 29/2022-209 odsouzen pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v níž stěžovatelka vystupovala jako opatrovnice nezletilé poškozené (na základě usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Benešově ze dne 30. 9. 2021 č. j. ZN 1299/21-8), okresní soud napadeným (v pořadí druhým) usnesením přiznal stěžovatelce odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování poškozené v celkové výši 40 340 Kč (1x převzetí a příprava právního zastoupení, 3x účast při vyšetřovacích úkonech, 1x prostudování spisu při skončeném vyšetřování, 1x připojení poškozené s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy, 4x účast na jednání před soudem, 1x vyjádření poškozené k odvolání obžalovaného, 11x režijní paušál, cestovné, náhrada za promeškaný čas a náhrada hotových výdajů). Okresní soud konstatoval, že na základě nálezů Ústavního soudu a se zřetelem k odměně ustanoveného obhájce, který si účtoval částku 2 300 Kč za úkon právní služby, kdy mu byla celkem přiznána částka ve výši 29 372 Kč včetně DPH, využil svého moderačního práva a rozhodl o snížení odměny za jeden úkon právní služby stěžovatelky na částku 2 200 Kč. 3. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka instanční stížnost, kterou Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou [§ 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů]. Krajský soud připomenul judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nálezy ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. III. ÚS 1255/18 (N 203/103 SbNU 39), ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. III. ÚS 1033/21, ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 1882/21 a usnesení ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. II. ÚS 1266/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), a dovodil, že odměna stěžovatelky coby opatrovnice určená částkou 2 200 Kč za každý vykonaný úkon právní služby je v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, jakož i citovanou judikaturou. Podle krajského soudu je výše stanovené odměny logická, proporcionální k náročnosti daného trestního řízení a odpovídá odměně ustanoveného obhájce odsouzeného. II. Argumentace stěžovatelky 4. Podle stěžovatelky jsou závěry obecných soudů v rozporu s jejím právem na spravedlivou odměnu, pravidly pro určování odměny advokáta, judikaturou Ústavního soudu, jakož i právem poškozené na spravedlivé řízení. Stěžovatelka nesouhlasí se snížením odměny a náhrad z účtované a v pořadí prvním usnesením okresního soudu přiznané částky 110 301,18 Kč na nyní stanovenou částku, která podle jejího názoru neodpovídá vyšší míře náročnosti při zastupování osob se statusem zvlášť zranitelných obětí a v tomto konkrétním případě není v souladu s obtížností právního zastupování nezletilé poškozené s ohledem na postoje její rodiny, odsouzeného otčíma a nakonec i jí samotné. Stěžovatelka přitom učinila maximum možného pro ochranu oprávněných zájmů poškozené a vysloužila si za to několik stížností u České advokátní komory, které byly následně vyhodnoceny jako nedůvodné, ale musela na ně reagovat, dále pohrdání a útoky matky poškozené a nakonec i samotné poškozené, která se nedokázala vymanit z vlivu dospělých osob. Proto byla nucena pro její ochranu činit množství úkonů, aby dostála povinnostem, které opatrovník nezletilé poškozené má, a chránila její práva a zájmy opravdovým způsobem, a ne jen na oko. Dovozuje, že stanovení tarifní odměny za úkon právní služby podle kritérií § 10 odst. 5 advokátního tarifu, tj. podle náhrady nemajetkové újmy přiznané poškozené ve výši 150 000 Kč, nelze v žádném případě označit za vysoké. S odkazem na nálezy Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2018 (pozn. správně má být "2019") sp. zn. III. ÚS 395/19 (N 192/97 SbNU 83) a ze dne 27. 6. 2023 sp. zn. I. ÚS 1222/22 dále argumentuje tím, že nepřiznání přiměřené odměny s ohledem na skutečnou obtížnost právního zastupování v konkrétní věci, je odpíráním spravedlnosti, neboť je tak zasaženo do zásady rovnosti základnímu právu advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Neopodstatněné stanovení nižší odměny pro advokáta jako opatrovníka ohrožuje kvalitu poskytované právní pomoci, a to osobám, které by se obvykle mohly jinak svých práv domáhat jen velmi obtížně. Argumentaci obecných soudů, že obhájce odsouzeného obdržel nižší odměnu, považuje za neudržitelnou a zasahující do celospolečenského vnímání role opatrovníka poškozeného, a tím i samotné role poškozeného v trestním řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je advokátkou, a proto podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být právně zastoupena, jak vyžadují § 29, § 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), bod 16.]. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedené obecnými soudy Ústavní soud hodnotí jako neústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjejí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, a představují tím nepředvídatelnou interpretační libovůli [srov. např. nález ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767)]. 7. Ústavní soud opakovaně uvedl, že v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, a to i v adhezním řízení, zůstává maximálně zdrženlivý, neboť tato rozhodnutí jen zřídka dosahují ústavněprávního rozměru (viz nález sp. zn. III. ÚS 1033/21, bod 18.). Široký prostor pro úvahu obecných soudů však vyvažuje požadavek na řádné odůvodnění jejich rozhodnutí o náhradě nákladů, které musí odpovídat jak zákonu, tak i učiněným skutkovým zjištěním [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3923/11, bod 24., či sp. zn. III. ÚS 1255/18, body 19. až 21.]. 8. Adhezní řízení, byť představuje součást trestního řízení, vykazuje specifika, jež ho od samotného trestního řízení odlišují. Jeho předmětem je náhrada újmy jakožto soukromoprávního nároku poškozeného. Náhrada nákladů adhezního řízení je obecně upravena v § 154 trestního řádu, ze kterého plyne, že předmětem náhrady nejsou všechny náklady, které poškozenému v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení vznikly, nýbrž pouze náklady vynaložené účelně. Aplikace § 154 odst. 1 trestního řádu dále vyžaduje, aby soud hodnoti