IV.ÚS 2445/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2445/14 ze dne 6. 5. 2015 N 89/77 SbNU 303 Autorské poplatky za používání televizoru v prodejně   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) - ze dne 6. května 2015 sp. zn. IV. ÚS 2445/14 ve věci ústavní stížnosti PV 104, s. r. o., IČO 27788229, se sídlem Holečkova č. 242/15, Olomouc, zastoupené Mgr. Michalem Zahnášem, advokátem, se sídlem tř. Svobody 2, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2014 č. j. 74 EC 9/2014-49, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit částku odpovídající bezdůvodnému obohacení za veřejnou produkci záznamů uměleckých výkonů provozovanou bez licenčního oprávnění, za účasti INTERGRAM, nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, o. s., se sídlem Klimentská 1207/10, Praha-Nové Město, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2014 č. j. 74 EC 9/2014-49 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý (řádný) proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. 4. 2014 č. j. 74 EC 9/2014-49 se ruší. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku, neboť má za to, že jím bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud při vydání napadeného rozsudku závažným způsobem pochybil při interpretaci a aplikaci zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "autorský zákon"). Stěžovatelka má za to, že krajským soudem nebyly prokázány podmínky vzniku nároku vedlejšího účastníka na vydání bezdůvodného obohacení. Především namítá, že krajský soud neprokázal, že stěžovatelka v rozhodné době provozovala televizní zařízení, prostřednictvím něhož měla bez patřičného licenčního povolení zpřístupňovat veřejnosti záznamy uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamů. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je podle stěžovatelky zcela nedostatečné a neodpovídá požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. 3. Stěžovatelka naopak zdůrazňuje, že inkriminované zvukově-obrazové zařízení (televizor) provozováno ani být nemohlo, jelikož nebylo připojeno k anténě. Takto prý v rozporu s judikaturou zdejšího soudu [s odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014 (N 57/73 SbNU 125)] nebylo prokázáno, že by k provozování veřejné produkce došlo, případně že by k němu docházelo po celou dobu, za niž bylo vedlejším účastníkem vymáháno bezdůvodné obohacení, a že byly veřejně produkovány předměty ochrany autorů, jejichž práva je oprávněn vedlejší účastník na základě zákona či smlouvy kolektivně spravovat. 4. Stěžovatelka, která provozuje půjčovnu DVD nosičů, má za to, že z provozu inkriminovaného zařízení nedosahuje žádného přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, tak jak to vyplývá z § 30 odst. 1 autorského zákona, který stanoví, že "za užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského prospěchu". Stěžovatelka tvrdí, že inkriminovaný televizor nemá tuner televizního signálu a byl využíván pouze k přehrávání částí záznamů z DVD nosičů v souvislosti s řešením reklamací vad. Televizor tedy podle stěžovatelky nesloužil k veřejné produkci, neboť zákazníci její provozovny mohli vnímat přehrávání autorských děl pouze náhodně, ve velmi omezeném rozsahu (pouze kontrolované pasáže) a jen ojediněle v situaci, kdy došlo k reklamaci vad přehrávání DVD nosiče zákazníkem. 5. Vedlejší účastník v řízení před soudem nepředložil podle stěžovatelky žádný relevantní důkaz, který by prokazoval, že došlo k porušení autorského zákona ze strany stěžovatelky. Vedlejší účastník se opírá pouze o předložený listinný důkaz, kterým je "záznam o provedené kontrole", a dvě fotografie, které však podle stěžovatelky nejsou dostatečným důkazem o veřejném zpřístupňování autorských děl. 6. Stěžovatelka se dále v návrhu vyjádřila k náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, kterou jí soud v napadeném rozhodnutí uložil. Z autorského zákona i z právní formy založení vedlejšího účastníka jako kolektivního správce podle stěžovatelky vyplývá, že činnost vedlejšího účastníka není činností ziskovou a jeho činnost je financována z příspěvků jím zastupovaných osob. Stěžovatelka tedy považuje za nelogické a nemorální, aby se takový kolektivní správce nechal zastupovat v řízení o vymáhání nároků plynoucích z autorských práv advokátem a inkasoval náhradu nákladů řízení. II. 7. Ústavní soud si k projednání věci vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci vedený pod sp. zn. 74 EC 9/2014, z něhož, jakož i z obsahu napadeného rozhodnutí zjistil následující skutečnosti. 8. Předmětem sporu mezi stěžovatelkou a vedlejším účastníkem byla částka odpovídající bezdůvodnému obohacení stěžovatelky, kterou měla získat tím, že ve své provozovně (půjčovna DVD nosičů) bez potřebného licenčního oprávnění uděleného vedlejším účastníkem zpřístupňovala veřejnosti prostřednictvím zvukově-obrazového zařízení (televizoru) záznamy uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamu. Uvedenou skutečnost zjistil vedlejší účastník, který je podle § 95 a násl. autorského zákona na základě rozhodnutí Ministerstva kultury oprávněn k výkonu kolektivní správy práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů provedením kontrolní prohlídky v místě provozovny. 9. Na základě kontroly provedené dne 19. 2. 2013 v provozovně stěžovatelky vedlejší účastník zjistil, že v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 zde docházelo prostřednictvím obrazově-zvukového zařízení ke zpřístupňování výkonů a záznamů výkonných umělců veřejnosti, tj. k veřejné produkci, a to bez potřebného licenčního oprávnění uděleného vedlejším účastníkem. Vedlejší účastník následně stěžovatelku vyzval k uhrazení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení, stěžovatelka však na výzvu k uhrazení dlužné částky nereagovala. Proto vedlejší účastník podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterému Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci vyhověl. Proti vydanému platebnímu rozkazu však podala stěžovatelka včas odpor, v němž uvedla, že nároky uplatněné žalobou neuznává. 10. Nyní napadeným rozsudkem krajský soud žalobě vedlejšího účastníka vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) částku ve výši 6 543,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2013 do zaplacení. Zároveň soud rozhodl, že je stěžovatelka povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 173 Kč. Soud přitom vzal na základě doloženého kontrolního protokolu za prokázané, že stěžovatelka měla ve své provozovně umístěný televizor, který sloužil k veřejné produkci, byť nebyl připojen k anténě a podle stěžovatelky sloužil pouze k přehrávání reklamovaných DVD nosičů, a zároveň stěžovatelka neuzavřela s autorem, respektive s kolektivním správcem práv výkonných umělců, licenční smlouvu pro veřejnou produkci. Soud ze záznamu o provedené kontrole zjistil, že byla uskutečněna v provozovně stěžovatelky s tím, že této kontrole byla podle údajů v protokolu přítomna obsluha (zaměstnankyně stěžovatelky). Dále z protokolu soud zjistil, že v provozovně se nachází jeden zapnutý televizor. Toto zařízení sloužící k veřejné produkci je na provozovně umístěno od února 2011. V protokolu byla uvedena zřejmá poznámka kontrolovaného, že "TV není připojena k anténě, přehrává pouze DVD". Z obsahu protokolu bylo podle soudu zřejmé, že obsluze přítomné v provozovně byla během kontroly předána kopie záznamu o provedené kontrole a na důkaz obsahové správnosti byl protokol podepsán jak osobou kontrolu provádějící, tak osobou kontrole přítomnou. Soud zamítl návrhy účastníků řízení na provedení dalších důkazů (výslech osob přítomných při kontrole, dotaz na Českou televizi a Ochranný svaz autorský). Jelikož pak podle § 71 odst. 1 a 2 písm. g) a § 76 odst. 1 a 2 písm. e) autorského zákona nelze bez uděleného oprávnění výkonných umělců a výrobců záznamů užít jejich umělecké výkony a záznamy jejich sdělováním veřejnosti, rozhodl soud, že se stěžovatelka neuhrazením poplatku za uzavření licenční smlouvy s vedlejším účastníkem na jeho úkor bezdůvodně obohatila. III. 11. Ústavní soud vyzval v sou