IV.ÚS 2450/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2450/22 ze dne 2. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Karola Hrádely, advokáta, sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. června 2022 sp. zn. 14 To 56/2022 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2022 č. j. 8 Nt 20/2021-86, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 1 odst. 1 a 2, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 až 40 Listiny základních práv a svobod, čl. 1, čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodl podle § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, že se stěžovateli, jako obhájci v řízení o předání k výkonu trestu odnětí svobody vyžádaného N. A. M. (dále jen "vyžádaný"), přiznává odměna 12 300 Kč za 10 úkonů právní služby uvedených ve výroku tohoto usnesení, dále paušální náhrada hotových výdajů za 10 úkonů právní služby v celkové výši 3 000 Kč, náhrada cestovních výdajů 279,85 Kč a částka 3 271,77 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, celkem 18 852 Kč. 3. Odměna byla stanovena za právní služby spočívající v převzetí a přípravě obhajoby včetně právní porady dne 3. 2. 2021 částkou 1 200 Kč, účasti při výslechu vyžádaného dne 3. 2. 2021 od 18:17 do 18:55 částkou 1 500 Kč, účasti ve vazebním zasedání ze dne 5. 2. 2022 od 10:00 do 12:03 částkou 2 400 Kč, ve třech dalších poradách s vyžádaným dne 5. 2. 2022, dne 27. 3. 2021 a 11. 4. 2021 vždy trvajících déle než jednu hodinu v částkách 3 x 1 200 Kč, v účasti při výslechu vyžádaného dne 15. 4. 2021 v době od 11:23 do 10:45 částkou 1 200 Kč, v další poradě s vyžádaným dne 24. 5. 2021 od 8:00 do 9:10 částkou 1 200 Kč a účasti ve veřejném zasedání dne 24. 5. 2021 od 9:15 do 10:05 částkou 1 200 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby v částce 1 200 Kč byla krajským soudem vypočtena podle § 10 odst. 3 písm. b), § 7 odst. 4 a § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů; za úkon právní služby provedený dne 3. 2. 2021 spočívající v účasti při výslechu vyžádaného byla odměna podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu navýšena o 25 % vzhledem k tomu, že tento úkon proběhl mimo obvyklou pracovní dobu. Paušální náhrada hotových výdajů byla stanovena s přihlédnutím k počtu úkonů právní služby, za něž podle krajského soudu náleží stěžovateli odměna. Náhrada cestovních výdajů představuje výdaje na užití osobního automobilu stěžovatelem k cestě z Prahy do Kladna a zpět k výslechu dne 3. 2. 2021. Částka 3 271,77 Kč odpovídá dani z přidané hodnoty (dále jen "DPH"), tedy 21% z celkové přiznané částky 15 579,85 Kč. 4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nárokoval odměnu a náhradu hotových výdajů ve vyšší částce, než jaká mu byla přiznána, krajský soud dalším výrokem rozhodl, že návrh ve zbytku vyúčtování odpovídající částce 39 203,62 Kč se zamítá. 5. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") neshledal důvodnou a napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu ji zamítl. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá neústavnost nezvýšení odměny podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu obecně, dále neústavnost nezvýšení odměny pro časovou náročnost, potřebu cizího jazyka a potřebu použití cizího práva, neústavnost nepřiznání odměny za sepis žádosti o bezplatnou obhajobu a za právní rozbor věci a za studium spisu a konečně neústavnost odlišného přiznání cestovních náhrad od jeho požadavku. 7. V jednotlivostech stěžovatel vytýká, že obecné soudy sice správně určily tarifní hodnotu a základní odměnu za úkon, avšak nepřihlédly správně k demonstrativním důvodům pro zvýšení této odměny uvedeným v § 12 odst. 1 advokátního tarifu, neboť u drtivé většiny úkonů bylo nutno použít i cizí právo, u porad i cizí jazyk, a to i za pomoci další osoby, která nebyla tlumočníkem, navíc některé úkony nebylo možno učinit v běžné pracovní době kanceláře. Obecné soudy nevzaly v úvahu, že s ohledem na časové možnosti vyžádaného a odborníka pomáhajícího s vysvětlováním vyžádanému se porady uskutečnily mimo obvyklou pracovní dobu stěžovatele (obhájce) ve snaze o kvalitní výkon právní služby, protože vyžádaný neměl možnost se dostavit pro práci vykonávanou mimo sídlo stěžovatele do advokátní kanceláře v její běžné pracovní době. Právní poradenství bylo mnohem složitější než u osoby ovládající český jazyk nebo při využití profesionálního tlumočníka, případně i experta na cizí právo. Zabezpečování soudních tlumočníků a soudních znalců je všeobecně známým problémem, který může vést až k neposkytnutí potřebné právní služby včas a v odpovídající kvalitě, k růstu vícenákladů spojených s přípravou soudního tlumočníka na tlumočení, vlastním tlumočením apod. Podle stěžovatele obecné soudy rovněž nezohlednily, že v celém rozsahu obhajoby bylo téměř vždy nutné porovnávat právo České republiky a právo Rumunska, protože jednání uvedené v evropském zatýkacím rozkazu není bez dalšího v České republice trestným činem. Práce zejména s cizí hmotněprávní trestní úpravou byla předpokladem kvalitní právní služby. Byla-li by předmětná trestní věc jednoduchá, státní zastupitelství by se nemuselo opakovaně dotazovat na rumunskou právní úpravu a skutkové okolnosti do Rumunska, dokonce by neměl být vyžádaný ani policejním orgánem zadržen a neměla být omezena jeho osobní svoboda, přestože se tak stalo. 8. Podle stěžovatele obecné soudy rovněž nesprávně vypočetly náhrady za promeškaný čas a nepřiznaly veškeré režijní paušály. Podle § 12 odst. 1 advokátního tarifu došlo v drtivé většině úkonů ke kumulaci tří důvodů pro zvýšení odměny za úkon právní služby; některé úkony probíhaly mimo pracovní dobu kanceláře, jeden z nich dokonce i v neděli, dále bylo nutné použití cizího jazyka a cizího práva. Téměř u všech úkonů tak byl dán důvod pro zvýšení odměny na trojnásobek základní sazby po jejím snížení o 20 %, tj. na 3 600 Kč bez DPH. 9. V jednom dokumentu byly podle stěžovatele dva úkony, konkrétně žádost o bezplatnou obhajobu a právní rozbor věci, zaslané datovou zprávou dne 29. 3. 2021. Za žádost o bezplatnou obhajobu byl účtován tzv. poloviční úkon a nebyly účtovány věcné výdaje. Je sporné, zda lze žádost o bezplatnou právní službu považovat za účelný (či neúčelný) právní úkon, a to i se zřetelem ke skutečnosti, že bezplatná obhajoba se poskytuje až od podání a nelze nikdy tvrdit, že nebude změněna soudem uváděná praxe, že v řízení o evropském zatýkacím rozkazu hradí vždy odměnu advokáta stát. 10. Vrchní soud se nevypořádal s argumentací, podle které o žádosti o bezplatnou právní pomoc podle stěžovatele rozhoduje samostatně předseda senátu v neveřejném zasedání a při žádosti o bezplatnou právní pomoc nebylo nutné používat cizího práva, tedy u tohoto úkonu nedošlo ke zvýšení požadované odměny na trojnásobek, přesto krajský soud odměnu nepřiznal. Soudy neřešily, že podle § 11 odst. 4 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, by bylo možno požadovat po jeho klientovi náklady, došlo-li by k jeho vydání. Tomuto riziku bránila žádost o bezplatnou obhajobu. 11. Za právní rozbor byl účtován plný úkon a věcný výdaj. Za tento právní úkon obecné soudy odměnu nepřiznaly s argumentací, že má povahu přípravy obhajoby, kterou stěžovatel následně uplatnil při jednání před soudem. Podle stěžovatele však nešlo o přípravu obhajoby, ale o uplatňování práv klienta a upozorňování na nesplnění podmínek pro jeho vydání a na nerespektování povinností státu, který vydal evropský zatýkací rozkaz. 12. Dále stěžovatel namítá, že po výslechu dne 15. 4. 2021 se uskutečnilo seznámení se spisem, na základě kterého dne 16. 4. 2021 krajské státní zastupitelství zaslalo vyžádané doklady; jde o analogii podle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17, ale i nálezu ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/18 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kdy toto nahlíž