IV.ÚS 2458/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2458/18 ze dne 5. 11. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou, sídlem Jeremiášova 1705/18, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. dubna 2018 č. j. 6 Co 288/2018-233 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. prosince 2017 č. j. 13 P 101/2012-201, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé M. B. a 2. nezletilé M. B., obě v soudním řízení zastoupené statutárním městem České Budějovice, sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 1/1, České Budějovice, a 3. M. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jimi byla porušena jeho práva dle čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z podané ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí, se podává, že návrhem podaným k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") požadoval otec vedlejších účastnic 1. a 2. (dále též "nezletilé"), aby byly napříště svěřeny do střídavé péče rodičů, která by měla být upravena tak, že budou v péči otce v každém lichém týdnu od čtvrtka od 8.30 hodin do neděle 18.00 hodin a v každém sudém týdnu od středy 8.30 hodin do pátku 15.00 hodin. V péči vedlejší účastnice 3. (dále též "matka") nezletilé měly být v každém lichém týdnu od neděle 18.00 hodin do čtvrtka 8.30 hodin a v každém sudém týdnu od pátku 15.00 hodin do středy 8.30 hodin. Výživné ponechal na úvaze soudu. 3. Okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že návrh otce na změnu péče u nezletilých se zamítá (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok II). 4. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozhodl napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 5. Obecné soudy dospěly k závěru, že je v zájmu nezletilých, aby zůstaly ve výlučné péči matky a aby se s otcem stýkaly v širokém rozsahu v podstatě tak, jak je tomu doposud. Při rozsahu styku otce s nezletilými jednou za 14 dní od pátku do neděle a každý týden ze středy na čtvrtek má otec dostatečnou možnost podílet se na péči a výchově nezletilých. Komunikace mezi rodiči zcela nefunguje, soud však má za to, že základní komunikace rodiče schopni jsou, je však třeba na ní dále pracovat. Rodiče by se měli vyvarovat řešení problémů před nezletilými, k předání nezletilých by mělo docházet v dohodnuté termíny, a to bez asistence Policie České republiky. Nezletilé vyjádřily své přání být v péči matky a s otcem se vídat, střídavou péči si nepřejí. Se zachováním nastaveného styku pak vyjádřil souhlas také kolizní opatrovník nezletilých. II. Stěžovatelova argumentace 6. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti zejména uvedl, že v daném případě existuje presumpce ve prospěch střídavé péče ve smyslu nálezu ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14. Závěr odvolacího soudu o nevhodnosti střídavé péče v důsledku konfliktního vztahu je překonán Úmluvou o právech dítěte i judikaturou soudů, podle kterých dítě nemůže být v důsledku neschopnosti rodičů komunikovat trestáno újmou na svém právu být vychováváno jimi oběma. Odvolací soud se nedostatečně zabýval, kdo je příčinou konfliktních vztahů mezi rodiči. Pokud odvolací soud stěžovateli vytýká některé jeho kroky a naznačuje tak, že viníkem této špatné komunikace může být spíše on, uvádí stěžovatel, že dosud pouze vždy využíval zákonných prostředků, aby přiměl matku ke komunikaci či si vymohl styk s nezletilými, což mu nemůže jít k tíži. Viníkem špatné komunikace je dle stěžovatele také matka nezletilých, což dokládá řadou příkladů. Střídavá péče je v zájmu obou nezletilých dětí a rozdílné aktivity u matky a otce přispívají k celkovému vyrovnanému vývoji dětí. Prospívá jim i přítomnost mužského prvku ve výchově. Pro vyloučení výchovy oběma rodiči by musely být dány závažné důvody, které v dané věci dle stěžovatele dány nejsou. Odvolací soud rovněž nezjišťoval řádně schopnost nezletilých dětí vyjádřit svůj názor v souladu s § 867 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a vycházel pouze z výsledků účelově zaměřeného pohovoru s dětmi ze dne 29. 11. 2017, ve kterém nezletilé odmítly střídavou výchovu v režimu týden-týden, který otec ovšem nenavrhoval. Soud neodstínil možnou manipulaci dětí ani při vlastním výslechu. V souladu s nálezem ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 4160/12 není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů. U mladších dětí musí obecný soud hodnotit jejich názor s přihlédnutím k jejich věku a rozumové vyspělosti. Soud taktéž nevzal v potaz otcem nezaviněné nepřiměřené průtahy řízení, které jej výrazně poškodily, neboť matka díky nim měla dostatek prostoru pro manipulaci dětí a vyvolávání umělých konfliktů s cílem vzbuzení dojmu, že komunikace mezi rodiči nefunguje. Oba rodiče přitom prokázali schopnost dohodnout se na mediační dohodě a tuto praktikovat téměř půl roku a po půl roce ji 6. 1. 2017 svorně pochválit jako přínosnou. Stěžovatel neměl žádné jiné možnosti, jak zastavit účelové maření komunikace matky než urgence soudu, aby konal. Žádost o rozšíření styku, která vyústila v žádost o střídavou péči, podával mimo jiné proto, že si matka usurpovala veškerý soudem neupravený čas dětí. Stěžovatel rozhodně nepovažuje současnou situaci za pouhé mírné omezení styku s dětmi. Stěžovatel by rád dosáhl vyváženější role obou rodičů a většího vlivu na výchovu dětí, pročež navrhuje zrušení napadených rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, pokud by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní s