IV.ÚS 2465/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2465/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   1Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, sídlem nám. Svobody 87/18, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. července 2021 č. j. 16 Co 143/2021-345 a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 2. června 2021 č. j. 0 P 147/2013-321 (7 P a Nc 212/2020), za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a 1) nezl. L. Š., 2) J. Š., 3) J. B. a 4) H. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 3. 7. 2020 č. j. 23 Nc 2408/2020-26 bylo na návrh Statutárního města Brna nařízeno předběžné opatření, kterým byla první vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") předána do péče třetího vedlejšího účastníka a čtvrté vedlejší účastnice (dále jen "prarodiče"), neboť nezletilá, která byla v dané době právně i fakticky v péči stěžovatelky (dále též "matka"), se ocitla ve stavu nedostatku řádné péče, její život, zdraví a normální vývoj byl ohrožen. Bylo osvědčeno, že matka má psychické problémy a závažné problémy s alkoholem dlouhodobého charakteru, její péče o nezletilou vykazovala závažné nedostatky, nebyla schopna adekvátně uspokojovat její základní životní potřeby. Usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 7. 2020 č. j. 16 Co 213/2020-41 bylo k odvolání stěžovatelky usnesení městského soudu potvrzeno. Usnesení o nařízení předběžného opatření nabylo právní moci dne 12. 8. 2020. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 10. 2020 č. j. 0 P 147/2013-149 byla nezletilá nepravomocně svěřena do péče třetího vedlejšího účastníka (dědečka) a rodičům byla upravena vyživovací povinnost k ní. V tomto řízení ve věci samé bylo shledáno, že matka není schopna zajistit řádnou péči a dohled nad nezletilou pro nezvládnuté a nadměrné požívání alkoholu a otec nemá zájem nezletilou do své péče převzít. K odvolání matky bylo dané usnesení okresního soudu usnesením krajského soudu ze dne 22. 1. 2021 č. j. 16 Co 326/2020-179 zrušeno a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení s tím, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Krajský soud uložil okresnímu soudu doplnit dokazování, a to zejména vypracováním znaleckého posudku na výchovnou způsobilost matky. 4. Nařízené předběžné opatření okresní soud svými usneseními opakovaně prodlužoval podle § 460 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "zákon o zvláštních řízeních soudních"), a to s odůvodněním, že otec neprojevil zájem o převzetí nezletilé do péče, matka neprokázala žádnou snahu o úpravu svých poměrů a riziko jejího opětovného selhání při péči o nezletilou s ohledem na charakter jejích problémů (závažné problémy s požíváním alkoholu, psychické problémy) bylo shledáno nadále jako vysoké. Prarodiče jevili zájem pečovat o nezletilou, nezletilá na jejich péči byla zvyklá. 5. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím okresního soudu bylo nařízené předběžné opatření opětovně prodlouženo do 3. 7. 2021. Důvodem pro uvedené rozhodnutí bylo zjištění, že matka si dosud neupravila své poměry tak, aby mohla nezletilou opětovně převzít do své péče. Okresní soud konstatoval, že nezletilá je stále v péči svých prarodičů, že matka sice začala spolupracovat s RENADI, o. p. s., nicméně spolupráce s touto společností nepřinesla dosud žádnou zásadní změnu rozhodných skutečností, které vedly k nařízení předběžného opatření odebrání nezletilé matce. Nebyl zjištěn žádný výrazný posun matky ve zvládnutí nadužívání alkoholu, kdy matka v důsledku tohoto řádně nezajišťovala péči o nezletilou, která tak byla ohrožena nejen na svém životě a zdraví, ale i na svém dalším vývoji. 6. Proti usnesení okresního soudu podala matka odvolání, ve kterém uvedla, že k danému předběžnému opatření není důvod, že nezletilá se neocitla ve stavu bez řádné péče, nebyl ohrožen její život a nebyl ohrožen ani její normální vývoj. Podotkla, že prodloužení předběžného opatření je odůvodňováno opakovaně její minulostí, avšak uváděné důvody nejsou dostačující k tomu, aby předběžné opatření bylo téměř po dobu jednoho roku prodlužováno. Tvrdila, že vyhledala pomoc odborníků u společnosti RENADI, o. p. s., se kterou spolupracuje od 22. 10. 2020, a že svoji spolupráci upevnila také s OSPOD. S nezletilou se ke spokojenosti obou dvou stýká a každých čtrnáct dnů absolvuje terapeutická sezení u své psychiatričky. Okresní soud se podle ní nesnaží skončit řízení včas, byť má postupovat co nejrychleji. Posudek, který je zadán, mohl být vypracován již dříve, a tato skutečnost nemůže být přičítána k její tíži. Zamýšlela se také nad tím, proč soud nevyužil jiná opatření, méně invazivní. Není podle ní zaručeno, že prarodiče se o nezletilou řádně starají, navíc dochází k narušení vztahů mezi ní a nezletilou. Názor nezletilé na prodloužení předběžného opatření nebyl řádně zjišťován. 7. K odvolání stěžovatelky napadeným usnesením krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že při opakovaném prodlužování předběžného opatření bylo vždy zjišťováno, zda trvá stav, který vyžadoval přijetí tohoto mimořádného opatření odebrání nezletilé matce, a zda se u matky změnily okolnosti, které k tomuto krajnímu opatření vedly. Krajský soud uzavřel, že byť matka na nápravě svých chyb z minulosti pracuje, stále nepominulo nebezpečí vážného ohrožení výchovy nezletilé matkou, a že důvody pro nařízení předběžného opatření stále trvají. Stěžovatelce sice přisvědčil v tom, že soudem nebyl od samého počátku zjišťován názor nezletilé, zdůraznil však, že tato skutečnost sama o sobě nemůže být důvodem pro neprodloužení předběžného opatření. Navíc pracovnice OSPOD hovořila s nezletilou již dne 24. 8. 2020 a byl tak zjišťován názor nezletilé na danou věc, resp. participační právo nezletilé zcela opomenuto nebylo. Dodal, že tvrzení matky o jejím oddělení od nezletilé není přesné, když je z obsahu spisu zřejmé, že se matka s nezletilou stýká (pravidelně vždy po dobu několika dnů) a dívka se vrací k prarodičům spokojená. Nejisté však podle krajského soudu stále je, zda by uspokojivý trend postupoval i tehdy, vrátila-li by se nezletilá k matce natrvalo. Poukázal na to, že výchovná způsobilost matky je předmětem znaleckého zkoumání, které je také důvodem, proč nebylo dosud ve věci samé meritorně rozhodnuto. Shledal, že stav, který je nařízeným předběžným opatřením založen, nelze považovat za protiprávní. Zdůraznil, že sice jde o opatření krajní a výjimečné, kdy má být co nejdříve dítě navráceno do svého přirozeného prostředí, ale že se dosud tak nestalo, protože existují vážné důvody a objektivní příčiny, které neumožnily dosud skončit důkazní řízení ve věci samé. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti cituje obsah § 459 odst. 1 a § 460 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a tvrdí, že způsob, jakým je řízení v dané věci vedeno, porušuje její ústavně zaručené právo na péči o dítě a jeho výchovu, a to z důvodu neúnosně dlouhé doby, po kterou je omezeno, neopodstatněnosti a nepřiměřenosti prodlužování předběžného opatření a nezohlednění subsidiárního charakteru tohoto institutu. Je přesvědčena, že z více než rok trvajícího předběžného opatření se stává dlouhodobé a kvazidefinitivní rozhodnutí, které Ústavní soud kritizuje. K tomu poukázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 2903/14 (N 94/77 SbNU 377) a ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 618/05 (N 204/43 SbNU 279; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Má za to, že předběžné opatření o péči o nezletilou by mělo být pouze krátkodobým provizoriem a při opatřování podkladů pro meritorní rozhodnutí by obecné soudy měly postupovat co nejefektivněji a nejrychleji. V posuzované věci bylo usnesením krajského soudu ze dne 22. 1. 2021 č. j. 16 Co 326/2020-179 uloženo okresnímu soudu přibrání znalce a vyhotovení znaleckého posudku k posouzení výchovné způsobilosti matky. Ke dni podání ústavní stížnosti však znalecký posudek vypracován nebyl, čímž je podle stěžovatelky nepřípustně zasahováno do jejího