IV.ÚS 2468/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2468/11 ze dne 21. 1. 2014 N 6/72 SbNU 83 Nepřezkoumatelnost výroku rozhodnutí odvolacího soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 21. ledna 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11 ve věci ústavní stížnosti Karla Petříka, zastoupeného JUDr. Miloslavem Havlenou, advokátem, se sídlem v Blatné, tř. J. P. Koubka 81, proti výroku I písm. a) a b) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011 č. j. 7 Cmo 254/2010-272 a výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 2010 č. j. 44 Cm 64/2003-241 vydaným v řízení o zaplacení částky 545 728 Kč s úrokem z prodlení z titulu nároku na vypořádací podíl, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Obchodního družstva Soběšice, IČO: 00117145, se sídlem Soběšice č. p. 163, zastoupeného JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Výrokem I písm. b) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011 č. j. 7 Cmo 254/2010-272 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok I písm. b) rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. dubna 2011 č. j. 7 Cmo 254/2010-272 se ruší. III. Ve zbylé části se ústavní stížnost odmítá. IV. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se vedlejšímu účastníkovi nepřiznává. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. V řízení před Krajským soudem v Plzni (dále též "soud prvního stupně") se stěžovatel domáhal po Obchodním družstvu Soběšice (dále jen "vedlejší účastník" nebo "družstvo"), jehož byl do 30. června 2000 členem, zaplacení částky 545 728 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1. ledna 2001 do zaplacení z titulu nároku na vypořádací podíl podle § 233 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000. V průběhu řízení byl soudem ustanoven znalec, z jehož posudku vyplynulo, že stěžovateli vznikl nárok na vypořádací podíl ve výši 503 986 Kč. Protože částka 30 000 Kč byla zaplacena ještě před podáním žaloby, zbývalo doplatit částku 473 986 Kč, což družstvo následně také učinilo. Stěžovatel tak vzal žalobu zpět jednak co do posledně uvedené částky, jednak co do úroků z prodlení z částky 545 728 Kč ve výši 10 % ročně za období od 1. ledna 2001 do 2. září 2001 a úroků z prodlení z této částky ve výši 1,5 % za období od 3. září 2001 (tj. prvního dne prodlení) do zaplacení. Nadále však trval na zaplacení zbylé žalované částky 71 742 Kč s příslušenstvím. 2. Soud prvního stupně se v projednávané věci musel vypořádat s námitkami, kterými stěžovatel zpochybňoval správnost předmětného znaleckého posudku. Ten spatřoval pochybení znalce nejen při určení počtu roků členství v družstvu, ale také při určení hodnoty čistého obchodního jmění družstva, jejíž součástí měly být podle jeho názoru také zisk za rok 2000 ve výši 2 050 905,20 Kč a částky obsažené ve "fondu restituce" a "ostatním fondu z restituce a majetku". Pro posouzení žaloby bylo rozhodující ustanovení § 233 odst. 2 a 3 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2000, podle něhož se vypořádací podíl určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. Rozhodný je přitom stav čistého obchodního jmění družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Na jmění, jež je v nedělitelném fondu, a jestliže to vyplývá ze stanov, i v jiných zajišťovacích fondech, se nepřihlíží. 3. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 2010 č. j. 44 Cm 64/2003-241 byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 21 473 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 495 459 Kč od 3. září 2001 do 15. prosince 2009 a z částky 21 473 Kč od 16. prosince 2009 do zaplacení (výrok III); co do částky 50 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 3. září 2001 do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II). V rozsahu výše uvedeného zpětvzetí bylo řízení částečně zastaveno (výrok I). Zbylé tři výroky se týkaly znalečného (výroky IV a V) a náhrady nákladů řízení (výrok VI). Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud sice vycházel z předmětného znaleckého posudku, sám si však posoudil námitky proti němu, neboť je bylo možné řešit úvahou soudu. Soud zdůvodnil, že členství stěžovatele v družstvu trvalo od 1. dubna 1993 do 30. června 2000, a tedy bylo možné, ve shodě s uvedeným posudkem, vycházet z počtu sedmi ukončených roků členství stěžovatele v družstvu. Pokud jde o výpočet vypořádacího podílu, zisk za rok 2000 ve výši 2 050 905,20 Kč byl rozhodnutím členské schůze převeden z části do nedělitelného fondu a z části do rezervního fondu. Účetní závěrka se sestavuje k rozvahovému dni, kterým byl v daném případě 31. prosinec 2000. Pakliže byl přitom tento zisk převeden do uvedených fondů, v souladu se stanovami družstva se k němu nepřihlíží. Ve vztahu k "fondu restituce" ve výši 5 104 475 Kč soud uvedl, že vznikl v průběhu transformace družstva za účelem uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, které své nároky v transformačním řízení sice nevznesly, avšak lhůta pro jejich uplatnění v roce 2000 trvala a trvá i v současné době. Mají tedy sloužit k vypořádání nároků oprávněných osob a nelze je rozdělit mezi vystupující členy. Naopak "ostatní fond z restituce a majetku" ve výši 1 292 630 Kč vznikl po transformaci tím, že na uspokojení nároků oprávněných osob postačil majetek s účetní hodnotou o tuto částku nižší, než byla hodnota závazků vůči těmto osobám. Tato částka proto podle názoru soudu prvního stupně tvořila součást hodnoty čistého obchodního jmění družstva k 31. prosinci 2000 a bylo třeba z ní vycházet při výpočtu vypořádacího podílu. Stěžovateli proto vznikl nárok na vypořádací podíl ve výši 525 459 Kč, což znamená, že po odečtení již vyplacených částek 30 000 Kč a 473 986 Kč zbývalo doplatit 21 473 Kč. V této částce soud považoval jeho žalobu za důvodnou. 4. K odvolání obou účastníků ve věci rozhodoval Vrchní soud v Praze (dále též "odvolací soud"), který svým rozsudkem ze dne 28. dubna 2011 č. j. 7 Cmo 254/2010-272 potvrdil výroky II [výrok I písm. a)], IV a V rozsudku soudu prvního stupně [výrok I písm. c)] a změnil jeho výrok VI týkající se náhrady nákladů řízení [výrok I písm. d)]. Výrok III rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu co do částky 21 473 Kč s výše uvedenými úroky z prodlení zamítl [výrok I písm. b)]. Zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil s většinou závěrů soudu prvního stupně, přisvědčil však vedlejšímu účastníkovi, že účetní směrnice družstva nerozšiřuje nad rámec stanov okruh fondů, k nimž se při výpočtu vypořádacího podílu nepřihlíží, ale představuje toliko bližší úpravu pravidel pro jejich tvorbu a použití. Z tohoto důvodu tak při něm nemělo být přihlédnuto ke jmění ve "fondu restituce" a "ostatním fondu z restituce a majetku". K tomu odvolací soud dodal, že "podle znaleckého posudku, provedeného soudem prvního stupně, zopakovaného při odvolacím jednání, činí výše vypořádacího podílu žalobce 525 459 Kč a po odečtení 30 000 Kč a 495 459 Kč, které byly žalobci na vypořádací podíl zaplaceny, zůstala částka 21 473 Kč. Ohledně této částky je žalobní požadavek neopodstatněný". 5. Závěrem se odvolací soud zabýval také otázkou úroků z prodlení, ke které uvedl, že je správný závěr soudu prvního stupně o počátku prodlení žalovaného dne 3. září 2001 a výši úroku z prodlení 8,5 % ročně náležející stěžovateli. Nepřisvědčil vedlejšímu účastníkovi v tom, že stěžovateli nenáleží úrok z prodlení po dobu od podání žaloby u věcně nepříslušného soudu do doby, kdy ji začal projednávat soud příslušný. K tomu dodal, že stěžovatel "v souvislosti s ukončením svého členství v družstvu požaduje peněžité plnění nad rámec toho, co mu bylo jako vypořádací podíl ve výši odpovídající základnímu členskému vkladu již poskytnuto, a není ani jeho povinností uplatněný nárok stipulovat, když právní posouzení uplatněného nároku je věcí soudu. Uvedené okolnosti na samotném prodlení žalovaného se splněním závazku vůči žalobci nic nemění." 6. Souběžně s ústavní stížností podal stěžovatel proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti jeho výroku I písm. b) dovolání, které bylo usnesením ze dne 24. října 2012 sp. zn. 29 Cdo 497/2012 odmítnuto jako nepřípustné, protože dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 100 000 Kč. Na posouzení přípustnosti nemělo vliv, že poučení napadeného rozsudku možnost podání dovolání připouštělo. II. Argumentace stěžovatele 7. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. srpna 2011, se stěžovatel domáhal zrušení uvedených rozsudků Krajského soudu v Plzni a Vrchního soudu v Praze, neboť měl za to, ž