IV.ÚS 247/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 247/11 ze dne 19. 10. 2011 N 180/63 SbNU 91 Náhrada nákladů exekuce v případě dobrovolného splnění povinnosti povinným, Spojení věcí soudním exekutorem (§ 112 občanského soudního řádu)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 19. října 2011 sp. zn. IV. ÚS 247/11 ve věci ústavní stížnosti M. S. proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010 č. j. 105 Nc 17680/2007-37 a rozhodnutím Exekutorského úřadu Brno-město, soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, ze dne 24. 11. 2010 č. j. 030 EX 24825/07-29, č. j. 030 EX 24826/07-26, č. j. 030 EX 24827/07-26 a č. j. 030 EX 24843/07-31 týkajícím se nákladů exekuce, za účasti 1. Městského soudu v Brně a 2. Exekutorského úřadu Brno-město, soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, se sídlem Husova 8a, Brno, jako účastníků řízení, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti soudního rozhodnutí. Výrok I. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010 č. j. 105 Nc 17680/2007-37 se ruší, neboť postupem předcházejícím jeho vydání porušil Městský soud v Brně nerespektováním judikatury Ústavního soudu čl. 89 odst. 2 Ústavy a v důsledku toho i čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozhodnutí Exekutorského úřadu Brno-město, soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, ze dne 24. 11. 2010 č. j. 030 EX 24825/07-29, č. j. 030 EX 24826/07-26, č. j. 030 EX 24827/07- 26 a č. j. 030 EX 24843/07-31 se ruší. III. Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2010 č. j. 105 Nc 17680/2007-37 se odmítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 89 odst. 2 Ústavy domáhala zrušení shora označených rozhodnutí. Uvedla, že Dopravnímu podniku města Brna, a. s., (dále též i "oprávněný") na jeho výzvu uhradila dlužnou částku v celkové výši 16 414 Kč ve dvou splátkách, první poštovní poukázkou dne 17. 9. 2007 a druhou bezhotovostním převodem dne 28. 3. 2008. V pořadí druhá splátka zahrnovala i částky 1 611 Kč, 1 612 Kč, 1 612 Kč a 1 611 Kč, pro které Městský soud v Brně usneseními ze dne 5. 11. 2007 nařídil exekuce na majetek povinné stěžovatelky a provedením exekuce pověřil Exekutorský úřad Brno-město, soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homolu. 2. Po podrobné rekapitulaci průběhu exekučních řízení stěžovatelka zdůraznila, že pohledávky oprávněného splnila dobrovolně, bez přispění soudního exekutora, neboť výzvu ke splnění povinností současně s usneseními o nařízení exekuce soudní exekutor učinil až dne 22. 1. 2010 a jí doručil dne 24. 1. 2010 (030 EX 24826/07), resp. 25. 1. 2010 (030 EX 24825/07, 030 EX 24827/07, 030 EX 24843/07). Všechna čtyři usnesení o nařízení exekuce nabyla právní moci dne 10. 2. 2010. Dne 16. 4. 2010 (030 EX 24825/07), resp. dne 29. 4. 2010 (030 EX 24826/07, 030 EX 24827/07, 030 EX 24843/07), soudní exekutor rozhodl o částečném zastavení exekucí a následně vydal ústavní stížností napadené příkazy k úhradě nákladů exekucí. Přestože stěžovatelka dosáhla spojení řízení vedených u Městského soudu v Brně, řízení vedená soudním exekutorem spojena nebyla a stěžovatelka má na nákladech čtyř samostatně vedených exekucí uhradit celkem 48 480 Kč. Tato část zahrnuje i odměny soudního exekutora, přestože ten se podle mínění stěžovatelky na vymožení částek z exekučních titulů nikterak nepodílel. Stěžovatelka vytkla Městskému soudu v Brně, že nevyhověl jejím námitkám směřujícím proti příkazům k úhradě nákladů exekuce a nevypořádal se se všemi argumenty v nich obsaženými. 3. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Brně s odůvodněním, že takový postup nezpůsobí žádnému z účastníků vyšší škodu, než jaká by jí byla způsobena v případě vyhovění ústavní stížnosti. II. 4. Městský soud v Brně ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 20. 5. 2011 plně odkázal na odůvodnění svého usnesení ze dne 20. 12. 2010 č. j. 10 Nc 17680/2007-37 a současně sdělil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání. 5. Exekutorský úřad Brno-město, soudní exekutor Mgr. Jaroslav Homola, ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4. 6. 2011 označil ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Připomněl, že ochrana ústavních práv je limitována, neboť se váže k osobě, která již jednou nesplnila dobrovolně svoji povinnost ve lhůtě splatnosti plynoucí z konkludentních smluv a nesplnila ji ani poté, co jí byla autoritativně uložena v další lhůtě k plnění v nalézacím řízení; tímto chováním na sebe vzala riziko exekuce. Uvedl, že pokud soud nařídil čtyři samostatné exekuce, bylo jeho povinností v nich činit jednotlivé úkony. Soudní exekutor je vázán rozhodnutím soudu o nařízení exekuce v každém jednotlivém případě, a proto i aplikaci ustanovení § 112 o. s. ř. o spojení věcí v exekučním řízení je třeba omezit na řízení o nařízení exekuce. Soudní exekutor vyjádřil přesvědčení, že není povinen sloučit dvě či více věcí, které byly uplatněny odděleně, neboť nemůže předvídat časovou náročnost, složitost a namáhavost exekučního řízení, zvolený způsob exekuce a postup vymáhání v jednotlivých případech, navíc spojení řízení po několika letech od vydání usnesení o nařízení exekuce, kdy již provedl řadu úkonů ke zjištění majetku povinné s dopadem na náklady jednotlivých řízení, by pro něho představovalo značnou právní nejistotu; vyloučil rovněž, že by rozhodnutí soudního exekutora o nespojení řízení bylo možné napadnout odvoláním. 6. Soudní exekutor dále upozornil, že stěžovatelka uhradila jistinu a náklady nalézacího řízení až po podání návrhů na nařízení exekuce, takže náklady právního zastoupení v exekučním řízení, které oprávněnému vznikly, lze považovat za účelně vynaložené. Soudní exekutor je vymohl dne 26. 5. 2011 a tato částka byla základem pro výpočet jeho odměny. Přímá úhrada stěžovatelky byla zohledněna částečným zastavením řízení pro částku 1 611 Kč v každém z nich. Soudní exekutor vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutí Městského soudu v Brně bylo řádně odůvodněno a splňuje požadavky, jež Ústavní soud klade na obsah soudního rozhodnutí. V souvislosti s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí upozornil, že srážky ze mzdy jsou prováděny na základě usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu k provedení exekuce, které nebyly napadeny, a doplnil, že jeho pověření ve všech čtyřech exekucích již zaniklo splněním vymáhané povinnosti. V závěru svého vyjádření soudní exekutor souhlasil s rozhodnutím bez jednání. 7. Dopravní podnik města Brna, a. s., Brno, Hlinky 151, k výzvě Ústavního soudu v podání ze dne 1. 6. 2011 potvrdil, že stěžovatelka uhradila bezhotovostním převodem dne 31. 3. 2008 oprávněnému jistiny ve výši 2 x 1 611 Kč a 2x 1 612 Kč vymáhané v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 030 EX 24843/07 (105 Nc 17698/2007), 030 EX 24825/07 (105 Nc 17680/2007), 030 EX 24826/07 (105 Nc 17681/2007), 030 EX 24827/07 (105 Nc 17682/2007). Oprávněný prohlásil, že se v řízení o ústavní stížnosti vzdává postavení vedlejšího účastníka řízení. 8. V replice ze dne 20. 6. 2011 stěžovatelka požádala o nařízení ústního jednání za účelem objasnění, proč nedošlo ke spojení řízení při jejich zahájení a proč soudní exekutor učinil první úkony až po dvou letech od nařízení exekucí; svůj postup v tomto směru účastníci řízení nevysvětlili. Ve věci samé zdůraznila podstatné skutečnosti, které již uvedla v ústavní stížnosti, a vyjádřila přesvědčení, že soudnímu exekutorovi fakticky žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a že mu nevznikl ani nárok na odměnu, neboť náklady exekučních řízení nesouvisí s vymáháním pohledávek z exekučních titulů, které dobrovolně mimo exekuční řízení uhradila. Nespojení řízení označila za nepřiměřené navýšení nákladů k její tíži s tím, že soudní exekutor nemusel i s ohledem na zásadu hospodárností provádět v každém jednotlivém exekučním řízení veškeré úkony, a v těchto souvislostech argumentovala závěry z rozhodnutí Ústavního soudu [nálezy sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.), II. ÚS 1540//08 ze dne 29. 7. 2009 (N 171/54 SbNU 175) a usnesení sp. zn. I. ÚS 1300/11 ze dne 12. 5. 2011 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Závěr o nepřípustnosti odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora o nespojení řízení stěžovatelka zpochybnila a výkladem příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (§ 55c odst. 3 a 5) dovodila, že přiměřené užití občanského soudního řádu (§ 201 až 226) není v tomto případě vhodné a možné, neboť při rozhodování o spojení exe