IV.ÚS 2473/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2473/24 ze dne 9. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené JUDr. Martinou Cachovou, advokátkou, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2 - Vinohrady, proti II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2024 č. j. 35 Co 83/2024-490 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2024 č. j. 35 Co 189/2024-629, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilé S. A. K. a J. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (respektive specifikovaného výroku) s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva a základní práva vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") zaručená čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva") a čl. 3 písm. a) Evropské úmluvy o výkonu práv dětí. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 9. 12. 2022 č. j. 66 Nc 377/2020-177 svěřil nezletilou do péče stěžovatelky (I. výrok), vedlejšímu účastníkovi (dále jen "otec") uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé s tím, že dluh na výživném mu nevznikl (II. výrok), upravil styk otce s nezletilou (III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. a V. výrok). Následně Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 20. 6. 2023 č. j. 35 Co 105/2023-296 II. výrok rozsudku obvodního soudu v části týkající se dlužného výživného a V. výrok zrušil a vrátil v tomto rozsahu obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Od 1. 8. 2020 změnil II. výrok rozsudku obvodního soudu v části týkající se vyživovací povinnosti a potvrdil III. a IV. výrok. Dále městský soud uložil stěžovatelce a otci povinnost podstoupit rodinnou terapii v konkretizovaném zařízení. V návaznosti na tento rozsudek rozhodl obvodní soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2023 č. j. 6 P 377/2020-398 o dlužném výživném nezletilou za období od 1. 8. 2020 do 30. 11. 2023 (I. výrok), uložil stěžovatelce pokutu za zmařené styky nezletilé s otcem ve výši 20 000 Kč (II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění rozsudku obvodní soud zejména popsal velmi problematický vztah mezi stěžovatelkou a otcem, kterého se snaží stěžovatelka ze života nezletilé zcela vyloučit, jakož i nepříznivé okolnosti vyvolané stěžovatelkou provázející předávání nezletilé otci ke styku. Stěžovatelka vybavuje nezletilou odposlouchávacím zařízením, aby mohla kontrolovat průběh styku. Za těchto okolností, i s ohledem na stěžovatelkou přivolanou hlídku Policie České republiky, otec opakovaně uvažoval o tom, že dobrovolně nebude styk s nezletilou požadovat, nicméně svůj postoj přehodnotil. Stěžovatelka podle obvodního soudu - stručně řečeno - nevytváří podmínky k tomu, aby styk nezletilé s otcem řízení probíhal úspěšně, konkrétně nezletilé nevysvětluje, že otec ji má rád a doba, kterou s ním stráví, pro ni může být přínosná. Stěžovatelčino tvrzení o údajných agresivních útocích otce proti nezletilé nebylo v průběhu řízení prokázáno. 3. K odvolání stěžovatelky městský soud rozsudkem obsahujícím napadený výrok potvrdil I. výrok obvodního soudu ve správném znění (I. výrok), napadeným výrokem změnil II. výrok rozsudku jen tak, že výše každé jedné pokuty činí 5 000 Kč, celkem 10 000 Kč, jinak ho potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. výrok). V odůvodnění rozsudku městský soud zejména uvedl, že obvodní soud postupoval správně, uložil-li stěžovatelce pokutu za neuskutečněné styky nezletilé s otcem, neboť v řízení bylo prokázáno, že stěžovatelka nesplnila povinnost uloženou pravomocnými soudními rozhodnutími. I podle městského soudu stěžovatelka od počátku, kdy se styk nezletilé s otcem začal uskutečňovat, selhává v přípravě nezletilé na styk, a proto je pro ni styk s otcem psychicky zatěžující. Ani městský soud nezjistil, že by se otec vůči nezletilé choval jakkoliv agresivně; takové tvrzení stěžovatelky nebylo v řízení prokázáno. Pokud obvodní soud nepřistoupil k osobnímu výslechu nezletilé před soudem, respektoval, že s tímto postupem nesouhlasil otec ani opatrovník nezletilé. Tento postup by byl pro nezletilou zbytečně zatěžující, která je navíc ovlivněna matkou, se kterou žije. Provedení výslechu by nebylo vhodné s ohledem na psychický stav nezletilé. Pokutu uloženou stěžovatelce snížil městský soud s ohledem na to, že jde teprve o první pokutu a zároveň zohlednil její majetkové poměry. 4. Vedle řízení, v němž byla vydána rozhodnutí ve věci samé, stěžovatelka podala návrh na vydání předběžného opatření o zrušení úpravy styku nezletilé s otcem. Obvodní soud usnesením ze dne 27. 5. 2024 č. j. 6 P 377/2020-539 stěžovatelčin návrh zamítl (I. výrok) a pro toto řízení ustanovil nezletilé opatrovníka (II. výrok). V odůvodnění konstatoval, že styk nezletilé s otcem je upraven pravomocným rozhodnutím soudu, které stěžovatelka dlouhodobě nedodržuje a styku otce s nezletilou brání, a to přesto, že ve věci úpravy péče a styku byl vypracován znalecký posudek, na jehož základě nebylo zjištěno nic, v čem by byl uvedený styk v rozporu se zájmem nezletilé. Naopak, otec se proti nezletilé ničím neprovinil, a je to stěžovatelka, která u nezletilé vyvolává z otce strach. Stěžovatelka podle soudu považuje nezletilou za svůj majetek a otec podle jejího přesvědčení není dost dobrý na to, aby na nezletilou výchovně působil. Návrh na nařízení předběžného opatření je toliko pokusem stěžovatelky o legalizaci jejího protiprávního jednání, kterým nerespektuje vykonatelná rozhodnutí soudu ve věci samé. 5. Proti I. výroku usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, které nebylo podle městského soudu důvodné, a proto napadeným usnesením potvrdil zamítavý výrok usnesení obvodního soudu. V odůvodnění připomenul, že základním kamenem judikatury ve věcech týkajících se nezletilých dětí, musí být zásada nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy, a zdůraznil, že návrh stěžovatelky na změnu dosavadní úpravy styku otce s nezletilou byl podán v době, když řízení o úpravě péče a styku bylo již pravomocně skončeno. Stěžovatelčin návrh na nařízení předběžného opatření za dané situace jde nad rámec zákonné úpravy regulující nařízení předběžného opatření a vydání požadovaného předběžného opatření není ani v zájmu nezletilé. Stěžovatelka návrhem na nařízení předběžného opatření nepožaduje zatímní úpravu poměrů, nýbrž změnu poměrů pravomocně upravených, čehož se lze domáhat pouze novým rozhodnutím ve věci samé, nikoliv nařízením předběžného opatření. Ani v řízení o stěžovatelčině návrhu na nařízení předběžného opatření nebylo vyhověno jejímu návrhu, aby soud osobně zjišťoval stanovisko nezletilé k eventuálnímu zrušení jejího styku s otcem. Zohlednil špatný psychický stav nezletilé a konstatoval, že nebyly zjištěny žádné objektivní podklady, které by svědčily pro tvrzené negativní vnímání otce nezletilou. Podle městského soudu je na stěžovatelce, která má nezletilou v péči, aby ji na styk řádně připravovala a napravila tak svá dosavadní pochybení. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje, že obecné soudy pochybily, pokud nezletilou nevyslechly. Nesledovaly tak její nejlepší zájem jako dítěte. Nebylo prokázáno, že by nezletilou ovlivňovala [v této souvislosti stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. I. ÚS 1609/23 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod https://nalus.usoud.cz)]. Od doby, kdy byla nezletilá slyšena před soudem, uplynulo dva a půl roku a její odpor otci se prohloubil. Přitom nezletilá je ve věku, kdy je jednoznačně schopna formulovat svůj názor a je na to dostatečně rozumově vyspělá. Článek 12 Úmluvy nezahrnuje jenom zjištění názoru dítěte, ale i dostatečnou komunikaci s dítětem během soudního řízení. Stěžovatelka nikdy styku nezletilé a otce nebránila, ale není v jejích silách, aby nezletilou ke styku nutila. K závěru Ústavního soudu v předchozím rozhodnutí v dané věci (usnesení ze dne 24. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 2657/23), že výrok jeho rozhodnutí nevylučuje, aby se příslušné terapie účastnila i sama nezletilá, aby byl co možná nejrychleji obnoven její vztah k otci, stěžovatelka poukazuje na to, že je to otec, kdo se doporučených terapií odmítá účastnit. Jsou-li stěžovatelce ukládány pokuty při výkonu