IV.ÚS 2479/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2479/21 ze dne 5. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele D. K., zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1 - Nové Město, proti IV. výroku rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2021 č. j. 100 Co 50/2021-683, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a M. K. a nezletilé N. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v napadeném výroku, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem ze dne 24. 8. 2020 č. j. 25 P 70/2019-468 Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") svěřil nezletilou, druhou vedlejší účastnici (dále jen "nezletilá") pro dobu trvání manželství a pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče první vedlejší účastnice (dále jen "matka") [výrok I.]. Styk stěžovatele jako otce (dále též "otec") s nezletilou upravil v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od 16:00 hodin do neděle do 17:00 hodin. Zároveň upravil styk v době jarních, velikonočních, letních, podzimních a vánočních prázdnin (výrok II.). Otci soud stanovil s účinností od 1. 7. 2018 povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 6 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok III.). Dále rozhodl o dlužném výživném za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 8. 2020 (výrok IV.). Pro dobu po rozvodu manželství rodičů otci stanovil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 8 000 Kč měsíčně, splatnou k rukám matky vždy do každého 15. dne v měsíci předem (výrok V.). Otci a matce uložil povinnost zaplatit státu náklady řízení, každému ve výši 8 400 Kč na účet okresního soudu (výroky VI. a VII.). Dále okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.). O náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl podle § 151 odst. 1 a § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Okresní soud dospěl k závěru, že vzhledem k chování obou rodičů v době po rozpadu jejich vztahu a v průběhu celého soudního řízení bylo pro rozhodnutí ve věci nezbytné znalecké posouzení. Ani poté, kdy měli k dispozici závěry znaleckého posudku, rodiče nedokázali upřednostnit zájmy nezletilé před zájmy vlastními, nedbali doporučení soudu k navykacímu režimu nezletilé na přespávání u otce, otec nebyl schopen sebereflexe, jde-li o dochvilnost a respektování režimu nezletilé. Okresní soud proto považoval za spravedlivé, aby rodiče nesli náklady řízení státu v důsledku ustanovení znalce v celkové výši 16 800 Kč rovným dílem, tedy každý v částce 8 400 Kč. Okresní soud přistoupil k uložení povinnosti náhrady nákladů řízení také z výchovných důvodů, aby rodiče pro příště lépe zvažovali důsledky svých návrhů ve vztahu k nezletilé. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), když pro mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení neshledal žádné důvody. 3. Proti výroku rozsudku okresního soudu podali oba rodiče odvolání. V záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále je "krajský soud") byl rozsudek okresního soudu ve výroku II. změněn tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou od pátku v sudém kalendářním týdnu od 12:00 hodin do pondělí v lichém kalendářním týdnu do 8:00 hodin a od čtvrtka v lichém kalendářním týdnu od 12:00 hodin do pátku v lichém kalendářním týdnu do 8:00 hodin, dále byly upraveny podrobnosti o předávání a přebírání nezletilé. Jinak byl rozsudek okresního soudu v části úpravy styku otce s nezletilou v době školních prázdnin potvrzen (výrok I.). Dále byl rozsudek okresního soudu ve výrocích III. a V. změněn tak, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilé s účinností od 1. 7. 2018 částkou 6 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 2. 2021 a s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů částkou 8 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám matky (výrok II.). Ve výroku IV. byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že dlužné výživné za dobu od 1. 7. 2018 do 30. 4. 2021 se nestanoví (výrok III.). Dále bylo rozhodnuto, že otec je povinen zaplatit na náhradu nákladů řízení státu částku 16 800 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.). Výrokem V. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O nákladech řízení vzniklých státu krajský soud rozhodl podle § 148 o. s. ř. Oproti okresnímu soudu neshledal krajský soud důvod pro to, aby se na náhradě nákladů řízení státu podíleli oba rodiče rovným dílem. Podle krajského soudu pro závěr, který z účastníků je povinen podle § 148 odst. 1 o. s. ř., nahradit státu jeho náklady řízení, je rozhodující výsledek řízení. V řízeních, která lze zahájit i bez návrhu nebo v nichž nelze dobře hovořit o úspěchu ve věci, je třeba vycházet při posuzování výsledku řízení z porovnání rozhodnutí soudu o věci samé, popřípadě ze zjištěného skutkového stavu na podkladě důkazu, jehož provedení si vyžádalo náklady, které stát platil a který účastník navrhl, nebo který soud nařídil o skutečnostech jím uvedených nebo v jeho zájmu, s procesními návrhy účastníků. V dané věci, ve které bylo rozhodováno o úpravě poměrů, probíhalo řízení zahájené na návrh matky, kterým se tato domáhala svěření nezletilé do své výlučné péče. Otec se svěřením nezletilé do péče matky nesouhlasil a domáhal se svěření nezletilé do péče střídavé. Pro posouzení výchovných schopností rodičů a vzájemných vztahů účastníků a ke zjištění preferencí nezletilé byl ve věci zadán znalecký posudek. Vypracovaný znalecký posudek byl významným důkazem v daném řízení, které skončilo svěřením nezletilé do výlučné péče matky, tj. procesním neúspěchem otce. V takové situaci je nutné podle krajského soudu učinit závěr, že je to pouze otec, komu vzniká povinnost k náhradě nákladů řízení státu, a to v plné výši, tj. ve výši 16 800 Kč. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před okresním soudem i před krajským soudem rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 23 věty první z. ř. s., když v řízení před okresním soudem ani v řízení odvolacím nebyly pro aplikaci věty druhé tohoto ustanovení shledány důvody. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud výrokem IV. svého rozsudku rozhodl o nákladech za znalecký posudek vypracovaný v řízení před okresním soudem, přestože o povinnosti zaplatit státu náhradu nákladů na znalecký posudek bylo již pravomocně rozhodnuto výroky VI. a VII. rozsudku okresního soudu, který nabyl podle soudem vyznačené doložky právní moci již dne 12. 10. 2020. Všichni účastnící řízení s výroky rozsudku okresního soudu týkajícími se náhrady nákladů na znalecký posudek souhlasili, proto také žádný z účastníků nepodal proti těmto výrokům rozsudku okresního soudu odvolání. Nebyl zde tedy dán žádný zákonný důvod, proč by měl krajský soud opětovně rozhodnout o nákladech na znalecký posudek. 5. Stěžovatel poukazuje na to, že ze zákona i z konstantní judikatury soudů vyplývá, že nelze rozhodnout o již pravomocně rozhodnuté věci, resp. o již pravomocném výroku rozhodnutí (res iudicata), takové opětovné rozhodnutí o již pravomocném výroku je nezákonným zásahem do právní jistoty. Krajský soud tak svým rozhodnutím porušil jednu ze základních zásad práva na spravedlivý proces - ne bis in idem, když o nákladech za znalecký posudek bylo v době jeho rozhodování již pravomocně rozhodnuto. Uvedeným postupem krajský soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 6. Rozsudek krajského soudu narušuje právní jistotu stěžovatele, neboť za současného stavu věci existují dvě pravomocná rozhodnutí, resp. výroky, ukládající duplicitně splnění téže povinnosti, a to uhradit náklady za znalecký posudek. Stěžovatel se tak nachází v pozici, kdy mu hrozí, že by stát mohl tuto povinnost vymáhat opakovaně. 7. Do základních práv stěžovatele krajský soud zasáhl i vadným odůvodněním svého rozhodnutí. Stěžovatel požadoval střídavou péči jen z počátku řízení, následně souhlasil se svěřením nezletilé do péče matky, žádal pouze umožnění přespávání nezletilé u stěžovatele doma, a znalecký posudek mu dal v tomto za pravdu. Od té doby matka přespávání nezletilé u stěžovatele umožnila. Podle stěžovatele měla být povinnost nahradit n