IV.ÚS 2482/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2482/17 ze dne 6. 11. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti K. A. S., zastoupené JUDr. Michalou Mašínovou, advokátkou AK se sídlem Španělská 6, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2017 č. j. 72 Co 89/2017-676, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. P 327/2012 a proti postupu Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 72 Co 89/2017, za účasti 1 Městského soudu v Praze a 2. Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení a za účasti A. Městské části Praha 8, se sídlem Zenklova 1/35, Praha 8 - Libeň, jako kolizního opatrovníka nezletilých dětí M. A. a J. A., B. V. A. a C. I. A., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. K. A. S. (dále jen "stěžovatelka" nebo "právní zástupkyně") se podanou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2017 č. j. 72 Co 89/2017-676, kterým podle jejího názoru byla porušena její ústavně chráněná práva, a to právo na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina") a právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny); porušen měl být rovněž ústavní princip vázanosti soudce při rozhodování zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky - dále jen "Ústava"). Stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti rovněž navrhuje, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že k porušení ústavních práv a svobod došlo také postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci vedené pod sp. zn. P 327/2012 a postupem Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 72 Co 89/2017. II. Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených soudních rozhodnutí se zjišťuje: U Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") probíhá pod sp. zn. P 327/2012 v právní věci péče o nezl. M. A. a nezl. J. A. řízení o úpravě styku otce I. A. s nezletilými. Matkou nezletilých dětí je V. A., jejíž právní zástupkyní v opatrovnickém řízení je stěžovatelka; kolizním opatrovníkem dětí je Městská část Praha 8. Obvodní soud usnesením ze dne 4. 11. 2016 č. j. P 327/2012-509 uložil stěžovatelce pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč. Obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při soudním jednání dne 4. 11. 2016 právní zástupkyně matky opakovaně vyrušovala, bez souhlasu soudu vykřikovala a odmítala respektovat autoritu předsedy senátu. Ani po "mnohačetných napomenutích" právní zástupkyně svého jednání nezanechala, takže jí soud byl nucen vykázat ze soudní síně, aby bylo možno řádně pokračovat v jednání. Právní zástupkyně ani poté nechtěla dobrovolně opustit jednací síň, požadovala své vyvedení justiční stráží a odmítla uposlechnout i pokynu příslušníka justiční stráže. Protože i po poučení soudu o možnosti uložit jí pořádkovou pokutu právní zástupkyně pokračovala v narušování pořádku v soudní síni a nerespektovala pokyny soudu ohledně vedení jednání a i po vykázání odmítla dobrovolně opustit jednací síň, uložil jí soud podle ustanovení § 53 odst. 1 o. s. ř. pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč a důrazně ji varoval, že v případě opakování takového jednání při dalších jednáních bude jí uložena pokuta v částce podstatně vyšší. K odvolání právní zástupkyně Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 26. 5. 2017 č. j. 72 Co 89/2017-676 změnil usnesení obvodního soudu tak, že výši pořádkové pokuty snížil na částku 10 000,- Kč, jinak rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z obsahu spisu, zejména z protokolu o jednání ze dne 4. 11. 2016 a ze zvukového záznamu pořízeného právní zástupkyní zjistil, že ta se skutečně chovala nevhodně, neboť zasahovala do průběhu jednání soudu, nerespektovala vedení jednání soudem a nepřípustným způsobem nabádala svou klientku, aby neodpovídala na žádnou otázku a nabádala ji, že "nepůjdeme ke znalci a nebudeme absolvovat žádné výslechy". Uloženou pořádkovou pokutu odvolací soud snížil, neboť dospěl k závěru, že v "popsaném chování vůči soudu se jednalo o ojedinělý exces". III. Stěžovatelka napadenému usnesení odvolacího soudu konkrétně vytýká, že se odvolací soud nezabýval jednáním soudce obvodního soudu JUDr. Miloslava Sládka při jednání dne 4. 11. 2016, ani tím, zda reakce stěžovatelky na chování soudce byla či nebyla přiměřená, zohlední-li se konkrétní okolností případu, postavení matky a nezletilých dětí v řízení. Stěžovatelka namítá, že ona sama jen reagovala na protizákonný postup soudu, který prý porušoval ústavně zaručená práva její klientky a nezletilých dětí. V souvislosti s možností postihu za urážlivé výroky uložením pořádkové pokuty stěžovatelka poukazuje na závěry, vyslovené v rozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 211/99 a sp. zn. IV. ÚS 283/99, s nimiž jsou prý napadená soudní rozhodnutí v rozporu. Odvolací soud se údajně v napadeném rozhodnutí nevypořádal s jejími subjektivními postoji v řízení a s argumenty, kterými odůvodňovala své chování během řízení před okresním soudem. Stěžovatelka poukazuje na údajně zcela nepřiměřený způsob vedení pohovoru soudce JUDr. Sládka s oběma nezletilými dětmi, který prý byl dlouhý (trval 2,5 a 1 hodinu) a nekorektní v tom, že prý oba nezletilí byli soudcem "tlačeni" do postoje, který byl v rozporu s jejich názorem a vnitřním přesvědčením. Jmenovaný soudce prý v průběhu pohovoru, jímž byl zjišťován názor nezletilých dětí, údajně vyhrožoval dětem ústavní péčí. Soudce JUDr. Sládek prý během účastnického výslechu matky nezletilých zpochybňoval její verzi fyzického ataku ze strany otce, který označil jen za pouhou "strkanici". V průběhu téhož výslechu údajně soudce matku nutil pod pohrůžkou pořádkové pokuty odpovídat na otázky, které nesouvisely s obsahem projednávané věci a které údajně "nepřiměřeně útočily na její psychickou integritu". Stěžovatelka namítá, že na pokyn soudce nebyla do jednací síně vpuštěna veřejnost. Stěžovatelka je přesvědčena, že v soudním řízení postupovala ve smyslu ustanovení § 16 odst. 1 zákona o advokacii, neboť byla povinna hájit zájmy své klientky a nezletilých dětí. Stěžovatelka podrobila kritice i další výroky jmenovaného soudce, které údajně učinil při jednání dne 12. 6. 2017, a které, podle přesvědčení stěžovatelky, byly namířeny proti ní a její osobní účasti v řízení. Postup obvodního soudu a městského soudu stěžovatelka považuje rovněž za zásah do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť jí byla uložena pořádková pokuta za stavu, který prý "nebyl ústavně konformní". IV. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V. Ústavní soud posoudil námitky stěžovatelky a vzhledem k tomu, že mohl zkoumat pouze namítanou protiústavnost, dospěl k závěru, že projednávaná ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat toliko za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace "podústavního" práva pak bývá stižen takovouto protiústavní vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně dopad některého ústavně zaručeného základního práva na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471; všechny judikáty Ústavního soudu jsou dostupné rovněž na http://nalus.usoud.cz). Ústavněprávním požadavkem je řádné, srozumitelné a lo