IV.ÚS 2483/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2483/23 ze dne 28. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Den Braven Czech and Slovak a. s., sídlem Úvalno 353, zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2023 č. j. 10 Afs 369/2021-48, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že rozhodnutím vedlejšího účastníka ze dne 8. 6. 2020 č. j. 28663/2020-900000-314 bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí, kterým Celní úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "celní úřad") doměřil stěžovatelce clo u zboží - perlinky - za období od července do října 2011. Stěžovatelka v celním prohlášení deklarovala, že zboží pochází z Malajsie, tedy podléhá clu se sazbou 3,5 %, celní úřad však zjistil, že zboží pochází z Čínské lidové republiky (v Malajsii bylo jen přeloženo), a proto nenabylo malajsijský původ. Zboží tedy podléhá clu se sazbou 62,9 %. 3. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 28. 7. 2021 č. j. 25 Af 104/2020-42 zamítl s odůvodněním, že celní orgány zjistily skutkový stav dostatečně a že zpráva o misi Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen "OLAF") byla řádným podkladem pro rozhodnutí. 4. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl, neboť se ztotožnil s právními závěry krajského soudu, že zpráva OLAF, na níž celní orgány založily svá zjištění, byla v dané věci jasná a konkrétní, když popsala pohyb zboží, zmapovala vydaná dovozní a vývozní prohlášení a dospěla k přesvědčivým závěrům o původu zboží. Zboží bylo podle zprávy dopraveno z Čínské lidové republiky do zóny volného obchodu v malajsijském městě Port Klang, tam bylo přeloženo do jiných kontejnerů, nikdy ale neopustilo zónu volného obchodu, což plyne z dovozního prohlášení ZB1 a vývozního prohlášení ZB2, která byla ke zprávě přiložena v podobě tabulkových přehledů ze systému malajsijských úřadů, jež vedou tabulkové přehledy podle dovozních a vývozních prohlášení. O původu informací v tabulkách proto nemůže být podle Nejvyššího správního soudu pochyb. Zpráva OLAF obsahuje také výslechy svědků Bena Lee (ředitele přepravní společnosti Sunshine Logistics), podle kterého byli u různých malajsijských úřadů deklarováni různí vývozci, aby se zakryl skutečný původ zboží, a Randyho Lee (ředitele vývozce GFTEX), podle kterého společnost GFTEX vyráběla perlinku od roku 2011, její výroba se ale omezovala jen na řezání a nátěr. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s tím, že jak celní orgány, tak správní soudy plně převzaly zprávu OLAF, aniž by daly stěžovatelce možnost závěry z ní vyplývající rozporovat. Stěžovatelka si je vědoma případů posuzovaných Ústavním soudem, v nichž se jiné daňové subjekty nacházely v podobné situaci (sp. zn. I. ÚS 3463/19, IV. ÚS 3433/15), odlišnost nyní řešené věci však spočívá v tom, že stěžovatelka uznává možnost zprávu OLAF zohlednit jako stěžejní důkaz. Stěžovatelka má za to, že tato skutečnost nevylučuje možnost závěry zprávy OLAF zpochybňovat a vyslechnout autory tohoto stěžejního důkazního prostředku, a to tím spíše, že celní úřad tak neformálně činil, avšak to samé právo stěžovatelce nepřiznal. Stěžovatelka od počátku řízení namítala řadu nesrovnalostí ve zprávě OLAF. Stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které je povinností soudu či správního orgánu navržené důkazy provést, případně odůvodnit, proč tak odmítá učinit. Uvedeným způsobem celní orgány ani správní soudy nepostupovaly, čímž znemožnily stěžovatelce prokázat skutkové a právní nedostatky zprávy OLAF, jakož i samotného doměření cla. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud předesílá, že napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž ex constitutione k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. Naproti tomu právě Nejvyšší správní soud je tím orgánem, jemuž přísluší výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Při výkonu této své pravomoci je samozřejmě i Nejvyšší správní soud povinen interpretovat a aplikovat jednotlivá ustanovení podústavního práva v první řadě vždy v souladu s účelem a smyslem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. nález ze dne 18. 12. 2002 sp. zn. II. ÚS 369/01 (N 156/28 SbNU 401), dostupný stejně jako dále uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz)]. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí být oprávněn k výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě učiněná Nejvyšším správním soudem byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zakotvených v hlavě páté Listiny, a tudíž by ji bylo možno kvalifikovat jako aplikaci práva mající za následek porušení základních práv a svobod [srov. nálezy ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02 (N 127/28 SbNU 95), ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 239/03 (N 129/31 SbNU 159) a další]. 8. Ústavní soud ve věci stěžovatelky žádné z takových pochybení neshledal a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatelky zasaženo nebylo. 9. Jak sama stěžovatelka v ústavní stížnosti konstatovala, Ústavní soud se ve své judikatuře, konkrétně v usneseních ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. IV. ÚS 3343/15 (U 3/84 SbNU 649) a ze dne 28. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3463/19 obdobnou problematikou zabýval. Ve věci sp. zn. IV. ÚS 3433/15 bylo clo doměřeno poté, co při následné celní kontrole provedené z podnětu OLAF vyšlo najevo, že stěžovatelka importovala cca 5 milionů kapesních kamínkových zapalovačů, které ve skutečnosti nepocházely z Malajsie (jak za účelem snížení cla deklarovala), nýbrž z Číny. Ústavní soud uvedl, že správní soudy se s námitkami stěžovatelky vypořádaly ústavně konformním způsobem, řádně a důkladně reagovaly na tvrzení týkající se náležitostí celní kontroly i následného řízení; opakovaně se zabývaly rovněž dodržením premis dvojinstančnosti správního řízení a podkladovým dokazováním, při němž bylo vycházeno zejména ze zpráv OLAF a Malajsijského ministerstva mezinárodního obchodu a průmyslu (dále jen "MMOP"). Usnesením sp. zn. I. ÚS 3463/19 rozhodoval Ústavní soud o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2019 č. j. 4 Afs 152/2019-68, který (s odkazem na svou judikaturu) ve věci, kdy stěžovatelce bylo uloženo penále a doměřeno clo u shodného typu zboží jako v nyní posuzované věci - perlinky, jež měla podle celního prohlášení pocházet z Indie, ale podle zjištění celního úřadu pocházela z Číny, označil zprávu z mise OLAF za legitimní důkazní prostředek, z něhož mohou celní úřady vycházet. Ústavní soud měl tento závěr Nejvyššího správního soudu, který nepřisvědčil námitce stěžovatelky, jež se domáhala, aby správce daně provedl stěžovatelkou navržené výslechy a znovu s ní řádně zprávu OLAF osobně projednal, za ústavně souladný. 10. Nesouhlasí-li stěžovatelka v nyní