IV.ÚS 2486/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2486/16 ze dne 31. 1. 2017 N 19/84 SbNU 223 Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila - ze dne 31. ledna 2017 sp. zn. IV. ÚS 2486/16 ve věci ústavní stížnosti Volodymyra Ivanyuse, zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem Malátova 633/12, Praha 5, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast, ze dne 22. 10. 2003 č. j. 132527/2003-635.1-KH, kterým byla stěžovateli uložena povinnost uhradit peněžité plnění ve výši 27 272,40 Kč s příslušenstvím představující dlužnou částku za poskytnuté telekomunikační služby. I. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast, ze dne 22. 10. 2003 č. j. 132527/2003-635.1-KH bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro severočeskou oblast, ze dne 22. 10. 2003 č. j. 132527/2003-635.1-KH se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení svých základních práv, zejména čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ"). 2. Napadeným rozhodnutím byla stěžovateli uložena povinnost uhradit peněžité plnění ve výši 27 272,40 Kč s příslušenstvím, představující dlužnou částku za poskytnuté telekomunikační služby sítě GSM v zúčtovacím období od 20. 2. 2002 do 19. 5. 2002 u telefonní stanice č. X. II. 3. Z ústavní stížnosti, jakož i z vyžádaného spisu vedeného ČTÚ pod č. j. 132527/2003 Ústavní soud zjistil, že ČTÚ napadeným rozhodnutím vyhověl návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic, a. s., (v postavení vedlejšího účastníka) a rozhodl, že stěžovatel jako uživatel výše specifikované telefonní stanice je povinen podle § 82 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o telekomunikacích") uhradit dlužné částky za poskytnuté telekomunikační služby spolu s úrokem z prodlení. 4. ČTÚ v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ověřil účastnický smluvní vztah k předmětné telefonní stanici mezi navrhovatelem (vedlejším účastníkem) a stěžovatelem, který vznikl na základě objednávky služeb Paegas dne 4. 2. 2002 uzavřením účastnické smlouvy č. 1.10656188 o poskytování služeb sítě GSM. Podle ČTÚ se stěžovatel v celém průběhu správního řízení k předmětu řízení nevyjádřil a neprokázal, že zaplatil úhradu za užívání telefonní stanice za období od 4. 2. 2002 do 12. 2. 2003, tj. ke dni ukončení jejího provozu pro neplacení úhrad za poskytnuté služby. Stejně tak stěžovatel neprokázal, že by účastnickou stanici převedl na jinou osobu nebo jinak právně účinně ukončil smluvní vztah s navrhovatelem. Na oznámení správního orgánu o zahájení správního řízení stěžovatel nereagoval ani nevyužil možnost seznámit se před vydáním rozhodnutí se všemi podklady shromážděnými v průběhu řízení k dané věci, případně navrhnout jejich doplnění podle tehdy platného ustanovení § 33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "správní řád"). 5. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že ČTÚ dopisem č. j. 132527/2003-635.1 ze dne 1. 10. 2003 informoval o zahájení správního řízení oba účastníky řízení s tím, že je vyzval k doručení vyjádření, doplnění, případně i dokladování uváděných skutečností. Současně byli účastníci řízení vyzváni k nahlédnutí do spisu a jeho případnému doplnění ještě před vydáním rozhodnutí. ČTÚ dopisem ze dne 1. 10. 2003 ověřoval pobyt stěžovatele. Policie České republiky, oddělení cizinecké policie v Praze, ČTÚ potvrdila, že dlouhodobý pobyt stěžovatele je na území České republiky povolen do 5. 2. 2004 a že je přihlášen na adrese Ú. u paní Anny Tomášové. Doporučená zásilka do vlastních rukou s oznámením byla ČTÚ vrácena s poznámkou "odstěhován bez udání adresy". Vzhledem k tomu ČTÚ ustanovil stěžovateli opatrovníka podle tehdy platného ustanovení § 16 odst. 2 správního řádu. III. 6. Stěžovatel namítá, že jeho opatrovníkem byla ustanovena zaměstnankyně (odborná referentka) ČTÚ, která pro svůj pracovněprávní vztah ke správnímu orgánu, který ve věci rozhodoval, žádným způsobem nehájila oprávněné zájmy stěžovatele. Podle stěžovatele byla v průběhu řízení nečinná a neprováděla procesní úkony v řízení. Ze správního spisu například nevyplývá, že by zjišťovala, zda stěžovatel skutečně odebíral nějaké telekomunikační služby, či že by činila jakékoli kroky k objasnění celé situace a k hájení jeho zájmů. 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že účastnickou smlouvu s vedlejším účastníkem nikdy neuzavřel, musela být uzavřena neznámou osobou, která disponovala cestovním pasem stěžovatele. V únoru 2002, kdy měla být účastnická smlouva s vedlejším účastníkem uzavřena, neměl u sebe svůj cestovní pas, neboť v roce 1998, kdy poprvé přijel do České republiky, byl nucen předat cestovní pas zprostředkovatelům práce. V následujících letech bydlel na ubytovnách společně s desítkami dalších osob, jejichž situace byla podobná, a pracoval na různých místech, kde mu zprostředkovatelé obstarali práci. V roce 2003, kdy se blížil konec jeho pracovního povolení v České republice, mu zprostředkovatelé sdělili, že pro něj nadále nemají práci, a teprve tehdy mu vrátili cestovní pas. Fakt, že smlouva nebyla podepsána stěžovatelem, podle něj dokládá mimo jiné i skutečnost, že není opatřena jeho řádným podpisem, jeho jméno je napsáno pouze hůlkovým písmem. 8. Stěžovatel dále uvádí, že v říjnu roku 2003, kdy probíhalo správní řízení před ČTÚ, bydlel v M., kde pracoval. Od listopadu 2003 do ledna 2004 bydlel v T. Po téměř celou dobu, kdy setrvával na území České republiky, neměl možnost změnit místo svého pobytu. Byl odkázán na zprostředkovatele práce a bez cestovního pasu si ani nemohl změnit adresu. Ke dni 5. 2. 2004 stěžovateli skončilo vízum a vrátil se na Ukrajinu. V roce 2007 bylo stěžovateli uděleno povolení k trvalému pobytu v České republice. 9. Stěžovatel konečně konstatuje, že napadené rozhodnutí mu nebylo nikdy doručeno stejně jako oznámení o zahájení správního řízení ze dne 1. 10. 2003. O existenci rozhodnutí ČTÚ se stěžovatel dozvěděl až v návaznosti na obstavení jeho bankovního účtu soudním exekutorem v rámci exekučního řízení. 10. Z výpisu z rejstříku exekucí stěžovatel zjistil, že Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 4. 2010 č. j. 52 Nc 10751/2009 rozhodl, že se nařizuje exekuce podle vykonatelného v záhlaví uvedeného rozhodnutí ČTÚ. Soudní exekutor vydal dne 4. 12. 2014 exekuční příkaz č. j. 061 EX 4200/10-8, kterým nařídil exekuci přikázáním pohledávky z účtu stěžovatele, vedeného u Raiffeisenbank, a. s. 11. Stěžovatel podal dne 16. 5. 2015 trestní oznámení na MOP Kobylisy. Trestní věc byla odložena usnesením č. j. KRPU-180377-25/TČ-2015-040814 Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, územního odboru Most, obvodního oddělení Most, ze dne 11. 3. 2016. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dne 24. 3. 2016 stížnost, kterou doplnil podáním ze dne 7. 4. 2016. Dále uvádí, že podal návrh na zastavení exekuce ze dne 22. 4. 2015, který je projednáván před Okresním soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn. 52 Nc 10751/2009. Toto řízení bylo usnesením ze dne 8. 4. 2016 odročeno na neurčito za účelem vyčkání výsledku trestního řízení a řízení o ústavní stížnosti. 12. Stěžovatel spatřuje v postupu ČTÚ, který mu ustanovil jako opatrovníka ve správním řízení svého zaměstnance, jenž z povahy věci nemohl účinně bránit jeho práva, porušení práva na spravedlivý (řádný) proces, zaručeného mu v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171). IV. 13. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení (ČTÚ) a vedlejšího účastníka řízení (T-Mobile Czech Republic, a. s.). 14. Účastník řízení ve svém vyjádření navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl s tím, že každá strana si nese náklady, které jí řízením vznikly. 15. Zejména uvedl, že vyrozumění o zahájení řízení zaslal stěžovateli na adresu uvedenou v návrhu na zahájení řízení. Zásilka se vrátila s poznámkou "nevyžádáno". Následně ověřoval pobyt stěžovatele na Policii České republiky, oddělení cizinecké policie v Praze, která potvrdila, že dlouhodobý pobyt stěžovatele je na území České republiky povolen do 5. 2. 2004 a že