IV.ÚS 2492/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2492/08 ze dne 14. 7. 2011 N 132/62 SbNU 79 K podání opravného prostředku (odvolání) prostřednictvím faxu aneb posouzení včasnosti faxového podání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 14. července 2011 sp. zn. IV. ÚS 2492/08 ve věci ústavní stížnosti Ing. A. P. a Ing. D. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2008 č. j. 18 Co 272/2008-138, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání stěžovatelů proti rozsudku téhož soudu. Výrok Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2008 č. j. 18 Co 272/2008 138 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 6. 10. 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 20. 3. 2008 č. j. 32 C 292/2004-113, jímž bylo odmítnuto odvolání stěžovatelů proti rozsudku téhož soudu ze dne 11. 1. 2008 č. j. 32 C 292/2004-104, a usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 7. 2008 č. j. 18 Co 272/2008-138, kterým bylo usnesení obvodního soudu jako věcně správné potvrzeno. 2. Porušení svých ústavně zaručených práv spatřovali stěžovatelé v tom, že obvodní i městský soud dospěly k nesprávnému závěru o opožděnosti podaného odvolání. Stěžovatelé v této souvislosti uvedli, že předmětné odvolání zaslali obvodnímu soudu dne 13. 3. 2008, tzn. v poslední den odvolací lhůty, a to jednak prostřednictvím faxu a jednak elektronicky bez zaručeného podpisu. Pokud jde o faxové podání, toto bylo, jak vyplývá z jeho záhlaví, doručeno obvodnímu soudu v době mezi 23:49 hod. a 23:51 hod., tedy včas. Obecné soudy však místo toho vycházely z údaje vyznačeného na návrhu zaměstnancem soudu, který zřejmě představoval okamžik, kdy bylo podání příslušným pracovníkem vyzvednuto z faxového přístroje (14. 3. 2008 v 7:10 hod.). Dle názoru stěžovatelů nemůže být z hlediska dodržení odvolací lhůty podstatné, kdy se s podáním pracovník soudu seznámí, neboť takový postup by nutně založil stav nejistoty a možnost svévole. Je proto vždy třeba vycházet z údaje, kdy podání došlo na faxový přístroj soudu, jak plyne i z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2378/99 (publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem R 17/2002). Posledně uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu citoval rovněž městský soud, který však zcela chybně interpretoval pojem "dojít soudu" jako okamžik, kdy se příslušný pracovník soudu s podáním seznámí. K elektronickému podání, které stěžovatelé odeslali ve 23:53 hod., se obvodní soud nevyjádřil vůbec, zatímco městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že toto podání bylo soudu doručeno dne 14. 3. 2008 v 8:01 hod., tedy rovněž opožděně. Stěžovatelé měli naopak za to, že okamžik doručení elektronického podání nelze vázat na zobrazení zprávy na obrazovce pracovníkem soudu, jak plyne např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006 č. j. 5 Afs 80/2005-68, nýbrž je třeba vycházet, analogicky jako u faxového podání, z okamžiku, kdy byla zpráva doručena na poštovní server příjemce. Výklad přijatý městským soudem by z elektronické pošty činil, z hlediska právní jistoty účastníků, méněcenné podání, ačkoliv ve skutečnosti se jedná o moderní a perspektivní způsob komunikace, k němuž směřuje i současná reorganizace činnosti soudů. Nadto, když již městský soud považoval za rozhodný okamžik zobrazení zprávy pracovníkem soudu, nutno podotknout, že žádný takový údaj nebyl ve spise obsažen. Časový údaj 8:01 hod. představoval okamžik, kdy pracovnice podatelny přeposlala předmětnou zprávu soudní zapisovatelce, nikoliv okamžik, kdy zprávu otevřela. Městský soud tak ani v mezích svého právního názoru neměl řádně zjištěny rozhodné skutečnosti. Závěrem stěžovatelé uvedli, že smyslem ustanovení § 42 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád") je zajistit všem osobám co nejširší přístup k soudu, a nikoliv diskriminovat ostatní způsoby doručování oproti podáním zaslaným prostřednictvím držitele poštovní licence, jak by vyplývalo z napadených rozhodnutí. Pouze pro úplnost stěžovatelé poukázali na skutečnost, že téhož dne a stejným způsobem učinil jejich právní zástupce i další podání, které bylo městským soudem meritorně projednáno, z čehož vyplývá, že názor prezentovaný v napadených usneseních je názorem ojedinělým a není sdílen městským soudem jako celkem. Ze všech těchto důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud usnesení městského soudu ze dne 14. 7. 2008 č. j. 18 Co 272/2008-138 svým nálezem zrušil. IIa. 3. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření účastníků řízení a spis obvodního soudu sp. zn. 32 C 292/2004. 4. Městský soud ve svém vyjádření konstatoval, že jeho právní závěry, s nimiž stěžovatelé polemizovali, byly správné, v souladu se zákonem i konstantní judikaturou; v podrobnostech proto odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl, aby byla ústavní stížnost jako nedůvodná zamítnuta nebo jako zjevně neopodstatněná odmítnuta. Vedlejší účastnice, obchodní společnost Vyskočil, spol. s r. o., (vystupující v řízení před obecnými soudy jako strana žalující) se postavení účastníka řízení vzdala. Stěžovatelé v replice uvedli, že vyjádření městského soudu bylo zcela nekonkrétní a nebyly v něm obsaženy žádné nové argumenty. Proto stěžovatelé toliko zopakovali podstatné body své ústavní stížnosti s tím, že na ní i nadále setrvávají. 5. Všichni účastníci řízení vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání ve smyslu § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. IIb. 6. Ze spisu obvodního soudu sp. zn. 32 C 292/2004 se podává, že tento soud rozsudkem ze dne 11. 1. 2008 č. j. 32 C 292/2004-104 rozhodl o žalobě obchodní společnosti Vyskočil, spol. s r. o., proti stěžovatelům tak, že tyto zavázal vydat žalobkyni v rozsudku specifikované nástroje a uhradit jí náklady řízení ve výši 22 770 Kč. Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé odvolání, a to faxem, elektronicky a písemnou formou. Faxové podání (založené na č. l. 131) přijaté dle záhlaví dne 13. 3. 2008 ve 23:49 hod. (první strana) až 23:51 hod. (poslední strana) bylo opatřeno razítkem soudu s datem 14. 3. 2008 a ručně psaným údajem "1xFAX, 7:10h". Elektronické podání (založené na č. l. 124) odeslané z e-mailové adresy právního zástupce stěžovatelů dne 13. 3. 2008 v 23:53 hod. a adresované podatelně Okresního soudu pro Prahu 4 bylo doprovázeno vytištěným e-mailem, jímž J. Ř. dne 14. 3. 2008 v 8:01 hod. přeposlala odvolání stěžovatelů D. V. Písemné podání (založeno na č. l. 109) bylo obvodnímu soudu doručeno dle razítka dne 17. 3. 2008, přičemž k poštovní přepravě bylo předáno dne 14. 3. 2008. 7. Usnesením obvodního soudu ze dne 20. 3. 2008 č. j. 32 C 292/2004-113 bylo odvolání stěžovatelů odmítnuto. V odůvodnění svého rozhodnutí obvodní soud konstatoval, že odvolací lhůta uplynula dne 13. 3. 2008, a jelikož odvolání bylo podáno na poště až dne 14. 3. 2008 a téhož dne v 7:10 hod. faxem, nezbylo než jej hodnotit jako opožděné. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání, o němž rozhodl městský soud usnesením ze dne 14. 7. 2008 č. j. 18 Co 272/2008-138 tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Městský soud konstatoval skutkový stav, jak byl popsán výše (s tím rozdílem, že u faxového podání uvedl čas převzetí zaměstnancem 7:04 hod.), a na jeho základě uzavřel, že názor obvodního soudu, že podání bylo podáno opožděně, byl správný, a to jak v případě e-mailového, tak telefaxového podání. Odkázal přitom na ustanovení § 57 odst. 3 občanského soudního řádu, dle něhož je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Orgánem majícím povinnost podání doručit je přitom možno rozumět pouze poštu, jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2378/99 a sp. zn. 2 Cdon 737/96. Obě podání, e-mailové i faxové, tak byla soudu doručena až dalšího dne, kdy "pracovník soudu po spuštění počítače v řádné pracovní době toto podání přijal". K odkazu stěžovatelů na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 80/2005-68 městský soud uvedl, že rozhodnutí přijatá ve správním soudnictví nemohou zavazovat obecné soudy ve věcech občanskoprávní agendy a kromě toho považuje za přiléhavější názor vyslovený v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu. III. 8. Ústavní soud následně napadené rozhodnutí městského