IV.ÚS 2496/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2496/14 ze dne 6. 5. 2015 N 90/77 SbNU 315 Autorské poplatky za používání rádia v prodejně   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) - ze dne 6. května 2015 sp. zn. IV. ÚS 2496/14 ve věci ústavní stížnosti Jiřího Nováka, zastoupeného Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2014 č. j. 74 EC 2/2014-49, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku odpovídající bezdůvodnému obohacení z titulu veřejné produkce záznamů uměleckých výkonů prostřednictvím zvukového zařízení v provozovně bez licenčního oprávnění, za účasti INTERGRAM, nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, o. s., se sídlem Klimentská 1207/10, Praha-Nové Město, zastoupené JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem, se sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2014 č. j. 74 EC 2/2014-49 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 4. 2014 č. j. 74 EC 2/2014-49 se ruší. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku, neboť má za to, že jím byly porušeny čl. 2 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatel tvrdí, že krajský soud při vydání napadeného rozsudku závažným způsobem pochybil při interpretaci a aplikaci zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "autorský zákon"). Stěžovatel uvedl, že podle názoru soudu měl při svém podnikání zpřístupnit "veřejnosti" rozhlasové vysílání prostřednictvím radiopřijímače umístěného v jeho provozovně, a užívat tak chráněná autorská díla spravovaná vedlejším účastníkem, aniž by s ním jako kolektivním správcem uzavřel licenční smlouvu. Stěžovatel od počátku tvrdí, že má přihlášený radiopřijímač, za který řádně platí koncesionářské poplatky, kdy toto zařízení je v dosahu jen jeho osobní potřeby a v žádném případě se podle stěžovatele nejedná o veřejnou produkci. Rozhlasový přijímač je podle stěžovatele umístěný v místnosti, do které má právo přístupu pouze on sám a do této místnosti nemá přístup personál a už vůbec ne zákazníci, a to v návaznosti na nebezpečí plynoucí z možnosti zranění a úrazu. 3. Stěžovatel zdůrazňuje, že z provozu rozhlasového přijímače nedosahuje žádného přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, tak jak to vyplývá z § 30 odst. 1 autorského zákona, který stanoví, že "za užití díla se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského prospěchu". Stěžovatel provozuje "opravnu obuvi", kdy primárním účelem jeho podnikání je oprava poškozené obuvi. Rozhlasové vysílání nemá na charakter jeho podnikání a chování jeho zákazníků žádný vliv a nepřináší stěžovateli žádné zvýšené příjmy nebo zvýšený zisk. 4. Vedlejší účastník v řízení před soudem nepředložil podle stěžovatele žádný relevantní důkaz, který by prokazoval, že došlo k porušení autorského zákona ze strany stěžovatele. Vedlejší účastník se opírá pouze o předložený listinný důkaz, kterým je "záznam o provedené kontrole". Stěžovatel však zdůrazňuje, že tento záznam nikdy nepodepsal, neboť nebyl vůbec přítomen provedené kontrole ve své provozovně a tento záznam viděl poprvé až při soudním jednání. 5. Stěžovatel dále uvedl, že v průběhu roku 2014 byla v jeho provozovně provedena neohlášená kontrola ze strany Ochranného svazu autorského (OSA) s tím rozdílem, že podle tohoto kolektivního správce se nejednalo o sdělování autorských děl veřejnosti, a proto nebyl důvod sepisovat záznam o provedené kontrole. Podle stěžovatele Ochranný svaz autorský neshledal podmínky pro uzavření licenční smlouvy zpětně ani do budoucna, neboť se v souvislosti s provozováním radiopřijímače v provozovně stěžovatele nejednalo o užití autorských práv ve smyslu sdělování autorských děl veřejnosti. 6. Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu dále odkazuje na relevantní judikaturu Soudního dvora Evropské unie (např. rozsudek ze dne 15. 3. 2012 ve věci C-135/10, Societá Consortile Fonografici proti Marco Del Corso, rozsudek ze dne 2. 6. 2005 ve věci C-89/04, Mediakabel, nebo rozsudek ze dne 4. 10. 2011, C-403/08, Fotball Association Premier League), Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 30 Cdo 2277/2007) a Ústavního soudu [nález sp. zn. II. ÚS 3076/13 ze dne 15. 4. 2014 (N 57/73 SbNU 125)]. 7. Ústavní soud si k projednání věci vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci vedený pod sp. zn. 74 EC 2/2014, z něhož, jakož i z obsahu napadeného rozhodnutí zjistil následující skutečnosti. 8. Předmětem sporu mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem byla částka odpovídající bezdůvodnému obohacení stěžovatele, kterou měl získat tím, že ve své provozovně (opravna obuvi) bez potřebného licenčního oprávnění uděleného vedlejším účastníkem zpřístupňoval veřejnosti prostřednictvím zvukového zařízení (radiopřijímače) záznamy uměleckých výkonů výkonných umělců a výrobců záznamů. Uvedenou skutečnost zjistil vedlejší účastník, který je podle § 95 a násl. autorského zákona na základě rozhodnutí Ministerstva kultury oprávněn k výkonu kolektivní správy práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, provedením kontrolní prohlídky v místě provozovny. 9. Na základě kontroly provedené dne 28. 11. 2012 v provozovně stěžovatele vedlejší účastník zjistil, že v období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 zde docházelo prostřednictvím zvukového zařízení ke zpřístupňování výkonů a záznamů výkonných umělců veřejnosti, tj. k veřejné produkci, a to bez potřebného licenčního oprávnění uděleného vedlejším účastníkem. Vedlejší účastník následně stěžovatele vyzval k uhrazení částky odpovídající bezdůvodnému obohacení, stěžovatel však na výzvu k uhrazení dlužné částky nereagoval. Proto vedlejší účastník podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterému Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci vyhověl. Proti vydanému platebnímu rozkazu však podal stěžovatel včas odpor, v němž uvedl, že nároky uplatněné žalobou neuznává. 10. Nyní napadeným rozsudkem krajský soud žalobě vedlejšího účastníka vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) částku ve výši 3 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 10. 2013 do zaplacení. Zároveň soud rozhodl, že stěžovatel je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 119 Kč. Soud přitom vzal na základě doloženého kontrolního protokolu za prokázané, že stěžovatel měl ve své provozovně umístěný radiopřijímač, který sloužil k veřejné produkci, a neuzavřel s autorem, respektive s kolektivním správcem práv výkonných umělců licenční smlouvu pro veřejnou produkci. Soud ze záznamu o provedené kontrole zjistil, že byla uskutečněna v provozovně stěžovatele s tím, že této kontrole byl osobně přítomen stěžovatel. Dále z protokolu soud zjistil, že v provozovně se nacházelo vypnuté rádio. Toto zařízení sloužící k veřejné produkci je na provozovně umístěno od listopadu 2002. Podle soudu byl tento údaj do protokolu zanesen po informaci, kterou musela kontrolorovi sdělit osoba kontrole přítomná. Z obsahu protokolu bylo podle soudu zřejmé, že stěžovateli osobně přítomnému kontrole byla předána kopie záznamu o provedené kontrole a na důkaz obsahové správnosti byl protokol podepsán jak osobou kontrolu provádějící, tak osobou kontrole přítomnou. Soud vyloučil tvrzení stěžovatele, že by v době kontroly byla osobně přítomna jeho zaměstnankyně, která měla protokol podepsat jménem stěžovatele. Soud zamítl návrh stěžovatele na vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie, který by vyloučil, že podpis na kontrolním protokolu byl pravým podpisem stěžovatele. Jelikož pak podle § 71 odst. 1 a 2 písm. g) a § 76 odst. 1 a 2 písm. e) autorského zákona nelze bez uděleného oprávnění výkonných umělců a výrobců záznamů užít jejich umělecké výkony a záznamy jejich sdělováním veřejnosti, rozhodl soud, že se stěžovatel neuhrazením poplatku za uzavření licenční smlouvy s vedlejším účastníkem na jeho úkor bezdůvodně obohatil. II. 11. Ústavní soud vyzval v souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu Krajský soud v Ostravě - pobočku v Olomouci jako účastníka řízení a INTERGRAM,