IV.ÚS 2502/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2502/19 ze dne 22. 10. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jaroslava Fenyka a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Adélou Zikmundovou, advokátkou, sídlem Havlíčkovo náměstí 169, Havlíčkův Brod, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. května 2019 č. j. 19 Co 161/2019-218, rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11. ledna 2019 č. j. 0 P 30/2018-171, 9 P a Nc 326/2017, 9 P a Nc 219/2018 a rozsudku Okresního soud v Havlíčkově Brodě ze dne 24. července 2019 č. j. 0 P 30/2018-232, 9 P a Nc 326/2017, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jako účastníků řízení, a 1. nezletilé N. R. a 2. nezletilého D. R., v soudním řízení zastoupených městem Havlíčkův Brod, sídlem Havlíčkovo náměstí 57, Havlíčkův Brod, a 3. M. T., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 11. 1. 2019 č. j. 0 P 30/2018-171, 9 P a Nc 326/2017, 9 P a Nc 219/2018 výrokem I rozhodl, že se 1. a 2. vedlejší účastníci (dále též "nezletilé děti") svěřují do péče 3. vedlejší účastnice (dále jen "matka"). Dále okresní soud rozhodl, že otec je povinen přispívat na výživu nezletilých dětí s účinnosti od 1. 6. 2017 částkami 4 000 Kč pro nezletilou N. a 3 000 Kč pro nezletilého D. Výživné je splatné vždy do 5. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám matky (výrok II). Dlužné výživné za dobu od 1. 6. 2017 do 31. 1. 2019 včetně v částkách 58 000 Kč pro nezletilou N. a 43 500 Kč pro nezletilého D. je otec povinen zaplatit nejpozději do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám matky (výrok III). Otec je oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi každý sudý týden v roce od čtvrtka od 16.00 hodin do pondělí do 8.00 hodin a každý lichý týden v roce od čtvrtka od 14.00 hodin do pátku do 8.00 hodin s tím, že si je ve stanovenou dobu převezme v místě bydliště matky a tamtéž je matce ve stanovenou dobu odevzdá, případně je ve stanovenou dobu odevzdá do školských zařízení (výrok IV). Výroky V a VI bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení a výrokem VII bylo rozhodnuto, že tento rozsudek je předběžně vykonatelný. 3. K odvolání stěžovatele proti výše rubrikovanému rozsudku okresního soudu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 5. 2019 č. j. 19 Co 161/2019-218 tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku I a v části výroku VII ve vztahu k péči o nezletilé děti a k jejich styku s otcem potvrdil (výrok I). Ve výroku IV rozsudek okresního soudu změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi od čtvrtka každého sudého týdne v roce od 16.00 hodin do pondělí následujícího lichého týdne do 8.00 hodin s tím, že si je převezme v místě bydliště matky a matce je odevzdá ve stanovenou dobu tamtéž, případně je odevzdá do školských zařízení (výrok II). Výrokem III pak rozsudek okresního soudu ve výrocích II, III, V a VI zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V otázce péče o nezletilé děti krajský soud uzavřel, že okresní soud měl k dispozici dostatek důkazů, na jejichž základě dospěl ke správnému závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro svěření dětí do střídavé péče rodičů. Stěžejním důvodem je jejich velmi nízký věk (4 a 2 roky), v němž je role matky zcela nezastupitelná. Dalším podstatným důvodem je nezbytnost zajistit nezletilé N. jednotné výchovné prostředí vzhledem k jejímu handicapu, k čemuž dospěl již do řízení přibraný znalec a což potvrzují i aktuální zprávy mateřské školy nezletilé N., Střediska rané péče Pardubice i dětské psychiatričky, v jejíž péči se nezletilá N. nachází. Tvrzení otce, že matka zejména o nezletilou N. řádně nepečuje, byla zprávami těchto zařízení zcela vyvrácena. Ve vztahu ke styku otce s nezletilými dětmi nebylo dle krajského soudu důvodu nerespektovat předběžnou dohodu rodičů, podle níž styk otce s oběma dětmi probíhá od čtvrtka sudého týdne do pondělí lichého týdne, což vyhovuje jak dětem, tak rodičům, kdy otec sám upustil od požadavku realizovat v lichém týdnu kratší styk s dětmi, který i podle jeho zjištění děti nadměrně zatěžuje. 4. Okresní soud dále rozsudkem ze dne 24. 7. 2019 č. j. 0 P 30/2018-232, 9 P a Nc 326/2017 výrokem I schválil dohodu rodičů ve znění, že otec se zavazuje přispívat na výživu nezletilých dětí s účinností od 1. 6. 2017 částkami 4 000 Kč pro nezletilou N. a 3 000 Kč pro nezletilého D., splatnými vždy do 5. dne každého měsíce předem k rukám matky. Dlužné výživné za dobu od 1. 6. 2017 do 31. 1. 2019 včetně v částkách ve výši 55 000 Kč pro nezletilou N. a 41 000 Kč pro nezletilého D. se otec zavazuje zaplatit nejpozději do 31. 1. 2020 k rukám matky. Výrokem II okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že z provedeného dokazování soudů obou stupňů vyplývá, že nezletilá N. má vřelý vztah k oběma rodičům. Otec má o děti vřelý, skutečný zájem k vytvoření si bližšího vztahu k dětem, a chce se nadále podílet na péči o ně ve stejném rozsahu jako matka. Jak vyplývá ze znaleckého posudku, cílem je střídavá péče. Výlučná péče byla navrhována především s ohledem na podezření na autismus, toto podezření na autismus však bylo zprávou MUDr. Evy Miklasové vyloučeno. Ze znaleckého posudku dále vyplývá, že nezletilá N. dokáže byt delší čas u každého z rodičů, sám znalec, PhDr. Sojka, vypověděl, že by otec péči o nezletilé děti zvládl. Stěžovatel podotýká, že znalecký posudek byl vypracován před rokem a N. je již o rok starší, tedy i vyzrálejší a soudy tedy pracují se znaleckým posudkem, který již není aktuální. Toto je podle názoru stěžovatele důležité pro určení, zda je vhodná střídavá péče a pokud obecné soudy došly k závěru, že střídavá péče není vhodná s ohledem na jednotné výchovné prostředí, pak zasáhly do soukromého a rodinného života stěžovatele. Stěžovatel podotýká, že vždy vedl slušný a spořádaný život, na rozdíl od matky, proti které bylo vedeno 13 exekucí, které stěžovatel ze své vůle uhradil v době, kdy spolu vedli společnou domácnost. I přesto, že stěžovatel vede spořádaný život, bylo mu upřeno právo podílet se nadále na široké péči o děti, tedy na střídavé péči. Stěžovatel uvádí, že z dokazování obecných soudů sice vyplynulo, že komunikace mezi rodiči není dobrá, nicméně podle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 nemůže být absence komunikace mezi rodiči důvodem omezení práv jednoho z rodičů tím, že je dítě svěřeno do péče pouze jednoho z nich. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy se nevypořádaly se stanovenými postupy posuzování vhodnosti stanovení střídavé péče a tím porušily jeho základní práva a svobody, zejména právo na spravedlivý proces a zasáhly do jeho práva na soukromý a rodinný život. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý př