IV.ÚS 2503/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2503/13 ze dne 1. 4. 2014 N 49/73 SbNU 29 Respektování pravidel spravedlivého procesu při vydání rozsudku pro uznání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 1. dubna 2014 sp. zn. IV. ÚS 2503/13 ve věci ústavní stížnosti Altner AG, Nr. CH-020.3.025-153-3, se sídlem Spätzstrasse 18, Horgen, Švýcarská konfederace, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. prosince 2009 sp. zn. 23 C 275/2008, kterým bylo coby rozsudkem pro uznání uloženo stěžovateli zaplatit žalobci částku 3 287 248,80 Kč a náklady řízení, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2010 sp. zn. 19 Co 324/2010, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2013 sp. zn. 23 Cdo 1404/2011, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Ing. Ladislava Krulicha, zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem KŠD LEGAL advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. prosince 2009 sp. zn. 23 C 275/2008, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2010 sp. zn. 19 Co 324/ 2010 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2013 sp. zn. 23 Cdo 1404/2011 bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zaručené článkem čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. prosince 2009 sp. zn. 23 C 275/2008, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2010 sp. zn. 19 Co 324/ 2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2013 sp. zn. 23 Cdo 1404/2011 se zrušují Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 8. 2013, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek pro uznání ve sporu o zaplacení 3 287 248,80 Kč s příslušenstvím. 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyslovil přesvědčení, že obecné soudy jako orgány veřejné moci mu upřely jeho právo na ochranu a porušily jeho ústavně zaručená základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále též jen "Listina"), a to právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce. 3. V ústavní stížnosti stěžovatel napadl skutková zjištění a právní závěry nalézacího a odvolacího soudu a tvrdil, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (vyjádření žalovaného stěžovatele k žalobě). Stěžovatel tvrdil, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť včas podal soudu dostatečné vyjádření, ze kterého vyplynulo, že budou-li tyto skutečnosti prokázány, bude mít ve sporu alespoň částečný úspěch. Uvedl, že se bránil tvrzením žalobce o jeho oprávněné pohledávce vůči stěžovateli, a namítal i procesní pochybení v nedostatku pravomoci soudu, doručování, neplatnost postoupení pohledávky, neplatnost plné moci k zastupování žalobce atd. Stěžovatel tvrdil, že v jeho věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, neboť se jednalo o obchodní závazkový vztah. Základ nároku vyplývá ze smlouvy původně uzavřené mezi podnikateli (na vytápění rodinného domku původního objednatele) a žalobce byl aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Závěr odvolacího soudu, že se nejedná o smlouvu mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, považuje za nesprávný. Dovolací soud v soudním řízení nezjednal nápravu a dovolání stěžovatele jako nepřípustné odmítl. 4. Odmítnutí výhrad stěžovatele v soudním řízení stěžovatel považuje za libovůli soudu při rozhodování, což má za následek, že mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce. Stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu [nález sp. zn. II. ÚS 2193/10 ze dne 2. 9. 2010 (N 183/58 SbNU 605)], jenž řeší změnu v subjektu závazku; nemůže dojít k jeho změně oproti původnímu charakteru závazku a ke změně věcné příslušnosti soudu. Nabyvatel pohledávky vždy nastupuje do právního postavení svého předchůdce. 5. Dále stěžovatel argumentoval porušením práva na spravedlivý proces a nálezem sp. zn. I. ÚS 534/03 ze dne 13. 9. 2004 (N 126/34 SbNU 285) a navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. II. Průběh řízení před Ústavním soudem 6. Dle ustanovení § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníky řízení a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 7. Předseda senátu 12 C Obvodního soudu pro Prahu 2 se k ústavní stížnosti vyjádřil tak, že má za to, že k porušení ústavního práva stěžovatele nedošlo. Z odůvodnění rozsudku jsou seznatelné úvahy, kterými se soud prvního stupně zabýval, přičemž se zabýval jak pravomocí soudů České republiky, tak i vlastním vyjádřením stěžovatele k žalobě, kdy dospěl k závěru o nesplnění kvalifikované výzvy, a to z důvodu obecné "obrany". Soud v bližším odkázal na rozsudek soudu prvního stupně i na rozhodnutí soudů vyšších instancí, kdy podrobnější vyjádření k ústavní stížnosti by bylo jen opakováním argumentace všech tří napadených rozhodnutí. 8. Ve vyjádření k ústavní stížnosti Městský soud v Praze, předsedkyní senátu 19 Co, v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozhodnutí a uvedl, že odvolací soud se věcí stěžovatele řádně zabýval. S námitkami stěžovatele ohledně věcné příslušnosti i splněním podmínek pro vydání rozsudku pro uznání se odvolací soud řádně vypořádal, proto odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž by vznesl návrh, jak má Ústavní soud rozhodnout. 9. Nejvyšší soud ve svém vyjádření uvedl, že se nedomnívá, že by z hlediska dovolacího soudu bylo stěžovateli upřeno právo na spravedlivý proces. Při posuzování přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, není oprávněn přihlížet ke skutkovým okolnostem věci (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Taktéž nemůže být rozšiřován či měněn skutkový základ věci (§ 243a odst. 2 o. s. ř.). S námitkou stěžovatele směřující proti aplikaci ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. se dovolací soud vypořádal, proto dále odkázal na odůvodnění rozhodnutí. 10. Stěžovateli byla zaslána vyjádření účastníků řízení na vědomí. Stěžovatel na tato vyjádření ve stanovené lhůtě nereagoval. 11. Vedlejší účastník řízení - žalobce v řízení před obecnými soudy (Ing. Ladislav Krulich) využil svoji možnost a vyjádřil se k ústavní stížnosti. Dle jeho názoru nelze mít vydání rozsudku pro uznání (ve smyslu § 114b odst. 5, § 153a odst. 3 o. s. ř.) za výraz "přepjatého formalismu" ani za rozporné s pravidly spravedlivého procesu. Stěžovatel se v řízení při prvním úkonu řádně nehájil, proto nelze v postupu soudu shledat porušení práv stěžovatele. Vedlejší účastník dále tvrdil, že ústavní stížnost byla podána opožděně, neboť dovolací soud odmítl jeho dovolání jako nepřípustné. Dále argumentoval judikaturou Ústavního soudu a navrhl, aby ústavní stížnost stěžovatele byla zamítnuta. 12. Vzhledem k tomu, že k objasnění věci není třeba nařizovat ústní jednání, neboť v tomto směru jsou plně postačující písemná vyjádření účastníků řízení a obsah vyžádaného spisu, rozhodl Ústavní soud ve věci podle § 44 zákona o Ústavním soudu (ve znění zákona č. 404/2012 Sb.) bez jeho konání. III. Posouzení přípustnosti a včasnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud si za účelem tohoto řízení vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 23 C 275/2008. Vzhledem k tomu, že stěžovateli je znám obsah napadených rozhodnutí, nepovažoval Ústavní soud za potřebné podrobně rekapitulovat průběh soudního řízení. 14. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny zákonem stanovené předpoklady. 15. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí - rozsudku pro uznání Obvodního soud pro Prahu 2, kterým zavázal žalovaného stěžovatele zaplatit žalobci (Ing. Ladislavu Krulichovi) částku 3 287 248,80 Kč s příslušenstvím. Dále stěžovateli uložil zaplatit náklady řízení ve výši 254 834 Kč. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. září 2010 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 124 380 Kč. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl pro nepřípustnost dle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 218 písm. c) o. s. ř., žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost podaná do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném p