IV.ÚS 2503/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2503/20 ze dne 10. 11. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., zastoupeného Mgr. Magdou Babákovou Kolečkovou, advokátkou, sídlem Jakubská 156/2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. června 2020 č. j. 49 Co 115/2019-285 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. června 2019 č. j. P 4/2019-117, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a 1) M. D., 2) nezletilé K. D. a 3) nezletilého D. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 a čl. 7 ve spojení s čl. 5 a čl. 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") zamítl návrh stěžovatele jako otce (dále též "otec") na změnu rozsudku okresního soudu ze dne 8. 3. 2018 č. j. Nc 12/2018-36 (výrok I.) a rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými vedlejšími účastníky 2) a 3), nezletilými dětmi (dále jen "nezletilé děti" nebo "nezletilí syn a dcera") každý sudý týden od pátku 15:00 hodin do pondělí 8:00 hodin, přičemž dále upravil styk otce s nezletilými v době vánočních svátků, jarních prázdnin, velikonočních prázdnin, podzimních prázdnin a v době hlavních letních školních (výrok II.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, neboť nesouhlasil se zamítnutím jeho návrhu na změnu úpravy rodičovské odpovědnosti tak, aby nezletilé děti byly svěřeny do střídavé výchovy obou rodičů. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 17. 6. 2020 č. j. 49 Co 115/2019-285 byl rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku I. potvrzen (výrok I.). Dále byl rozsudek okresního soudu ve výroku II. o styku otce s nezletilými dětmi změněn tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi a) v každém sudém kalendářním týdnu od pátku od 16:00 hodin do následujícího úterý do začátku školního vyučování nezletilé dcery s tím, že ve stanovenou dobu počátku styku si otec nezletilé děti převezme v místě bydliště vedlejší účastnice 1), matky nezletilých (dále jen "matka"), a v určenou dobu konce styku obě děti odevzdá do školních zařízení, která navštěvují a matka je povinna nezletilé děti ke styku s otcem řádně připravit, ve stanovenou dobu počátku styku děti otci v místně bydliště matky předat a umožnit otci předání dětí ve stanovenou dobu ukončení styku do školních zařízení, která nezletilé děti navštěvují, b) v každém lichém kalendářním týdnu od čtvrtka od skončení školního vyučování nezletilé dcery, kdy si obě děti převezme ve školních zařízeních, která navštěvují, do 18:00 hodin, kdy obě děti matce předá v místě bydliště matky a matka je povinna nezletilé děti ke styku s otcem řádně připravit, umožnit otci je ve stanovenou dobu počátku styku převzít ve školních zařízeních, která nezletilé děti navštěvují a ve stanovenou dobu ukončení styku nezletilé děti od otce převzít v místě bydliště matky. Dále byl upraven styk otce s nezletilými v době vánočních, pololetních, jarních, velikonočních, podzimních a hlavních letních školních prázdninách (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud se po doplnění dokazování provedeném před okresním soudem v odůvodnění napadeného rozsudku ztotožnil s jeho závěrem, že by stěžovatelem navrhovaná střídavá péče o nezletilé děti nebyla vhodným řešením, jelikož si ji děti nepřejí a byla by pro ně příliš zatěžující. Přitom přihlédl především k tomu, že obě nezletilé děti si zvykly na současný stav, který byl nastolen soudem schválenou dohodou rodičů, tj. na stav, kdy jsou v péči matky a zvykly si též na nastavení styku s otcem, který je realizován podle dohody, kterou rodiče uzavřeli s přispěním kolizního opatrovníka. Na takto nastaveném a zavedeném režimu si nepřejí nic měnit a nechtějí ani střídavou péči, což vyjádřily opakovaně při pohovorech s orgánem sociálněprávní ochrany dětí, které proběhly bez přítomnosti rodičů a při kterých byla nezletilým přiměřeně jejich věku vysvětlena situace včetně toho, co znamená střídavá péče. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu i v tom, že není v zájmu nezletilých dětí ve věku pěti a osmi let vystavovat je takové zátěži, kterou představuje pravidelné dojíždění mezi bydlištěm otce a místem školského zařízení, a tudíž není v jejich zájmu ani změna rodičovské odpovědnosti, která by znamenala ukončení výlučné péče matky a nastavení modelu střídavé výchovy. Krajský soud poukázal na to, že děti nechtějí trávit u otce delší časové úseky spojené s opakovaným dojížděním, je tedy irelevantní, zda by šlo o rovnoměrné nebo nerovnoměrné rozložení střídavé péče, neboť ta by byla pro nezletilé spojena s neúměrnou zátěží v podobě častého dojíždění. Krajský soud dále přihlédl k tomu, že kromě přání nezletilých nehovoří v posuzované věci pro střídavou výchovu ani úroveň komunikace rodičů, ani to, že jejich vztahy a vzájemná důvěra jsou značně narušeny a mají jiné názory na výchovu dětí. K tomu dále uvedl, že sice špatná úroveň komunikace rodičů a jejich rozdílné názory samy o sobě nejsou důvodem svědčícím v neprospěch střídavé péče, ale protože situaci v každém jednotlivém případě je třeba zkoumat individuálně, nelze děti vystavovat sociálnímu experimentu, který bude spočívat v tom, že se bude spoléhat na to, že střídavá péče konfliktní vztahy mezi rodiči napraví. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že to byla matka, která proti vůli stěžovatele změnila faktické místo bydliště nezletilých a vytvořila tak vzdálenost, kterou musí nezletilí a stěžovatel při realizaci styku překonávat. Ačkoli tedy matka odešla s dětmi ze společné domácnosti, musí negativní následky se změnou faktického i trvalého bydliště nezletilých snášet právě stěžovatel. 5. Soudy podle stěžovatele nesprávně zjistily skutkový stav pominutím důkazů, učinily skutková zjištění v rozporu s provedenými důkazy a jejich právní závěry jsou v rozporu se skutkovými zjištěními. Stěžovatel namítá, že krajský soud bez náležitého odůvodnění neprovedl důkazy, které měly vyvracet skutkový stav zjištěný okresním soudem. Stěžovatel dovozuje, že v důsledku absence řádného zdůvodnění, proč navržené důkazy nemohou změnit hodnocení skutkového stavu, došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. 6. Vadou řízení je podle stěžovatele i nevypořádání se s alternativními návrhy stěžovatele na úpravu péče, kterými stěžovatel reagoval na připomínky matky a soudu, zejména ve vazbě na tvrzenou zátěž dojíždění. Soudy při rozhodování nesprávně vyhodnotily skutkový stav, když konstatovaly nedostatek změny poměrů, ačkoli objektivizovaly změnu skutkového stavu spočívající v nástupu nezletilé do školy, nezletilého do školky a matky do práce po ukončení rodičovské dovolené. Jde o změny, které jsou Ústavním soudem hodnoceny jako významné a vyžadující si nové posouzení úpravy péče (srov. a na nález ze dne 30. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1554/14 (N 236/75 SbNU 629), usnesení ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. I. ÚS 247/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí v tomto usnesení odkazovaná). Stěžovatel namítá, že soudy pominuly důkazy o přímém ovlivňování dětí matkou. 7. Stěžovatel poukazuje na to, že soudy nehodnotily přístup rodičů k mediaci a hledání řešení ve vztahu k péči o nezletilé, nehodnotily komunikaci mezi rodiči při posuzování žádosti stěžovatele o umožnění rovnocenného styku s nezletilými v době, kdy děti nechodily pro vládní opatření do školy, nereflektovaly ve svých rozhodnutích dosavadní pozitivní praxi stěžovatele a nepovažovaly za důležité objektivně zjistit, jak dlouho jezdí jiné nezletilé děti z vesnic do měst, aby mohly absolvovat školní docházku, když taková praxe je běžná a v úplných rodinách standardně praktikovaná. 8. Stěžovatel namítá, že soudy bez konkrétního důvodu vyloučily střídavou péči, ačkoli nebyla prokázána nezbytnost takového zásahu do práv dětí a stěžovatele. Krajský soud nelogicky upravil styk stěžovatele každý lichý čtvrtek od konce školního vyučování do 18:00 hodin. Přitom náležitě nepřihlédl k tvrzené zátěži dětí dojížděním, když upravil takto izolovaný styk. Takové řešení popírá potřeby nezletilých i samotných rodičů. Současná úprava styku sta