IV.ÚS 2506/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2506/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Petrem Kafkou, advokátem, sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2 - Vyšehrad, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2021 č. j. 24 Cdo 29/2021-236, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2020 č. j. 15 Co 141/2020-200 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. prosince 2019 č. j. 67 C 204/2018-166, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Květoslava Matějky, Hany Jirákové a Jany Baborovské (dříve Jirákové), jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a z vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem určil, že závěť ze dne 19. 12. 2016, údajně podepsaná zůstavitelem, zemřelým dne 27. 12. 2016, je neplatná (výrok I.), dále určil, že vedlejší účastníci jsou dědici zůstavitele (výrok II.), a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.). V posuzované věci byli vedlejší účastníci povoláni za dědice závětí zůstavitele pořízenou ve formě notářského zápisu, stěžovatel jako žalovaný předložil allografní závěť datovanou pozdějším datem. Soud zjistil, že první vedlejší účastník jako žalobce a) žil se zůstavitelem v družském poměru a vedlejší účastnice jako žalobkyně b) a c) jsou neteřemi zůstavitele. Stěžovatele ani svědky podepsané na allografní závěti nikdo z rodiny zůstavitele ani z rodiny prvního vedlejšího účastníka nikdy neviděl. Podle úředního záznamu o podání vysvětlení stěžovatele na Policii České republiky se měl stěžovatel seznámit se zůstavitelem na jaře 2016, když byl navštívit svého kamaráda v nemocnici, kde se na chodbě potkal se zůstavitelem. Stěžovatel měl požádat své dva kamarády, aby požádali zůstavitele o finanční pomoc, ti mu sdělili, že mu zůstavitel pomoci nemůže, později když se stěžovatel vrátil do České republiky, mu přinesli závěť zůstavitele, na níž jsou podepsáni jako svědci jejího pořízení. V době pořízení allografní závěti se stěžovatel nacházel ve vězení ve Vídni. Soud založil své rozhodnutí na znaleckém posudku Mgr. Lenky Plzákové, podle nějž je sporný podpis na allografní závěti padělaný. Stejný závěr vyplývá i ze znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení. Proti svědkům závěti je vedeno trestní řízení, jsou obviněni ze spáchání podvodu ve stadiu pokusu, v průběhu vyšetřování bylo zajištěno další paré předmětné sporné závěti, dále je vedeno prověřování možného trestného činu krádeže vloupáním do bytu zůstavitele. Kopie tohoto posudku nebyla ke zprávě Služby kriminální policie České republiky přiložena, neboť v době žádosti ještě bylo nahlížení do trestního spisu obhájcům obviněných odepřeno. Obvodní soud uvedl, že znalecký posudek Mgr. Lenky Plzákové, podpořený závěry znaleckého posudku z trestního řízení, je rovněž v souladu s ostatními provedenými důkazy, přičemž stěžovatelem předložené odborné stanovisko z oboru písmoznalectví není znaleckým posudkem. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.). Výroky II. a III. rozhodl o nákladech řízení. Městský soud se ztotožnil s odůvodněním odvoláním napadeného rozsudku. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že znalci ve svých znaleckých posudcích dospěli ke stejnému závěru, že sporný podpis na předložené závěti není variantou pravého podpisu zůstavitele. Podle městského soudu správně nebylo přihlíženo k odbornému stanovisku, neboť nejde o znalecký posudek. Obvodní soud si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil podle § 132 o. s. ř., a nepochybil ani v právním posouzení věci, dospěl-li k závěru, že závěť ze dne 19. 12. 2016 je neplatná. V podrobnostech městský soud odkázal na pregnantní odůvodnění rozsudku obvodního soudu. 4. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání. Tvrdil, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, zda je znalecký posudek vypracovaný znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou úplný a přesvědčivý, a dále, zda lze provést důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, který nebyl součástí spisu, a se kterým se nemohl seznámit a vyjádřit se k němu. Pro vymezení přípustnosti dovolání rovněž položil otázku, zda lze při posuzování odborného vyjádření vypracovaného soudními znalci učinit závěr, že je jako soudní znalce nelze vyslechnout. Konečně stěžovatel předložil otázku, zda lze neposkytnout účastníkovi k jeho žádosti srovnávací materiál k vypracování oponentního znaleckého posudku, když tento srovnávací materiál má k dispozici druhý účastník řízení. 5. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatele podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") odmítnuto, neboť nebylo přípustné. Nejvyšší soud konstatoval, že zpochybňování závěrů znaleckého posudku stěžovatelem představuje polemiku se skutkovými závěry městského soudu, dovolání lze však podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.), stěžovatel tímto proto uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod. Samotné hodnocení důkazů městským soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.), nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Namítá-li stěžovatel, že nebyly vyslechnuty osoby, které vypracovaly jím předložené odborné vyjádření, pak je mimo jakýchkoli pochybností, že předložená listina nemá náležitosti znaleckého posudku, což netvrdí ani stěžovatel, a proto byla předložená listina hodnocena soudy pouze jako důkaz soukromou listinou, a proto nebylo nutné zpracovatele tohoto vyjádření vyslechnout, přestože jsou tyto osoby soudními znalci. Tuto námitku proto považoval Nejvyšší soud za zjevně bezdůvodnou, neboť nezakládá přípustnost dovolání. Jde-li o znalecký posudek vypracovaný v trestním řízení, v řízení byla jako důkaz provedena zpráva Služby kriminální policie České republiky, v níž byly uvedeny závěry tohoto znaleckého posudku, a tyto závěry byly v souladu s provedeným znaleckým posudkem předloženým stěžovateli, jímž byl v řízení proveden důkaz a který se stěžovateli nepodařilo kvalifikovaným způsobem zpochybnit. Nejvyšší soud dovodil, že soudy měly dostatečný skutkový podklad pro svůj závěr o padělání podpisu zůstavitele, když nevyvstaly pochybnosti o správnosti znaleckého posudku vypracovaného znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou, který byl jako důkaz v řízení proveden, a tato znalkyně byla soudem též vyslechnuta. Proto nebylo nezbytné provádět důkaz znaleckým posudkem z trestního řízení, z nějž zjevně nevyplývaly opačné závěry než ze znaleckého posudku, vypracovaného znalkyní Mgr. Lenkou Plzákovou, přičemž dalším důvodem neprovedení znaleckého posudku z trestního řízení byla i skutečnost, že jej policejní orgán nechtěl zpřístupnit stěžovateli, když v té době bylo ještě nahlížení do trestního spisu obviněným odepřeno. Soudy učiněný závěr o padělání podpisu zůstavitele nadto koresponduje i se skutkovými zjištěními z ostatních provedených důkazů, že stěžovatele ani jeho známé, kteří byli podepsání na závěti jako svědci jejího pořízení, nikdo z blízkých ani příbuzných zůstavitele nikdy neviděl ani o nich neslyšel, a stěžovatel ani nebyl schopen doložit svůj tvrzený přátelský vztah se zůstavitelem, přičemž se měl se zůstavitelem seznámit teprve necelý rok před jeho úmrtím a v době sepsání sporné závěti se nacházel v zahraničí ve vězení. Nejvyšší soud dovodil, že dovoláním napadené rozhodnutí proto nespočívá na řešení stěžovatelem předkládané otázky "provedení důkazu, který nikdy nebyl součástí soudního spisu", a dovolání proto není přípustné ani pro řešení této otázky. Namítal-li stěžovatel, že mu nebyl poskytnut srovnávací materiál, aby si mohl také nechat vypracovat znalecký posudek, tato námitka podle Nejvyššího soudu představuje tvrzenou vadu řízení. K vadám řízení však Nejvyšší soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v projednávané věci však přípustnost dovolání založena nebyla. Tato námitka přitom opět směřuje ke zpochybnění závěrů znaleckého p