IV.ÚS 2509/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2509/20 ze dne 29. 9. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace JVS Semilská pekárna, s. r. o., sídlem 3. května 328, Semily, zastoupené JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020 č. j. 29 NSČR 54/2018-B-212, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2017 č. j. 2 VSPH 1355/2016-B-148 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2016 č. j. KSHK 42 INS 29838/2015-B-68, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví tvrdíc, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a insolvenčního rejstříku se podává, že stěžovatelka jako dlužnice doručila dne 30. 11. 2015 Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení reorganizace. Krajský soud následně vydal usnesení ze dne 22. 12. 2015 č. j. KSHK 42 INS 29838/2015-A-11, jímž mimo jiné zjistil úpadek stěžovatelky a povolil reorganizaci. 3. Dne 31. 5. 2016, a následně i dne 1. 6. 2016, stěžovatelka krajskému soudu předložila reorganizační plán. V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud stěžovatelčin návrh na schválení reorganizačního plánu zamítl a na její majetek prohlásil konkurz. Zabýval se přitom splněním podmínek podle § 348 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Za splněnou měl podmínku souladu reorganizačního plánu s insolvenčním zákonem a jinými právními předpisy [§ 348 odst. 1 písm. a)] a podmínku týkající se hrazení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených [§ 348 odst. 1 písm. e)]. Naopak splněna nebyla podmínka podle § 348 odst. 1 písm. b), tj. existence důvodného předpokladu, že reorganizačním plánem není sledován nepoctivý záměr. Stěžovatelka převedla na obchodní společnost Frapa Servis, s. r. o., v červenci a říjnu 2015 podstatnou část svého majetku potřebného k provozování své činnosti. Tento majetek byl stěžovatelce následně pronajat zpět s tím, že splátky nájemného měly být započítány na splátky kupní ceny. Jedním ze společníků společnosti Frappa Servis je bratr jednatele stěžovatelky. Krajský soud uvedl, že ke své činnosti stěžovatelka užívá pronajaté prostory a věci, v reorganizačním plánu však neuvedla výši nájemného. Přitom předpokládá, že měsíčně bude mezi přihlášené věřitele rozdělovat pouze 220 000 Kč. Dále krajský soud poznamenal, že v případě řešení stěžovatelčina úpadku konkurzem by měl insolvenční správce prostor namítnout neplatnost či neúčinnost tohoto prodeje. Naopak při řešení úpadku reorganizací by zůstal stávající vlastnický vztah zachován a stěžovatelka by podstatnou část svých příjmů vynakládala na nájemné. U podmínky podle § 348 odst. 1 písm. c) krajský soud uvedl, že reorganizační plán neschválili zajištění věřitelé, skupina nezajištěných věřitelů a skupina společníků stěžovatelky, zabýval se proto otázkou, zda je vůči nim reorganizační plán spravedlivý (§ 348 odst. 2 a § 349 insolvenčního zákona). Pro skupinu zajištěných věřitelů a skupinu společníků stěžovatelky vyhodnotil reorganizační plán jako spravedlivý, nikoli však pro skupinu nezajištěných věřitelů. Pro posledně zmíněnou skupinu věřitelů jej za nespravedlivý považoval z důvodů, pro které současně nebyla splněna podmínka podle § 348 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, tj. aby každý věřitel obdržel plnění stejné nebo vyšší hodnoty, než které by obdržel při konkurzu. Podle znaleckého posudku by nezajištění věřitelé dostali při konkurzu plnění v rozsahu 8,37 % zjištěných pohledávek. Stěžovatelka jim sice v reorganizačním plánu nabízí 10 %, což je však maximum, které nebude překročeno ani v situaci, kdyby se stěžovatelce mimořádně dařilo. Naopak nebude-li se jí ekonomicky dařit, skončí podle návrhu uspokojování věřitelů na konci roku 2023 bez ohledu na míru jejich uspokojení. Takto formulovanou nabídku pak krajský soud považoval za nedostatečnou a neuchopitelnou pro posouzení, zda je reorganizační plán plněn. Z těchto důvodů reorganizační plán zamítl, a protože nelze stěžovatelčin úpadek řešit jinak, prohlásil na její majetek konkurz. 4. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením potvrdil výše zmíněné usnesení krajského soudu ze dne 28. 6. 2016. Neshledal důvodnou námitku, že u krajského soudu nebyla věc přidělena zákonnému soudci. Podle rozvrhu práce krajského soudu se insolvenční věci v roce 2015 přidělovaly mezi soudní oddělení 33, 35, 40, 41, 42 a 45 v poměru 3 : 1 : 1 : 1 : 1 : 1. Dále bylo v rozvrhu práce mimo jiné stanoveno, že oddělení 42 se specializuje na projednání a rozhodnutí věcí, v nichž byl spolu s insolvenčním návrhem podán návrh na povolení reorganizace. Vrchní soud vyhodnotil, že právě uvedený případ specializace je výjimkou z obecného pravidla přidělování věcí podle poměru 3 : 1 : 1 : 1 : 1 : 1. Nedůvodná byla i odvolací námitka, že krajský soud měl správně rozhodnout o přeměně reorganizace v konkurz, nikoli jen o prohlášení konkurzu. Vrchní soud poukázal na nejednotnost terminologie insolvenčního zákona (v § 363 odst. 1 je zmíněno rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurz, v § 244 rozhodnutí o prohlášení konkurzu). Pochybení při formulaci výroku tak vrchní soud neshledal. Za irelevantní označil námitku neplatnosti hlasování zajištěného věřitele MONETA Leasing, s. r. o. (dále jen "Moneta"). Za tohoto věřitele hlasoval zmocněnec na základě plné moci. Stěžovatelka sice správně poukázala na to, že hlasovací lístek zmocněnec podepsal dne 21. 6. 2016 a hlasování proběhlo dne 23. 6. 2016, zmocnění přitom platilo až od 1. 7. 2016. Podstatné však bylo, že uvedený věřitel se vyslovil proti schválení reorganizačního plánu a skupiny, v nichž byl zařazen, reorganizační plán nepřijaly. Pro počet hlasů pro přijetí reorganizačního plánu není rozhodné, zda věřitel hlasoval proti nebo zda byl jeho hlas neplatný. Neplatnost hlasovacího lístku tak nemohla ovlivnit výsledek hlasování. Vrchní soud se dále ztotožnil se závěrem, že z reorganizačního plánu nelze posoudit, zda bude stěžovatelka schopna nezajištěným věřitelům uhradit přislíbených 10 % jejich pohledávek. Neuvedla totiž, jakou výši pohledávek za podstatou bude nucena hradit a jaké výše dosahuje nájemné za majetek, který nezbytně potřebuje k udržení svého provozu. Vrchní soud se rovněž ztotožnil s krajským soudem v tom, že z reorganizačního plánu vyplývá, že uspokojování pohledávek nezajištěných věřitelů by mělo skončit nejpozději ke dni 31. 12. 2023 bez ohledu na míru, v jaké budou k tomuto datu pohledávky uspokojeny. Vrchní soud sdílel pochybnosti o poctivém záměru stěžovatelky s ohledem na prodej a následný zpětný pronájem jejího majetku nezbytného pro provoz jejího závodu. 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením stěžovatelčino dovolání zamítl. Přípustnost dovolání založila otázka koexistence konkurzu a vyrovnání, která dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena. Nejvyšší soud přisvědčil stěžovatelce v tom, že správně měl výrok usnesení krajského soudu znít tak, že se reorganizace mění v konkurz, nikoli že se prohlašuje konkurz. Zamítnutí reorganizačního plánu a následné prohlášení konkurzu však materiálně představuje přeměnu reorganizace v konkurz, jak předpokládá § 363 insolvenčního zákona. Vrchní soud tak správně posoudil, že tato nepřesnost výroku nebyla důvodem pro zrušení rozhodnutí krajského soudu. Rovněž otázka povinnosti uvést v reorganizačním plánu predikci vývoje nákladů na přednostní pohledávky a test nejlepšího zájmu věřitelů nebyly dosud Nejvyšším soudem řešeny. Z předloženého reorganizačního plánu nevyplýval způsob, jak stěžovatelka bude hradit nájemné za užívání majetku nezbytného pro provoz jejího závodu. Nebylo tak zřejmé, zda výši nájemného zohlednila při výpočtu částky 220 000 Kč určené pro insolvenčního správce a nezajištěné věřitele, nebo zda půjde o pohledávku za majetkovou podstatou, jíž hodlá hradit z prostředků získaných provozem závodu, nebo zda nastane situace, že nájemné bude zasahovat do částky určené insolvenčnímu správci a věřitelům. Z předloženého reorganizačního plánu tak nebylo možno učinit úsudek, zda hodnota, kterou věři