IV.ÚS 2511/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2511/22 ze dne 29. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Javůrka, zastoupeného Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, sídlem Boleslavská 2178/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2022 č. j. 30 Cdo 443/2022-306, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. září 2021 č. j. 25 Co 199/2020-243 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. února 2020 č. j. 65 C 36/2019-105, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, České republiky - Ministerstva financí, Letenská 525/15, Praha 1 - Malá Strana, a právnické osoby Vinařský fond, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí označených v záhlaví s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného odvolání a dovolání se podává, že stěžovatel se před obecnými soudy domáhal po Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu financí náhrady škody v celkové výši 90 826 609 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), způsobené mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že třetí vedlejší účastnice (dále jen "Vinařský fond") v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), vynaložil vlastní prostředky na vývoj a provoz aplikace Víno na dotek, v důsledku čehož stěžovatel marně vynaložil čas na vývoj a realizaci aplikace ShirazCode (aplikace nabízející obdobné funkce jako aplikace Víno na dotek, tedy představující konkurenční aplikaci) a nedosáhl výnosu z prodeje 80 % podílu v obchodní společnosti USM, s. r. o. (původní společnost vytvářející aplikaci ShirazCode) ve výši 75 000 000 Kč. Dále si v důsledku tohoto postupu byl nucen půjčit finanční prostředky k úhradě svých později splatných finančních závazků. Proto stěžovatel po obou ministerstvech rovněž požadoval, aby jej tohoto dluhu zprostily. Další nesprávný úřední postup spatřoval stěžovatel v tom, že Poslanecká sněmovna neprojednala výroční zprávy Vinařského fondu za roky 2013 až 2015. Učinila-li by to, zjistila by, že Vinařský fond hospodaří s veřejnými prostředky v rozporu se zákonem a vyzvala by ho k nápravě. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") žalobu napadeným rozsudkem zamítl (I. až III. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (IV. až VI. výrok), přičemž VI. výrokem uložil stěžovateli povinnost na nákladech řízení uhradit Vinařskému fondu celkem 492 580 Kč (5 úkonů právní služby vypočtených z hodnoty sporu 90 826 609 Kč, režijní paušál, cestovné a daň z přidané hodnoty). Obvodní soud uvedl, že pro vznik odpovědnosti za nesprávný úřední postup je nutné splnit tři předpoklady, jimiž jsou existence nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Obvodní soud uvedl, že není splněna podmínka příčinné souvislosti, jelikož existence aplikace Víno na dotek nezpůsobila vznik škody. Na trhu existovalo více obdobných aplikací a stěžovatel musel počítat s konkurenčním prostředím. Stěžovateli nebylo bráněno, aby ve vývoji vlastní aplikace pokračoval a dokončil ji. Příčinou tak bylo jeho obchodní rozhodnutí. Bylo obchodním rozhodnutím stěžovatele, že do smlouvy o prodeji obchodního podílu zařadil odkládací a rozvazovací podmínku spočívající v zajištění ukončení aplikace Víno na dotek. Stěžovatel rovněž mohl prodat obchodní podíl jinému subjektu. Podle obvodního soudu nebyla naplněna ani podmínka existence nesprávného úředního postupu. Činnost Vinařského fondu je možné podřadit pod § 13 zákona č. 82/1998 Sb. jen vystupoval-li Vinařský fond v dané věci jako nositel veřejné moci. Podle § 31 zákona o vinohradnictví a vinařství má Vinařský fond postavení orgánu veřejné moci pouze při rozhodování o povinnosti zaplatit odvod a podporu státu a o žádostech o poskytnutí podpor nebo při rozhodování o povinnosti vrátit návratnou část poskytnuté podpory na výsadbu vinic a obnovu vinic. Podpora aplikace Víno na dotek nespadá do žádné z uvedených pravomocí Vinařského fondu vystupovat z pozice veřejné moci. Obdobně ani Poslanecká sněmovna nemá zákonnou povinnost projednávat výroční zprávy Vinařského fondu. Obvodní soud pro nadbytečnost neprovedl řadu důkazů a rovněž uvedl, že nárok stěžovatele byl promlčen. 4. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") je neshledal důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (I. výrok), uložil stěžovateli povinnost nahradit náklady řízení (II. až IV. výrok; posledním z nich uložil stěžovateli povinnost nahradit Vinařskému fondu náhradu nákladů řízení ve výši 395 586,45 Kč). Městský soud souhlasil se zjištěným skutkovým stavem i právním posouzením. Uvedl, že vznik odpovědnosti státu je limitován kumulativním naplněním tří podmínek, a to odpovědnostním titulem ve formě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, vznikem škody a příčinnou souvislostí mezi vznikem škody a odpovědnostním titulem. Není-li splněna byť jedna z podmínek, nelze žalobě vyhovět. Městský soud souhlasil s tím, že podpora aplikace Víno na dotek nespadá do pravomocí Vinařského fondu, ve kterých vystupuje v pozici veřejné moci. Nelze tak jeho činnost považovat za nesprávný úřední postup podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Obdobně není nesprávným úředním postupem ani tvrzená nečinnost Poslanecké sněmovny, která neporušila žádnou zákonnou povinnost. Není naplněna ani podmínka příčinné souvislosti, jelikož v době vývoje aplikace stěžovatele působilo na trhu již velké množství aplikací zaměřených na problematiku vína. Stěžovatel tak musel vědět, že bude soutěžit s jinými obdobnými aplikacemi. To, že se na trhu objevila konkurenční aplikace, resp. byla na trhu již v době začátku vývoje stěžovatelovy aplikace, nemohlo způsobit, že aplikace stěžovatele nebude úspěšná. Stěžovatel se rozhodl aplikaci nedokončit a stejně tak se rozhodl prodat svůj obchodní podíl za přijetí odkládací podmínky. Nebylo mu nijak bráněno v dokončení aplikace a prodeji jinému kupujícímu. Názor obvodního soudu o promlčení nároku stěžovatele byl nadbytečný, jelikož výše uvedené již postačovalo pro zamítnutí žaloby. K přiznaným nákladům řízení Vinařskému fondu městský soud uvedl, že Vinařský fond není ústředním správním orgánem, není vybaven rozsáhlým administrativním aparátem a posuzovaná věc byla právně složitá. 5. Proti rozsudku městského soudu stěžovatel podal dovolání, ve kterém namítal, že Nejvyšší soud prozatím ve své judikatuře neřešil, zda vynakládání prostředků Vinařského fondu na vývoj aplikace Víno na dotek je či není úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Za druhou otázku v praxi dovolacího soudu dosud neřešenou označil otázku přiznání náhrady nákladů Vinařskému fondu. V doplnění dovolání stěžovatel vznesl třetí otázku, a to zda měla Poslanecká sněmovna povinnost projednat a posoudit výroční zprávu Vinařského fondu. Rovněž namítal, že obecné soudy neprovedly navrhované důkazy. 6. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (I. výrok) stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné, neboť stěžovatel nenapadl všechny závěry, na kterých je rozsudek městského soudu založen. Stěžovatel nijak nerozporoval otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenými nezákonnými postupy a vznikem škody. Tento názor sám o sobě obstojí pro zamítnutí žaloby. Nejvyšší soud uvedl, že nenapadl-li stěžovatel všechny důvody, které vedly odvolací soud k tomu, že nárok shledal nedůvodným, nemůže být dovolání shledáno přípustným, jelikož nemůže způsobit zrušení či změnu napadeného rozsudku. Námitka neprovedení důkazů představuje vadu řízení, ke které dovolací soud přihlíží jen, bylo-li přípustné dovolání. Rovněž nejsou přípustné námitky proti výroku o náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud uložil stěžovateli povinnost uhradit náklady dovolacího řízení všem vedlejším účastnicím, z toho Vinařskému fondu přiznal celkem 97 961,60 Kč (II. až IV. výrok). II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že závěr o tom, že postup Vinařského fondu nen