IV.ÚS 2512/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2512/21 ze dne 12. 4. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., zastoupené Mgr. Bagratem Verdiyanem, advokátem, sídlem Rybná 678/9, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2021 č. j. 12 Co 136/2021-221 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. ledna 2021 č. j. 62 Nc 2515/2020-178, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a A. Z. a nezletilých D. Z. a M. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jí ústavně zaručených práv v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 2, čl. 5 a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozhodl o úpravě poměrů pro dobu před a po rozvodu manželství stěžovatelky a vedlejšího účastníka a úpravě styku tak, že nezletilá D. Z. (dále jen "první nezletilá") a nezletilá M. Z. (dále jen "druhá nezletilá") se svěřují do péče stěžovatelky, tj. jejich matky (I. výrok), vedlejší účastník (dále též "otec") je povinen s účinností od 1. 2. 2020 platit na výživu první nezletilé částku 6 000 Kč měsíčně a na výživu druhé nezletilé částku 5 000 Kč měsíčně, přičemž výživné je splatné vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci předem k rukám stěžovatelky (II. výrok) a nedoplatek na výživném vzniklý otci za období od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2021 ve výši 33 000 Kč pro první nezletilou a 21 000 Kč pro druhou nezletilou je otec povinen platit k rukám stěžovatelky spolu s běžným výživným v určených splátkách (III. výrok). Výrokem IV. upravil styk otce s nezletilými. Výrokem V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že rodiče jsou manželé, otec se ze společné domácnosti v únoru 2020 odstěhoval, hradí výživné pro obě nezletilé celkem v částce 7 000 Kč, s nezletilými se stýká a oba rodiče mají vyživovací povinnost pouze k nim. Stěžovatelka pracuje jako přírodovědný analytik - diagnostik a její průměrný čistý měsíční příjem činí 23 660 Kč, v lednu 2020 činil její čistý průměrný příjem 16 134 Kč. Stěžovatelka splácí úvěr na pořízení počítače ve výši 3 000 Kč měsíčně, oba rodiče vlastní byt ve společném jmění manželů o dispozici "4+kk", v němž bydlí stěžovatelka s nezletilými, přičemž je zatížen hypotečním úvěrem, jenž splácí částkou 15 365 Kč měsíčně otec, stěžovatelka platí zálohy za služby ve výši 7 700 Kč měsíčně, zatímco elektřinu a internet hradí otec. Otec vyčíslil svůj příjem částkou 45 000 Kč měsíčně, nebylo mu uděleno státní občanství České republiky, byl společníkem a jednatelem v obchodních společnostech A a B, kde byla společníkem i stěžovatelka, užívá vozidlo BMW X6 financované formou leasingu. Dotyčný je zatížen závazky u přátel, u nichž si půjčoval na podnikání nebo úhradu potřeb rodiny. Obvodní soud k poměrům nezletilých vyšel ze zjištění, že první nezletilá navštěvuje 5. třídu základní školy, má běžné výdaje, věnuje se tanci, který je hrazen pololetně ve výši 7 000 Kč, navštěvuje přípravný kurz na gymnázium, který hradí stěžovatelka částkou 4 000 Kč za pololetí, zdravotní stav je dobrý, pouze nosí dioptrické brýle a podstupuje oční léčbu na klinice v Moskvě, jejíž náklady hradí prarodiče ze strany stěžovatelky. K poměrům druhé nezletilé vyšel ze zjištění, že navštěvuje mateřskou školu, školkovné činí částku 860 Kč měsíčně a stravné 750 Kč měsíčně, které hradí otec, nemá žádné volnočasové hrazené aktivity a nosí dioptrické brýle. 3. Stěžovatelka podala proti II. až IV. výroku rozsudku obvodního soudu odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve II. výroku o výživném a ve IV. výroku o úpravě styku (I. výrok) a ve III. výroku ho změnil jen tak, že nedoplatek na výživném za období od 1. 2. 2020 do 31. 5. 2021 činí pro první nezletilou 41 000 Kč a pro druhou nezletilou 9 000 Kč, jinak ho i v tomto výroku potvrdil (II. výrok). Dále městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (III. výrok). Závěry obvodního soudu shledal městský soud správnými. K námitkám stěžovatelky, že otec používá automobil BMW X6, uvedl, že jde o vůz, které je pronajatý na základě leasingové smlouvy společnosti B, jejímiž společníky jsou oba rodiče v rozsahu 50 %, přičemž jednatelem je nyní pouze stěžovatelka. Lze přisvědčit námitkám otce, že v situaci, kdy by splátky za tento automobil hrazeny nebyly, byl by leasingovému nájemci společnosti B, bez náhrady odňat. Městský soud vycházel z příjmu otce ve výši 45 000 Kč měsíčně a nepřihlédl k důkazům předloženým při jednání v odvolacím řízení, podle nichž byl otec nájemcem konkretizovaného domu v Praze (nájemné a zálohy na služby činily celkem 75 000 Kč měsíčně, tzv. kauce částku 225 000 Kč). Pro určení výše vyživovací povinnosti jsou vedle majetkových poměrů, možností a schopností výživou povinného rozhodující též odůvodněné potřeby výživou oprávněných, jimiž jsou obě nezletilé. Výživné stanovené pro první nezletilou ve výši 6 000 Kč a pro druhou nezletilou ve výši 5 000 Kč plně saturuje jejich potřeby. Městský soud vzal v úvahu, že otec se nevyhýbá úhradám dalších oprávněných i nadstandardních potřeb nezletilých, jak tomu bylo například u zubního ošetření druhé nezletilé, za něž vynaložil částku 22 000 Kč. Otci tak nelze vytýkat snahu vyhýbat se své vyživovací povinnosti, či tajit příjmy. Skutečnost, že na kauci v souvislosti s nájmem domu byla vynaložena částka 225 000 Kč, neznamená, že celou částku vynaložil pouze otec, nýbrž lze připustit, že šlo též o finanční prostředky jeho tehdejší přítelkyně (O. Z.), jakož i obchodní společnosti, která měla tento dům ke svým podnikatelským aktivitám využívat. Městský soud dovodil, že lze vycházet z tvrzení otce, podle kterého tento dům již neužívá, čemuž odpovídá též sdělení stěžovatelky, že "předmětné listiny jí byly předány paní Z.". II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy v rozporu s principy "spravedlivého" procesu nezjistily řádně majetkovou situaci otce a spokojily se s jeho ničím nedoloženými tvrzeními. Zabývaly-li by se případem řádně, otce by k doložení majetkové situace vyzvaly a otec by tak přesto neučinil, měly soudy postupovat podle § 916 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a vyjít při stanovení výživného z pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Obecné soudy, dovozuje dále stěžovatelka, nerespektovaly ani úpravu včleněnou do § 915 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, podle které životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. 5. Otec v soudním řízení nedoložil výši svých příjmů ani své majetkové poměry relevantním způsobem, obecné soudy přesto vzaly za prokázané jeho nahodilé tvrzení o příjmu ve výši 45 000 Kč měsíčně, byť především v odvolacím řízení stěžovatelka navrhla provést důkazy, že majetkové poměry a příjmy otcem deklarované jsou v zásadně nižší než skutečné. 6. Městský soud neprovedl dokazování smlouvou o nájmu domu, kterou by byla zjištěna výše nájemného, záloh na služby a "kauce", ani dokumentací k leasingu vozidla. Tyto důkazy o statisícových výdajích otce nelze důvodně označit za bezvýznamné, což však městský soud učinil. V rovině pouhé domněnky je situována úvaha městského soudu, že na výdaje spojené s nájmem domu přispívala tehdejší partnerka otce. Ani samo ukončení nájmu není významné, nebylo-li následkem zhoršení finanční situace otce. Městský soud dezinterpretoval též stěžovatelčin odkaz na leasing osobního automobilu, neboť jím mínila, že platí-li otec za tímto účelem více než 20 000 Kč měsíčně, při zohlednění dalších výdajů (nájem domu, výdaje na původně společné bydlení, ale i výživné) nemůže být jeho příjem pouze 45 000 Kč měsíčně. 7. Závěrem stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nález ze dne 1. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 1135/17 (N 200/87 SbNU 259), usnesení ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 822/20 a usnesení ze dne 2. 3. 2021 sp. zn. II. ÚS 1623/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že