IV.ÚS 2519/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2519/07 ze dne 23. 1. 2008 N 19/48 SbNU 205 K oznamování usnesení a počítání lhůty k podání stížnosti proti usnesení o opravném prostředku v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 23. ledna 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ve věci ústavní stížnosti R. E. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 4. 2007 č. j. 0 Nt 523/2004-223, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na obnovu řízení, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007 č. j. 7 To 237/2007-232, kterým byla zamítnuta stížnost proti prvně uvedenému rozhodnutí pro opožděnost, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007 č. j. 7 To 237/2007-232 se ruší, neboť postupem předcházejícím vydání tohoto usnesení bylo porušeno základní právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud"), kterým byla zamítnuta jako opožděně podaná stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen "obvodní soud") zamítajícímu jeho návrh na obnovu řízení. 2. Stěžovatel uvedl, že byl při veřejném zasedání obvodního soudu dne 10. 4. 2007 nesprávně poučen o počátku běhu třídenní lhůty k podání stížnosti proti usnesení o zamítnutí návrhu na obnovu řízení. Tímto poučením se řídil, vyčkal doručení usnesení a poté ve stanovené lhůtě podal stížnost, kterou však městský soud zamítl jako opožděně podanou, neboť lhůtu k podání stížnosti odvíjel nikoliv od doručení napadeného usnesení, ale ode dne jeho oznámení, jak bylo uvedeno i v písemném vyhotovení usnesení obvodního soudu. Stěžovatel poukázal na ustanovení § 148 odst. 2 trestního řádu, podle kterého jako opožděná nemůže být zamítnuta stížnost, kterou oprávněná osoba podala opožděně jen proto, že se řídila nesprávným poučením, které jí bylo dáno při oznámení usnesení, a pokud se tak v jeho případě stalo, bylo mu tímto postupem upřeno právo na řádný opravný prostředek s možností meritorního přezkoumání věci a tím i k porušení práva na spravedlivý proces. 3. Stěžovatel dále vytkl soudům obou stupňů výrazné prodlevy při rozhodování a doručování písemností. Jako příklad zbytečných průtahů označil odročení jednání obvodního soudu od 26. 1. 2005 do 7. 11. 2006, rozhodnutí o námitce do protokolace podané dne 28. 2. 2005, ke kterému došlo až dne 20. 9. 2006, či zmařené jednání dne 29. 11. 2006 v důsledku opomenutí obvodního soudu sepnout záznamové zařízení; městskému soudu stěžovatel vytkl, že mu trvalo více než rok, než rozhodl o jeho stížnosti podané dne 25. 1. 2005. 4. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřoval rovněž v porušení procesních pravidel příslušnou soudkyní, která měla být dle jeho názoru vyloučena z projednání jeho věci pro svoji neskrývanou zaujatost, což se projevilo v jejím přístupu při hodnocení nově předloženého důkazu - změněné výpovědi spoluodsouzeného Ši. Konkrétní chování soudkyně v řízení stěžovatel označil jako ovlivňování svědka; soudkyně v postavení předsedkyně senátu nesprávně a neúplně protokolovala průběh veřejného zasedání dne 26. 1. 2005, neboť její osobní komentář, kterým vstoupila do projevu svědka, v protokolu chyběl. Stěžovatel rovněž namítl, že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu výslechem svědka Šr. pro údajnou nadbytečnost, přestože tento důkaz mohl přinést zásadně nové skutečnosti. II. 5. Obvodní soud pro Prahu 4 ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 12. 10. 2007, podepsaném předsedkyní senátu Nt, uvedl, že návrh stěžovatele na obnovu řízení byl zamítnut a stěžovatel byl poučen o právu podat stížnost do tohoto rozhodnutí s tím, že lhůta k podání opravného prostředku běží od doručení jeho písemného vyhotovení. Toto poučení bylo zachyceno na zvukovém záznamu a výklad okamžiku počátku běhu lhůty k podání stížnosti je zcela v souladu s právním závěrem vyloženým v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 457/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 4, str. 39). Předsedkyně senátu souhlasila s upuštěním od ústního jednání. 6. V replice ze dne 8. 11. 2007 stěžovatel připustil, že byl při jednání obvodního soudu dne 10. 4. 2007 poučen o možnosti podat stížnost v třídenní lhůtě od doručení usnesení a tímto poučením se také řídil. Poukázal však také na to, že v písemné verzi usnesení bylo uvedeno poučení jiné, a to, že lhůta počíná běžet vyhlášením usnesení, což však na jeho postupu již nemohlo ničeho změnit. Stěžovatel zopakoval, že jeho stížnost měl Městský soud v Praze věcně projednat, ať již byl při jednání obvodního soudu poučen správně, či nikoliv, a setrval na svých tvrzeních uvedených v ústavní stížnosti. Stěžovatel nesouhlasil s upuštěním od ústního jednání, neboť hodlal při ústním jednání před Ústavním soudem požádat předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 4 o vysvětlení odlišnosti písemného poučení. 7. Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 3. 12. 2007, podepsaném předsedkyní senátu 7 To, zcela odkázal na napadené usnesení a vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání. 8. K vyjádření Městského soudu v Praze stěžovatel repliku nepodal. 9. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 sdělilo podáním ze dne 6. 12. 2007, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka řízení. 10. Městské státní zastupitelství v Praze nevyužilo svých práv vedlejšího účastníka a k ústavní stížnosti stěžovatele a jeho replice se nevyjádřilo. III. 11. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 523/2004, ze kterého zjistil, že tento soud ve veřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2007 ústavní stížností napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci, která skončila pravomocným rozsudkem ze dne 21. 12. 1998 sp. zn. 31 T 46/1998, neboť soudu nebyly předloženy žádné důkazy nebo skutečnosti, které by mu v době rozhodování nebyly známy. Podle písemného vyhotovení usnesení byl stěžovatel poučen o tom, že proti usnesení může podat stížnost do tří dnů od oznámení k Městskému soudu v Praze. Podle doručenek založených v soudním spisu u č. l. 224 bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 doručeno dne 24. 5. 2007 stěžovateli a jeho obhájkyni JUDr. E. V. Stížnost proti tomuto usnesení podal stěžovatel k poštovní přepravě dne 25. 5. 2007 (obálka připojena k č. l. 227), dne 28. 5. 2007 podal stížnost prostřednictvím své obhájkyně (č. l. 228). 12. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stížnost podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítl s odůvodněním, že zákonná lhůta k podání stížnosti skončila již dnem 13. 4. 2007, takže stížnost byla podána opožděně. IV. 13. Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze je důvodná. 14. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace jednoduchého práva za následek porušení základních práv a svobod, což odůvodňuje ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů (srov. sp. zn. III. ÚS 173/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 28, nález č. 127, str. 95). Jedním z těchto případů je případ interpretace norem jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat. 15. V projednávané věci bylo relevantním ustanovení § 137 odst. 1 trestního řádu, podle kterého je mimo jiné usnesení třeba oznámit osobě, které se přímo dotýká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět, přičemž oznámení děje se buď jeho vyhlášením v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit, anebo doručením opisu usnesení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, má-li osoba, jíž je třeba usnesení oznámit, obhájce, popřípadě zmocněnce, stačí, že usnesení bylo vyhlášeno buď oné osobě, anebo jejímu obhájci, popřípadě zmocněnci; oznamuje-li se usnesení doručením opisu, doručí se jen obhájci, popřípadě zmocněnci. Podle § 137 odst. 4 trestního řádu usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká, a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí. Podle ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení st