IV.ÚS 2524/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2524/17 ze dne 12. 6. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti obchodních společností Pražská izolační s. r. o., se sídlem Bílenecké náměstí 6/4, 184 00 Praha 8, IČ: 25089803, a Rears Investment s. r. o., se sídlem tamtéž, IČ: 63469090, obou zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. června 2017 č. j. KZN 1076/2016-116, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 9. srpna 2017 návrh podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se obchodní společnosti Pražská izolační s. r. o. a Rears Investment s. r. o. (dále jen "stěžovatelky" nebo "poškozené") domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť mají za to, že jím byly porušeny článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článek 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Usnesením ze dne 11. května 2017 č. j. KRPS-178160-101/TČ-2016-010083, Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") odložila dle § 159a odst. 1 tr. řádu trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý J. B. jako jednatel obchodní společnosti XXX. Policejní orgán tak učinil, protože dospěl k závěru, že ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo namístě věc vyřídit jinak. Předmětné usnesení bylo zmocněnci stěžovatelek (poškozených) doručeno do datové schránky dne 22. května 2017. 2) Proti usnesení policejního orgánu podaly poškozené dne 25. května 2017 stížnost, kterou odeslal jejich zmocněnec ze své emailové adresy na emailovou adresu e-podatelny Policejního prezidia České republiky. Dle potvrzení o převzetí podání byla stížnost doručena do e-podatelny dne 25. května 2017 ve 20:54 hod. a bylo jí přiděleno evidenční číslo 32665/2017. Jako datum evidence podání byl uveden 26. květen 2017 s časem 7:24 hod. 3) Usnesením ze dne 15. června 2017 č. j. KZN 1076/2016-116, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze stížnost poškozených podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl, jako opožděnou. Státní zástupce uvedl, že dle obsahu trestního spisu byla stížnost poškozených vložena do elektronické pošty až dne 26. května 2017, tedy po uplynutí zákonné třídenní lhůty ode dne oznámení usnesení policejního orgánu jejich zmocněnci. Zároveň státní zástupce dodal, že napadené usnesení bylo v rámci dozoru nad činností policejního orgánu přezkoumáno a shledáno v souladu se zákonem. 4) Dne 16. června 2017 obdrželo Vrchní státní zastupitelství v Praze podání poškozených, jež vyhodnotilo jako podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze dle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Vyrozuměním ze dne 28. července 2017 č. j. 1 VZN 1781/2017-14 státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze poškozené informoval, že po přezkoumání postupu státního zástupce a seznámení s příslušným spisovým materiálem neshledal v dané věci porušení zákona. Stran posouzení včasnosti podané stížnosti státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze konstatoval, že dle obsahu spisového materiálu policejního orgánu byla stížnost odeslána policejnímu orgánu až dne 26. května 2017, prostřednictvím e-podatelny. Danou námitku poškozených proto shledal nedůvodnou. Co se týkalo námitek proti usnesení policejního orgánu, připomněl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, že v dané věci nebylo prokázáno, že by podezřelý, jakožto jednatel obchodní společnosti XXX, byl alespoň srozuměn s tím, že dodaný materiál a stavební práce nebudou jednotlivým obchodním partnerům uhrazeny. Současně však dodal, že nadále panuje důvodné podezření, že podezřelý v minulosti nakládal s majetkem uvedené obchodní společnosti způsobem, který by mohl naplňovat skutkovou podstatu některého z tzv. úpadkových trestných činů, přičemž prověřování podezřelého v tomto směru nadále pokračuje. III. Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítají, že jejich zmocněnec ještě večer dne 25. května 2017 zaslal stížnost proti usnesení policejního orgánu prostřednictvím elektronické pošty, přičemž tuto podepsal svým ověřeným elektronickým podpisem. Z tohoto důvodu má za to, že stížnost byla odeslána v poslední den lhůty a ještě tentýž den byla i doručena, což se prý dostatečně podává z potvrzení o převzetí podání. Závěrem stěžovatelky poukázaly na nález Ústavního soudu ze dne 26. listopadu 2015 sp. zn. IV. ÚS 118/15, v němž se Ústavní soud zabýval skutkově podobnou věcí, přičemž zamítnutí včasně podaného podání označil za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. IV. Poté, co Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobami oprávněnými a splňuje také ostatní zákonné náležitosti, vyžádal si dle § 42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu vyjádření Krajského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jakož i spis vedený u policejního orgánu pod sp. zn. KRPS-178160/TČ-2016-010083. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze se k ústavní stížnosti vyjádřil v tom směru, že v jeho spisovém materiálu není založen žádný dokument, který by potvrzoval tvrzení stěžovatelek. V rámci řízení o stížnosti pak byl policejním orgánem státnímu zástupci předložen trestní spis, obsahující jediný doklad o doručení stížnosti proti usnesení policejního orgánu na elektronickou podatelnu Policejního prezidia České republiky až dne 26. května 2017. Z těchto důvodů považuje státní zástupce zamítnutí podané stížnosti za důvodné a navrhuje odmítnutí ústavní stížnosti. Vrchní státní zástupkyně v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti předně připomněla výsledek vykonaného dohledu nad postupem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Dále konstatovala, že zmocněnec poškozených podal stížnost proti usnesení policejního orgánu již dne 25. května 2017, kterou doručil na adresu e-podatelny, kterážto je však adresou Policejního prezidia České republiky. Takový postup vrchní státní zástupkyně nepovažovala za souladný s § 143 odst. 1 tr. řádu a odpovídajícím poučením stěžovatelek, dle něhož se stížnost podává u orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Teprve dne 26. května 2017 v 9:12 hod. byla stížnost doručena příslušnému policejnímu orgánu. Vrchní státní zástupkyně je přesvědčena, že potvrzení o doručení podání nebylo způsobilé zvrátit závěr o opožděnosti podané stížnosti, neboť se týkalo doručení nepříslušnému subjektu. Závěrem vrchní státní zástupkyně uvedla, že existovaly jiné možnosti učinění podání příslušnému policejnímu orgánu, z nichž se nabízí možnost elektronické komunikace prostřednictvím systému datových schránek či zasláním zprávy na emailovou adresu policejního orgánu. Možnost učinit podání prostřednictvím Policejního prezidia České republiky se však z internetových stránek příslušného policejního orgánu nepodává. Z těchto důvodů námitky stěžovatelek považuje vrchní státní zástupkyně za nedůvodné. S ohledem na obsah vyjádření státních zastupitelství nepovažoval Ústavní soud jejich zaslání stěžovatelkám k případné replice za jakkoliv přínosné. V. Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí a seznámení s příslušným spisovým materiálem shledal, že ústavní stížnost stěžovatelek je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není však součástí soustavy obecných soudů (článek 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do jejich rozhodovací činnosti je tak Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na webové stránce http://nalus.usoud.cz). V projednávané věci jde o otázku po