IV.ÚS 2533/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2533/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele M. S., zastoupeného Mgr. Jaromírem Dvořákem, advokátem, sídlem Hlavní třída 267/27, Mariánské Lázně, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. června 2021 č. j. 56 Co 72/2021-290 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 1. února 2021 č. j. 21 Nc 30003/2020-213, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, a A. S., nezletilého J. S. a nezletilého T. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Chebu (dále jen "okresní soud") rozhodl, že obě nezletilé děti - druhý vedlejší účastník a třetí vedlejší účastník (dále jen "nezletilí"), se pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů svěřují do péče první vedlejší účastnice, matky nezletilých (dále jen "matka") [výrok I.]. Výrokem II. rozsudku okresní soud upravil stěžovateli, otci nezletilých (dále též "otec") styk s nezletilými pro dobu před i pro dobu po rozvodu manželství rodičů, a to od středy 3. 2. 2021 od 15:30 hodin do neděle 7. 2. 2021 do 17:30 hodin, následně budou oba nezletilí celý týden od neděle do další neděle v péči matky a do péče otce přejdou následující lichý týden ve středu v 15:30 hodin do neděle 17:30 hodin, takto bude pokračovat střídání mimo prázdniny a Vánoce, kdy bude stanoven speciální režim. Dále byl upraven způsob vyzvedávání a předávání nezletilých. Výroky III. a IV. rozsudku okresní soud upravil režim péče rodičů o nezletilé v době Vánoc, jarních, podzimních a velikonočních prázdnin. Výrokem V. okresní soud upravil péči v době letních prázdnin. Výrokem VI. rozsudku byla otci uložena povinnost hradit výživné v částce 3 500 Kč měsíčně pro prvního nezletilého a v částce 2 500 Kč měsíčně pro druhého nezletilého. Výrokem VII. uložil okresní soud otci povinnost zaplatit dlužné výživné. Výrokem VIII. rozsudku uložil otci povinnost pro dobu po rozvodu hradit výživné v částce 3 500 Kč měsíčně pro prvního nezletilého a v částce 2 500 Kč měsíčně pro druhého nezletilého, počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství. Výrokem IX. rozsudku okresní soud rozhodl, že u péče a styku je rozsudek předběžně vykonatelný, a to vyhlášením. Výrokem X. rozsudku rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky. V odůvodnění svého rozhodnutí okresní soud uvedl, že upřednostnil svěření obou dětí do péče matky, protože přihlédl k jejich názoru, který vyjádřily při jednání. Názor dětí vychází z jejich vlastní zkušenosti, kdy si vyzkoušely obě formy péče a mají dostatečnou představu o týdenní střídavé péči i o střídání v kratším intervalu podle mediační dohody. Obě nezletilé děti projevily přání trávit více času s matkou než s otcem, neboť se jim po matce stýská a čas u otce jim přijde dlouhý. Dále okresní soud vycházel ze zprávy psychologa Mgr. Ondera, který uvedl, že hlavně druhý nezletilý se cítí lépe v péči matky. Dále soud vycházel ze stanoviska kolizního opatrovníka, který podpořil variantu péče matky a širokého styku dětí s otcem. Soud rovněž zvážil podmínky u obou rodičů, když u matky mají oba nezletilí zázemí, kde rodina před rozpadem žila a jsou zde sami dva a matka, zatímco u otce jsou spolu s dalšími čtyřmi dětmi partnerky otce, jde zde o nové prostředí, kde se musí o pozornost otce dělit s dalšími dětmi. Okresní soud nepochyboval o tom, že soužití s dalšími dětmi může přinést i pozitivní zkušenosti, avšak s ohledem na konflikt mezi rodiči, který přetrvává a je stále značně vyhrocený, považoval za vhodné, aby oba nezletilí měli možnost trávit více času v klidnějším a známém prostředí původního domova. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., III., IV., V., VI., VIII. a IX. potvrdil (výrok I.). Výrokem II. krajský soud změnil rozsudek okresního soudu ve výroku VII. o dlužném výživného. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud považoval skutkové i právní závěry okresního soudu za správné a dodal, že není možné, aby v předmětné věci bylo rozhodnuto o střídavé péči. Okresní soud podle krajského soudu správně rozhodl, že obě nezletilé děti se svěřují pro obě uvedená období do výlučné péče matky. Respektoval přitom stanovisko dětí i opatrovníka dětí. Krajský soud neshledal v tomto postupu okresního soudu žádné pochybení. Okresní soud upravil styk otce s nezletilými dětmi nadstandardním způsobem, přičemž podle krajského soudu nelze dovodit, že by upraveným rozsahem styku byla porušována ať již práva otce se s dětmi stýkat, tak práva dětí stýkat se s otcem. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že krajský soud sice v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že oba rodiče mají ke svým dětem dobrý vztah, rovněž obě děti mají k oběma rodičům dobrý vztah a v řízení nebyla zjištěna žádná skutečnost, ze které by vyplývalo, že některý z rodičů není schopen o děti řádně a kvalitně pečovat. Přesto rozhodl o svěření nezletilých do péče matky. Důvody, pro které jsou nezletilí svěřeni do péče matky, jsou omezeny na konflikt mezi rodiči, ve skutečnosti účelově pěstovaný matkou a na jedno vyjádření nezletilých. Stěžovatel namítá, že prohlášení matky o tom, že je ochotná přihlížet k přáním nezletilých a otce, jakož i její prohlášení o jejich případných dohodách o změně délky pobytu, se projevily jako nepravdivé. Stěžovatel poukazuje na to, že od rozhodnutí okresního soudu matka nebyla ochotná vyjít vstříc ničemu nad napadené rozhodnutí soudu. 5. Minulý, stejně jako nynější stav, nastolený napadenými rozhodnutími, považuje stěžovatel za nezákonné omezování práva nezletilých na styk s rodičem a stejně tak i omezování jeho práva jako rodiče na péči, styk a výchovu svých synů. Stěžovatel v řízení navrhl i tu možnost, aby děti byly svěřeny do jeho péče a matce byl stanoven nadstandardní styk a výživné. Touto variantou se však soudy nezabývaly. Soudy neprovedly důkazy, které stěžovatel navrhl, např. výpověď jeho partnerky. 6. Stěžovatel namítá, že obecné soudy se v napadených rozhodnutích nevypořádaly s jeho argumenty, svědčícími pro nařízení střídavé péče o nezletilé. Z napadených rozhodnutí nelze rozpoznat, proč by jeho péče o nezletilé měla být omezována tím, že jsou svěřeni do péče matky, jeho rodičovská práva jsou výrazně omezena, i když toto omezení je v napadených rozsudcích označováno jako rozšířený styk. Odůvodnění napadených rozhodnutí se zmiňují o tom, proč děti svěřují do péče matky, ale nikoli o tom, proč není vhodné svěření do péče otce nebo do střídavé péče obou rodičů. Matka s otcem o záležitostech nezletilých nekomunikuje. Stěžovatel tvrdí, že soudy se nevypořádaly ani s jeho návrhem na to, aby nezletilí byli svěřeni do jeho péče, protože je na rozdíl od matky schopen s ní komunikovat, informovat ji o dětech. Soudy v napadených rozhodnutích neřešily vývojové schopnosti a životní poměry rodičů. Tím, že soudy v napadených rozhodnutích řádně neargumentovaly, tj. neprovedly důkazy, svědčící proto, aby byla práva dětí i otce na vzájemný styk a péči omezena, se dopustily porušení práv stěžovatele. Soudy se spokojily s doporučením orgánu sociálně právní ochrany dětí, přičemž ze zprávy tohoto orgánu nevyplývá žádné racionální odůvodnění jeho doporučení, dále na jediné vyjádření nezletilých, které bylo učiněno před okresním soudem. Nebylo tedy argumentováno tím, že u otce existuje jakákoli objektivní překážka k tomu, aby se rovnoměrně podílel na výchově dětí. Stěžovatel poukazuje na to, že soudy neřešily invektivní jednání matky vůči němu. Napadená rozhodnutí soudů, která nejsou řádně odůvodněna, a proto je stěžovatel považuje za nezákonná. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.