IV.ÚS 2534/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2534/23 ze dne 11. 9. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavních stížnostech stěžovatelů M. H. a R. H., zastoupených Mgr. Robertem Pavlů, advokátem, sídlem Karolinská 707/7, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. srpna 2023 č. j. 55 Co 149/2023-873 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. února 2023 č. j. 0 P 100/2020-787, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a 1) L. B. a nezletilých 2) L. H. a 3) B. H., jako vedlejších účastnic řízení, takto Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlavích uvedených rozhodnutí. V obsahově shodných ústavních stížnostech stěžovatelé tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy a na rodičovskou výchovu a péči podle č. 32 odst. 4 Listiny. Dále tvrdí, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 3, 12, 16 a čl. 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Usnesením ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2534/23, IV. ÚS 2535/23 rozhodl Ústavní soud o spojení ústavních stížností ke společnému řízení a vedení pod sp. zn. IV. ÚS 2534/23. 3. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu, který si vyžádal, následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") v prosinci 2019 schválil dohodu rodičů (druhého stěžovatele a první vedlejší účastnice), která svěřovala jejich čtyři tehdy nezletilé děti do péče otce, upravovala styk matky s dětmi a výši výživného, kterou byla matka povinna platit. 4. Druhý stěžovatel podal v březnu 2021 návrh na zvýšení výživného pro tři tehdy nezletilé děti (prvního stěžovatele a druhou a třetí vedlejší účastnici), a to zpětně od 1. 1. 2021 kvůli tvrzené změně poměrů. Obecné soudy tomuto návrhu vyhověly jen zčásti. 5. Obvodní soud napadeným rozsudkem zvýšil měsíční výživné pro prvního stěžovatele z 2 200 Kč na 2 700 Kč (oproti navrženým 4 500 Kč), pro druhou vedlejší účastnici z 1 800 Kč na 2 500 Kč (oproti navrženým 4 000 Kč) a pro třetí vedlejší účastnici z 1 500 Kč na 2 300 Kč (oproti navrženým 3 800 Kč). Obvodní soud dále dospěl k závěru, že ke změně poměrů došlo až 1. 1. 2023, a proto uložil matce uhradit dluh na výživném pouze od tohoto data. 6. Podle obvodního soudu matka od posledního rozhodování o výživném nezměnila zaměstnání a žije v domácnosti se stejným přítelem, jehož příjmy jsou rovněž obdobné jako při předchozím rozhodování. Za účelem zjištění průměrného měsíčního příjmu matky obvodní soud zjistil její průměrný příjem ze zaměstnání i z vedení kurzů sebeobrany a dospěl k částce 30 000 Kč. Dále obvodní soud vyložil, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů neměla vliv na majetkové poměry matky ani otce. Splátky, které otec matce platí, jí nahrazují hodnotu majetku, který si ponechal otec, a nejde tedy o příjem relevantní pro rozhodování o výši výživného. Ke změně poměrů podle obvodního soudu došlo až po uplynutí tří let od posledního rozhodování o výživném, tedy 1. 1. 2023. Při stanovení nové výše výživného obvodní soud zohlednil rozsah styku matky s dětmi (druhou a třetí vedlejší účastnicí, první stěžovatel styk s matkou odmítá) i to, že matka plní vyživovací povinnost i vůči čtvrtému, zletilému dítěti. Obvodní soud dále uvedl, že ve věci nemohl rozhodnout ve lhůtě 6 měsíců podle § 471 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, neboť přednostně musel rozhodnout o úpravě styku matky s dvěma nezletilými (druhou a třetí vedlejší účastnicí). 7. Proti rozsudku podali oba stěžovatelé odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"). První stěžovatel nabyl během řízení před obvodním soudem zletilosti. Jednání před městským soudem se nezúčastnil a nechal se zastoupit obecným zmocněncem. 8. Městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí ve výrocích o zvýšení výživného s tím, že dluh na výživném je již uhrazen. Městský soud se ztotožnil se závěry obvodního soudu. Uvedl, že ke změně poměrů došlo u dětí v důsledku prostého plynutí času, a to po třech letech od posledního rozhodnutí o výživném. Neztotožnil se s argumentací otce, že změna poměrů u dětí nastala dříve, a poukázal na to, že matka plnila vyživovací povinnost "významně i nad rámec výživného, včetně formy naturálního plnění". Tyto platby a plnění znamenají, že již dříve bylo placeno výživné ve vyšší částce, což je třeba při rozhodování zohlednit. Městský soud nepřijal ani argumentaci otce, že mezi potřeby dětí patří například náklady na pojištění domu či na automobil. Podle městského soudu jde o osobní náklady otce a výživné nemá sloužit k jejich snižování. Za odůvodněné potřeby dětí městský soud označil zejména náklady na ošacení, jídlo, školní docházku a dle možností rodičů i na mimoškolní aktivity. Jde-li o zvýšení výživného pro prvního stěžovatele, městský soud uvedl, že matka mu poskytla částku 20 000 Kč na zubní ošetření a že v řízení bylo prokázáno, že jí za ni nepoděkoval. Podle městského soudu "při takovémto chování dospělého syna, tento ztrácí nárok na vyšší příspěvek ze strany povinného rodiče, neboť on je rovněž tak povinen dodržovat základy chování [plynoucí z § 857 odst. 1 občanského zákoníku]. Pokud dospělé (případně i téměř dospělé) dítě svého rodiče zcela ignoruje, porušuje toto ustanovení zákona se všemi důsledky z toho vyplývajícími". II. Argumentace stěžovatelů 9. V ústavních stížnostech stěžovatelé shodně uvádějí, že soudkyně obvodního soudu se v průběhu řízení dopouštěla vůči druhému stěžovateli nevhodných výroků. Stížnost na jednání této soudkyně, kterou podal druhý stěžovatel, byla místopředsedou městského soudu vyhodnocena jako částečně důvodná. Podle stěžovatelů z toho plyne, že u obvodního soudu ve věci nerozhodoval nestranný soudce. Tato vada stěžovatelům znemožnila účinně využít opravného prostředku. Odvolací soud se totiž nemůže věcí zabývat tak důkladně jako soud prvního stupně. Obvodní soud navíc rozhodl ve věci až po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 471 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních. 10. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelů nejsou ani řádně odůvodněna. Obvodní soud totiž nevyložil, co považuje za odůvodněné potřeby dětí. Městský soud se tuto vadu pokusil zhojit, ale i jeho úvahy o potřebách dětí jsou jen velmi obecné. Skutečnými výdaji na děti, včetně společných nákladů otce a dětí, se městský soud nezabýval. Obecné soudy se nedostatečně zabývaly též životní úrovní matky. Nezohlednily příjem jejího nového přítele, volnočasové aktivity matky a její dovolené, a dokonce opomněly i příjem matky za vedení kurzů sebeobrany. Tím, že obecné soudy nepřihlédly k životní úrovni matky v domácnosti tvořené s jejím novým přítelem, a tím, že se nezabývaly ani argumentací o potenciálních příjmech matky, rozhodly v rozporu s principy plynoucími z judikatury Ústavního soudu. Obecné soudy ani nevysvětlily, proč jednorázová mimořádná plnění ze strany matky, která jsou nenároková, mají mít vliv na její dlouhodobou vyživovací povinnost. 11. Podle stěžovatelů neobstojí ani závěr městského soudu, že prvnímu stěžovateli nepřísluší vyšší výživné, neboť nepoděkoval matce za příspěvek 20 000 Kč na zubní ošetření. Závěr, že první stěžovatel matce nepoděkoval, učinil městský soud jen na základě výpovědi matky, prvního stěžovatele nevyslechnul a druhý stěžovatel tento závěr rozporoval. Nadto, i když obecné soudy mohou při stanovování výše výživného uplatňovat korektiv dobrých mravů, není jeho užití namístě kvůli jednotlivému a izolovanému případu nevhodného chování. Ústavní soud navíc ve své judikatuře akceptoval, že chladné chování dítěte k rodiči vyvolané předchozím jednáním tohoto rodiče nemůže být důvodem pro uplatnění korektivu dobrých mravů. Chladný vztah prvního stěžovatele k matce je přitom zapříčiněný jejím dřívějším chováním, ani k této otázce však první stěžovatel nebyl vyslechnut. 12. Konečně podle stěžovatelů obecné soudy nerespektovaly hledisko nejlepšího zájmu dítěte. Z napadených rozhodnutí není zřejmé, zda a jak byl nejlepší zájem dětí zohledněn. Není v nich uvedeno, zda stanovené výživné umožní dětem plně participovat na školních a dalších zájmových aktivitách. Závěr, že ke změně poměrů odůvodňující zvýšení výživného došlo až 1. 1. 2023, se opírá toliko o konstatování, že v ten okamž