IV.ÚS 2540/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2540/23 ze dne 15. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Kamila Ondráka, zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Matějkou, advokátem, sídlem Jana Babáka 2733/11, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2023 č. j. 3 As 47/2023-38, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. března 2023 č. j. 62 A 36/2020-109 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. ledna 2023 č. j. 3 As 258/2021-30, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 a čl. 6 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský úřad Hustopeče (dále jen "městský úřad") uložil rozhodnutím ze dne 16. 5. 2019 č. j. MUH/24251/19/16 stěžovateli pokutu ve výši 90 000 Kč za spáchání přestupku podle § 20 odst. 1 písm. c) zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen "zákon o ochraně zemědělského půdního fondu"). Tohoto přestupku se dopustil tím, že v rozporu s § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu užíval zemědělskou půdu k nezemědělským účelům bez souhlasu s jejím odnětím ze zemědělského půdního fondu. 3. Vedlejší účastník toto rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutím ze dne 5. 8. 2019 č. j. JMK 84013/2019 zrušil. Městskému úřadu vytkl mimo jiné to, že nedostatečně odůvodnil výši pokuty. Uvedl, že je nepřiměřeně nízká a že by měla odpovídat výši odvodů za odnětí zemědělské půdy ze zemědělského půdního fondu, která by v daném případě dosahovala částky zhruba 485 000 Kč. 4. Městský úřad následně uložil rozhodnutím ze dne 11. 11. 2019 č. j. MUH/74108/19/161 stěžovateli pokutu ve výši 480 000 Kč a vedlejší účastník jeho rozhodnutí potvrdil rozhodnutím ze dne 16. 1. 2020 č. j. JMK 8717/2020. 5. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 5. 8. 2021 č. j. 62 A 36/2020-65 na základě stěžovatelovy žaloby rozhodnutí vedlejšího účastníka zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud ve svém rozhodnutí označil rozhodnutí městského úřadu - potvrzené rozhodnutím vedlejšího účastníka - za nepřezkoumatelné kvůli nedostatečnému odůvodnění výše uložené pokuty. 6. Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí na základě kasační stížnosti vedlejšího účastníka rozsudkem ze dne 25. 1. 2023 č. j. 3 As 258/2021-30 (dále také "první napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu") zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského úřadu, toto rozhodnutí přesto fakticky přezkoumal a hodnotil navázání výše pokuty na výši odvodů (tedy dílčí kritérium pro určení výše), ačkoli jde o otázku správního uvážení. 7. Krajský soud poté stěžovatelovu žalobu rozsudkem ze dne 30. 3. 2023 č. j. 62 A 36/2020-109 (dále také "napadený rozsudek krajského soudu") zamítl a uloženou pokutu mu snížil ze 480 000 Kč na 160 000 Kč. 8. Stěžovatel podal proti napadenému rozsudku krajského soudu a prvnímu napadenému rozsudku Nejvyššího správního soudu ústavní stížnost. Tu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1480/23 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz) kvůli nevyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práv. Stěžovatel totiž podal spolu s ústavní stížností i kasační stížnost, o níž nebylo v dané době dosud rozhodnuto. Ve svém rozhodnutí Ústavní soud uvedl, že pokud stěžovatel v kasačním řízení neuspěje, bude moci další ústavní stížnost podat i proti napadenému rozsudku krajského soudu a prvnímu napadenému rozsudku Nejvyššího správního soudu. 9. Nejvyšší správní soud stěžovatelovu kasační stížnost proti napadenému rozsudku krajského soudu zamítl rozsudkem ze dne 20. 7. 2023 č. j. 3 As 47/2023-38 (dále také "druhý napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu"). II. Argumentace stěžovatele 10. Vedlejší účastník zrušil rozhodnutí městského úřadu, kterým byla uložena nižší pokuta, čímž podle stěžovatele fakticky vyprázdnil pravomoc městského úřadu a nerespektoval zásadu zákazu změny rozhodnutí k horšímu. 11. Stěžovatel namítá, že napadená rozhodnutí soudů aprobovala rozhodnutí správních orgánů, které postupovaly nezákonně, nesprávně a nepřezkoumatelně při správním trestání a stanovení výše pokuty. Výše pokuty se v podstatě rovnala výši případného odvodu za trvalé odnětí ze zemědělského půdního fondu. Z výše pokuty a její korelace s případnými odvody je patrné, že nic jiného při jejím stanovení nebylo vzato v potaz. 12. Výše sankce podle stěžovatele nezohledňuje závažnost konkrétního jednání a společenskou škodlivost přestupku. Stavby, jejichž umístěním měl být spáchán daný přestupek, jsou odstranitelné. I kdyby tedy bylo stanovení výše pokuty z eventuální výše odvodů správné, bylo by třeba vycházet z odvodů za dočasné odnětí. 13. Přestupek, jehož spácháním byl stěžovatel uznán vinným, je trvající přestupek, za který lze ukládat pokuty i opakovaně. Pokud by tedy stěžovatel nadále pozemky vlastnil, hrozilo by mu podle stěžovatele opakované ukládání pokut v takto nepřiměřené výši. Z logiky věci však není možné opakovaně trvale odnímat půdu ze zemědělského půdního fondu. 14. Stěžovatel dále tvrdí, že ačkoli krajský soud přistoupil ke zdánlivě značné moderaci pokuty, je třeba zohlednit, že byla moderována z absurdně vysoké částky. I po moderaci je pokuta téměř dvacetkrát vyšší než původně uložená pokuta a téměř dvakrát vyšší než pokuta uložená napodruhé. Skutkové okolnosti však po celou dobu zůstaly totožné. 15. Správní orgány při ukládání pokut podle stěžovatele nepřípustně přihlížely k tomu, že stavby se na pozemcích nacházely i po uložení pokuty. Tím porušily zásadu obžalovací, neboť rozhodly o něčem, co nebylo předmětem řízení. 16. Stěžovatel nesouhlasí s prvním napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, který uvádí, že stanovení pokuty podle hypotetických odvodů je přezkoumatelné. Pokud je odůvodnění rozhodnutí totožné jako odůvodnění dřívějšího rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta nižší, není stanovení pokuty nepřezkoumatelné. 17. Nejvyšší správní soud v prvním napadeném rozsudku uvedl, že rozhodnutí městského úřadu "z listopadu 2019 je opatřené dostatečnými důvody a je přezkoumatelné" a že v dalším řízení "bude krajský soud vycházet z toho, že rozhodnutí MÚ z listopadu 2019 není nepřezkoumatelné". Tímto Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud závazným právním názorem, že celé rozhodnutí (tedy nikoli jen jeho určitý aspekt) je přezkoumatelné - a to i přesto, že posoudil nepřezkoumatelnost pouze jedné úvahy správních orgánů. Tím podle stěžovatele překročil své pravomoci, učinil toto rozhodnutí nezrušitelným pro nepřezkoumatelnost, zbavil krajský soud oprávnění přihlédnout k nepřezkoumatelnosti i kvůli jiné vadě a odňal stěžovateli jednu z možností jeho procesní obrany. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 18. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 19. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci je oprávněn přezkoumávat pouze to, zda v řízení nebo v něm vydaným rozhodnutím nebylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda stěžovatele. Žádné takové porušení Ústavní soud v posuzované věci neshledal. 20. Ústavní soud se v řízení o posuzované ústavní stížnosti zabýval tím, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem rozhodly o výši uložené pokuty (viz námitky v bodech 10 až 16 a jejich vypořádání v bodech 21 až 24 tohoto usnesení) a zda Nejvyšší správní soud nepochybil při vynesení závěru