IV.ÚS 2543/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2543/11 ze dne 22. 2. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky EUTECH akciová společnost, se sídlem ve Šternberku, Nádražní 1, zastoupené JUDr. Liborem Koňaříkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Olomouci, Novosadský dvůr 765/6, směřující proti výroku usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 254/2007-1302 ze dne 28. dubna 2011, měnícího výroky III., IV., V. a VI. rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Cm 160/1999-900 ze dne 16. března 2007, ve znění usnesení téhož soudu č. j. 10 Cm 160/1999-932 ze dne 9. května 2007 a č. j. 10 Cm 160/1999-959 ze dne 13. června 2007 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhala zrušení v záhlaví citovaného nákladového rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti, z připojených příloh a ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 10 Cm 160/1999 Ústavní soud zjistil, že Krajský obchodní soud v Ostravě rozsudkem č. j. 10 Cm 160/99-189 ze dne 27. října 2000 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 4.895.881,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl návrh na přiznání smluvní pokuty ve výši 3.435.883,- Kč s příslušenstvím (výrok II.), ve výroku III. řízení zčásti zastavil a ve výrocích IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatelky usnesením č. j. 5 Cmo 120/2001-414 ze dne 29. května 2003 rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích I. o zaplacení částky 4.895.881,- Kč s příslušenstvím a V. a VI. o nákladech řízení, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Výroky II., III. a IV. odvoláním napadeny nebyly. Krajský soud v Ostravě (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem č. j. 10 Cm 160/99-648 ze dne 11. května 2005 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 4.423.552,- Kč s příslušenstvím, výrokem II. zastavil řízení ohledně částky 50.000,- Kč a příslušenství z důvodu zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, výrokem III. zamítl žalobu co do částky 422.329,- Kč a příslušenství, výrokem IV. uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 365. 870,- Kč a výrokem V. uložil oběma procesním stranám povinnost zaplatit České republice specifikované částky na nákladech řízení. Vrchní soud v Olomouci (dále též jen "odvolací soud") rozsudkem č. j. 5 Cmo 225/2005-715 ze dne 20. října 2005 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části směřující proti výroku III. ohledně částky 422.329,- Kč s uvedeným příslušenstvím a ve zbývající napadené části směřující do výroku I. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu co do částky 4.423.552,- Kč s příslušenstvím specifikovaným v tomto výroku žalobu zamítl a výroky III., IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrokem III. o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, výrokem IV. o náhradě nákladů placených státem a výrokem V. o nákladech odvolacího řízení). Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 32 Odo 362/2006-774 ze dne 23. srpna 2006 rozsudek odvolacího soudu č. j. 5 Cmo 225/2005-715 ze dne 20. října 2005 a rozsudek soudu prvního stupně č. j. 10 Cm 160/99-648 ze dne 11. května 2005, mimo jeho výroku II. o zastavení řízení, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně rozsudkem č. j. 10 Cm 160/1999-900 ze dne 16. března 2007, ve znění usnesení č. j. 10 Cm 160/1999-932 ze dne 9. května 2007 a usnesení č. j. 10 Cm 160/1999-959 ze dne 13. června. 2007 ve výroku I. uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 4.845.881,- Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 4.885.881,- Kč od 14. prosince 1999 do 9. února 2000, z částky 4.875.881,- Kč od 10. února 2000 do 22. března 2000, z částky 4.865.881,- Kč od 23. března 2000 do 5. dubna 2000, z částky 4.855.881,- Kč od 6. dubna 2000 do 26. dubna 2000 a z částky 4.845.881,- Kč od 27. dubna 2000 do zaplacení, ve výroku II. zamítl žalobu ohledně částky 10.000,- Kč a dále ohledně 19% úroku z prodlení ročně z částky 4.925.881,- Kč od 27. srpna 1996 do 19. ledna 1999, z částky 4.905.881,- Kč za den 20. ledna 1999, z částky 4.885.881 Kč od 21. ledna 1999 do 13. prosince 1999, z částky 10.000,- Kč od 27. dubna 2000 do zaplacení a dále ohledně dalšího 9% úroku z prodlení z částky 4.885.881,- Kč od 14. prosince 1999 do 9. února 2000, z částky 4.875.881,- Kč od 10. února 2000 do 22. března 2000, z částky 4.865.881,- Kč od 23. března 2000 do 5. dubna 2000, z částky 4.855.881,- Kč od 6. dubna 2000 do 26. dubna 2000 a z částky 4.845.881,- Kč od 27. dubna 2000 do zaplacení, ve výroku III. uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 54.542,- Kč, ve výroku IV. stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 763.631,- Kč a ve výrocích V. a VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení státu. Odvolací soud rozsudkem č. j. 5 Cmo 254/2007-1009 ze dne 25. 10. 2007 rozsudek soudu prvního stupně č. j. 10 Cm 160/1999-900 ze dne 16. března 2007, ve znění usnesení č. j. 10 Cm 160/1999-932 ze dne 9. května 2007 a usnesení č. j. 10 Cm 160/1999-959 ze dne 13. června 2007, v napadené části výroku I. a v části výroku II., kromě zamítnutí žaloby o částku 10.000,- Kč a dále ohledně 19% úroku z prodlení ročně z částky 4.925.881,- Kč od 27. srpna 1996 do 31. října 1996, potvrdil. Dále ve výroku II. změnil odvolací soud výroky III. až VI. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a oběma účastníkům uložil povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 6.255,20 Kč. Ve výroku III. odvolací soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud usnesením č. j. 32 Odo 2004/2008-1117 ze dne 1. září 2008 dovolání stěžovatelky i vedlejšího účastníka odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Ústavní soud (k ústavní stížnosti vedlejšího účastníka) nálezem sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010 rozsudek Vrchního soudu v Olomouci čj. 5 Cmo 254/2007-1009 ze dne 25. října 2007 ve výrocích II. a III. zrušil a v části, v níž směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu čj. 32 Cdo 2004/2008-1117 ze dne 1. září 2008 a proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci čj. 5 Cmo 254/2007-1009 ze dne 25. 10. 2007, ústavní stížnost odmítl. Vrchní soud v Olomouci následně usnesením č. j. 5 Cmo 254/2007-1302 ze dne 28.4. 2011 rozhodl, že ve zbývající napadené části, tj. ve výrocích III., IV., V. a VI. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Cm 160/1999-900 ze dne 16. března 2007, ve znění usnesení č. j. 10 Cm 160/1999-932 ze dne 9. května 2007 a usnesení č. j. 10 Cm 160/1999-959 ze dne 13. června 2007, mění tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 177.806,- Kč a stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku 853.425,- Kč, oba účastníci řízení jsou povinni zaplatit České republice náklady řízení státu za část řízení do vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Cm 160/1999-189 ze dne 27. října 2000, a to vedlejší účastník částku 585,- Kč a stěžovatelka částku 995,40 Kč, a stěžovatelka je povinna zaplatit České republice náklady řízení státu za část řízení po vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Cm 160/1999-189 ze dne 27. října 2000 ve výši 4.704,80 Kč. II. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se v záhlaví uvedeným výrokem rozhodnutí odvolacího soudu, neboť ten podle stěžovatelky chybně posoudil otázku nákladů řízení stěžovatelky a rozhodl v rozporu s ust. § 142 a § 146 odst. 2 občanského soudního řádu a výše uvedeným nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010. Vrchní soud v Olomouci se podle stěžovatelky neřídil plně právním názorem vysloveným Ústavním soudem, když stanovil odměnu advokáta stěžovatelky dle rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. 10 Cm 160/99-189 ze dne 27. října 2000 v rozporu s výše citovaným nálezem Ústavního soudu. Odvolací soud podle stěžovatelky sice konstatoval plný úspěch stěžovatelky ohledně smluvní pokuty s příslušenstvím, avšak zcela opomněl při stanovení výše odměny advokáta, že žalovaný byl pokud se jedná o tento pravomocný rozsudek, kromě odvolacím soudem přiznané smluvní pokuty s příslušenstvím ve výši 4.242.561,- Kč, také úspěšný