IV.ÚS 2543/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2543/13 ze dne 24. 2. 2015 N 45/76 SbNU 627 Placení povinného ručení u neprovozovaného vozidla vedeného v centrální evidenci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) - ze dne 24. února 2015 sp. zn. IV. ÚS 2543/13 ve věci ústavní stížnosti Zbyňka Vyhlídala, zastoupeného Mgr. Filipem Lederem, advokátem, se sídlem Lidická 710/57, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. května 2013 č. j. 18 C 85/2013-53, jímž byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku 2 700 Kč s příslušenstvím jako příspěvek za provoz nepojištěného vozidla, za účasti České kanceláře pojistitelů, se sídlem Na Pankráci 1724/129, Praha 4, zastoupené Mgr. Ľubomírem Vdovcem, advokátem, se sídlem v Brně, Šumavská 416/15, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č. j. 18 C 85/2013-53 ze dne 30. května 2013 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu v Bruntále č. j. 18 C 85/2013-53 ze dne 30. května 2013 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. II. 2. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu v Bruntále (dále též jen "soud") sp. zn. 18 C 85/2013 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se na stěžovateli domáhal zaplacení částky 2 940 Kč s úrokem z prodlení z částky 2 870 Kč od 31. 5. 2012 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 Kč od 12. 1. 2013 do zaplacení s tvrzením, že v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o pojištění odpovědnosti") zjistil, že stěžovatel je vlastníkem blíže specifikovaného přípojného vozidla zn. ADAM600 (dále jen "vozidlo stěžovatele"), přičemž k vozidlu stěžovatele vedenému v Centrálním registru vozidel (dále jen "registr") nebylo v období od 1. 1. 2010 do 31. 3. 2010 (dále též jen "rozhodné období") uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 3. Napadeným rozsudkem bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení částku 2 700 Kč s příslušenstvím jako příspěvek za provoz nepojištěného vozidla stanovený podle § 24c odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za období od 1. 1. 2010 do 31. 3. 2010 a dále částku 5 119 Kč na nákladech řízení. III. 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že své vozidlo v předmětném období neprovozoval, neboť bylo odstaveno na soukromém pozemku pana Vladimíra Čaly, který je měl dlouhodobě v opravě. Dále namítá neprovedení jím navrhovaných důkazů soudem, a to především znaleckého posudku ve formě grafologického rozboru podpisu na doručence k výzvě k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných, neboť odmítá, že by šlo o podpis jeho nebo některého člena rodiny oprávněného výzvu převzít. Vzhledem ke skutečnosti, že v souladu s ustanovením § 24c odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti se splatnost příspěvku počítá od doručení výzvy, nemohl podle stěžovatele bez doručení výzvy nárok vedlejšího účastníka vůbec vzniknout. Stejně tak byl zamítnut návrh stěžovatele na provedení důkazu svědeckou výpovědí pana Vladimíra Čaly i návrh na provedení důkazu účastnickou výpovědí stěžovatele. 5. Stěžovatel dále uvádí, že přestože šlo o bagatelní spor, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces hned několika zásahy ze strany soudu. V prvé řadě se jednalo o nedostatky v dokazování, kdy soud zamítl stěžovatelem navrhované důkazy a toto své zamítavé rozhodnutí nikterak neodůvodnil, a tím zapříčinil výskyt tzv. opomenutých důkazů. Podle stěžovatele šlo o to, že i přes pochybnosti samotného soudu nedošlo k provedení zcela zásadního důkazu v dané věci, a soud tak rozhodl, aniž by byl spolehlivě zjištěn skutkový stav, ač si byl soud této skutečnosti plně vědom. 6. Co se týče zamítnutí důkazních návrhů stěžovatele bez řádného odůvodnění, šlo o návrh důkazu svědeckou výpovědí Vladimíra Čaly a účastnickou výpovědí stěžovatele jakožto účastníka řízení. Podle stěžovatele sice došlo k jejich zamítnutí v souladu se zákonem, nicméně však zákon také soudu ukládá, s ohledem na zajištění práva na spravedlivý proces, určité povinnosti. Jednou z jeho povinností, která plyne z ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), je povinnost veškerá rozhodnutí, byť stručně, odůvodnit. Přímo ze zmíněného ustanovení pak vyplývá i povinnost odůvodnit, proč soud navrhované důkazy neprovedl. 7. Soud tedy v průběhu ústního jednání, jak vyplývá z protokolu, návrh na výše uvedené důkazy zamítl bez toho, aby tento svůj postup odůvodnil. Za zcela zásadní pochybení soudu však stěžovatel považuje skutečnost, že jakékoli odůvodnění tohoto zamítnutí chybělo i v písemném vyhotovení rozsudku. Soud se tedy se stěžovatelem navrženými důkazy řádným způsobem nevypořádal. Tímto pochybením podle stěžovatele nejenže porušil výše uvedené ustanovení o. s. ř., ale zároveň zcela zásadně zasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces. 8. Skutečnost, že se v průběhu soudního řízení vyskytly opomenuté důkazy, pak podle stěžovatele patří mezi závažná porušení základních práv účastníků řízení, která zakládají protiústavnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Stěžovatel v této souvislosti odkazuje na předchozí judikaturu Ústavního soudu, která se týká zvýšených nároků na vedení řízení okresními soudy u bagatelních sporů [např. nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583)] a opomenutých důkazů [např. nálezy sp. zn. III. ÚS 61/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 10/3 SbNU 51), sp. zn. IV. ÚS 185/96 ze dne 29. 11. 1996 (N 131/6 SbNU 461) nebo sp. zn. III. ÚS 68/99 ze dne 22. 6. 2000 (N 95/18 SbNU 331)]. IV. 9. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření soudu a vedlejšího účastníka řízení. 10. Za okresní soud zaslala vyjádření předsedkyně senátu Mgr. Jana Tihelková, která plně odkázala na písemné odůvodnění rozsudku ve věci sp. zn. 18 C 85/2013 s tím, že podle jejího názoru odpovídá tehdy platné právní úpravě i stavu tehdy platné judikatury. 11. Vedlejší účastník ve vyjádření předně uvádí, že ji považuje za zjevně neopodstatněnou, protože napadené rozhodnutí se týká bagatelní věci a podle judikatury Ústavního soudu v takovém případě lze k přezkumu věci z ústavněprávního hlediska přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, neboť tato částka již jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod. V této souvislosti odkazuje na usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421). 12. Podle vyjádření vedlejšího účastníka se námitka stěžovatele spočívající v tom, že vedlejší účastník úmyslně rozděluje nepojištěné období, aby docílil bagatelních částek, nezakládá na pravdě, neboť naopak vedlejší účastník stanovuje nepojištěné období ve svých výzvách tak, jak postupně v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti dostává od členských pojišťoven údaje o zániku a vzniku předmětného pojištění, které pak v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 téhož zákona postupně předává registru, od něhož pak opět postupně dostává výsledky porovnání. Podle jeho vyjádření se tedy jedná o důsledné uplatňování postupu, který vedlejšímu účastníkovi přímo ukládá ustanovení § 24c odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti. Vedlejší účastník nemůže vystavit výzvu na celé nepojištěné období, protože jeho skutečný konec nebývá v den odeslání výzvy znám, a proto zasílá výzvy co nejrychleji po získání výsledku porovnání údajů podle ustanovení § 15 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti, aby obeslaný měl možnost co nejdříve sjednat nápravu, tedy uzavřít pojištění nebo vozidlo vyřadit z registru. Vedlejší účastník nemůže vyčkávat, zda a kdy se ve výsledku porovnání podle ustanovení § 15 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti objeví údaj buď o existenci nového pojištění odpovědnosti, nebo o vyřazení vozidla z registru vozidel, neboť jednak by byl napaden, že úmyslně odkládal odeslání výzvy, aby tak navýšil počet dní bez pojištění, a tedy výši příspěvku nepojištěných, jednak by se mohl dostat i do situace, že by vůči některým adresátům výzev své právo promlčel. V soudním řízení se však již vedlejší účastník podle vyjádření snaží nepojištěná období, resp. jim odpovídající nároky slučovat. 13. Podle vedlejšího účastníka je účelem zákona o pojištění odpovědnosti, aby nebyla provozována a ponechána vozidla bez pojištěn