IV.ÚS 2549/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2549/22 ze dne 20. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem, sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice, proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. června 2022 č. j. 5 Co 687/2022-103 a 5 Co 688/2022-107, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Romana Kudlaty a Azalie Iris Guadamůz de Kudlata, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Současně stěžovatel navrhuje, aby jeho právnímu zástupci byla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení. 3. Z ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 11. 3. 2022 č. j. 23 C 290/2021-53 z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil řízení o určení právního vztahu (výrok I) a podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), uložil stěžovateli (jako žalobci) povinnost zaplatit vedlejším účastníkům (jako žalovaným) na náhradě nákladů řízení částku 12 729,20 Kč (výrok II). 4. K odvolání stěžovatele ze dne 28. 3. 2022 Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením č. j. 5 Co 687/2022-103 usnesení okresního soudu v (napadeném) výroku II potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Uvedené usnesení okresního soudu (jako celek) stěžovatel napadl ještě odvoláním ze dne 11. 4. 2022, to však okresní soud usnesením ze dne 13. 4. 2022 č. j. 23 C 290/2021-72 pro opožděnost odmítl (výrok I) a podle § 146 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení před soudem prvního stupně (výrok II), s odůvodněním, že vedlejším účastníkům žádné náklady nevznikly. 6. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným usnesením č. j. 5 Co 688/2022-107 usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl totiž k závěru, že podané odvolání není doplněním původně podaného odvolání (ze dne 28. 3. 2022), ale jde o nové odvolání v širším rozsahu, přičemž rozsah odvolání lze měnit jen v průběhu lhůty k podání odvolání (§ 205 odst. 4 o. s. ř.), která již stěžovateli uplynula. II. Stěžovatelova argumentace 7. Stěžovatel uvádí, že se žalobou podanou z důvodu neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností domáhal určení, že zůstavitelka Růžena Kudlatová jako nájemnice družstevního bytu byla ke dni své smrti členkou (blíže specifikovaného) stavebního bytového družstva (bod I) a dále že jmenovaná k tomuto dni byla vlastnicí (blíže specifikované) bytové jednotky (bod II), načež okresní soud žalobu v části I podle § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučil k samostatnému projednání s tím, že není dána jeho věcná příslušnost. Vrchní soud v Praze pak rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný krajský soud, načež okresní soud žalobu v části II označil za zjevně bezúspěšné uplatňování práva podle § 138 odst. 1 o. s. ř. a nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků. Poté, co byl stěžovatel okresním soudem vyzván k úhradě soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, vzal žalobu v této části zpět. Podle stěžovatele ale nebylo možné oddělit obě části žaloby od sebe, kdy druhá část byla zahrnuta do žaloby z procesní opatrnosti, a stalo-li se tak, "obsah odůvodnění do bodu II žaloby zůstal obsahově prázdný", takže již neměl důvod řízení vést. 8. Jde-li o napadené usnesení krajského soudu č. j. 5 Co 687/2022-103, stěžovatel namítá, že je zmatečné a nepřezkoumatelné a že krajský soud nesprávně vyložil a použil § 146 odst. 2 o. s. ř. Argumentuje tím, že zastavení řízení nezavinil, neboť mu nebylo umožněno doložit vlastnické právo zůstavitelky k předmětné bytové jednotce a že vzal žalobu zpět, což učinil ještě v době trvání poplatkové povinnosti, a proto mělo být řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí. Upozorňuje i na to, že úkony protistrany byly učiněny před vyloučením věci (viz výše), že vyjádření vedlejších účastníků k žalobě mu nebylo doručeno, a tudíž by měli mít nárok jen na náhradu jednoho úkonu právní služby, a že náklady řízení budou "účtovány" i v řízení před krajským soudem vedeném ve vyloučené věci, takže je bude platit dvakrát, a bude-li v daném řízení úspěšný, bylo by v rozporu se zásadou úspěchu ve věci, kdyby je měl vedlejším účastníkům nahradit. Stěžovatel rovněž tvrdí, že ke zpětvzetí žaloby došlo pro chování žalované strany, neboť vedlejší účastníci odmítli bezdůvodně uspokojit jeho nárok, a tudíž mu nezbylo než vstoupit do obou řízení. 9. Stěžovatel krajskému soudu vytýká i to, že nevzal v úvahu existenci důvodů zvláštního zřetele hodných (§ 150 o. s. ř.), které mají spočívat v tom, že trpí trvalou duševní poruchou, jakož i v procesních okolnostech daného případu (viz výše). V této souvislosti stěžovatel poukazuje na to, že obvodní soud neposoudil jeho majetkové a sociální poměry, takže nemohl předpokládat úmysl soudu moderovat právo na náhradu nákladů, a že krajský soud nevytvořit procesní prostor k zamýšlené aplikaci uvedeného ustanovení, aby mohl uplatňovat námitky a argumenty, přičemž připomíná, že pobíral invalidní důchod ve výši 6 000 Kč a od roku 2022 starobní důchod 14 666 Kč a že nevlastní žádný majetek větší hodnoty. 10. K napadenému usnesení č. j. 5 Co 688/2022-107 stěžovatel uvádí, že odvolání ze dne 11. 4. 2022, které prý bylo podáno podle § 205 odst. 3 o. s. ř., směřovalo proti celému usnesení okresního soudu, když z něho bylo patrno, že nesouhlasí se zastavením řízení, přičemž úvahu krajského soudu o tom, že bylo podáno ve větším rozsahu (§ 205 odst. 4 o. s. ř.), označuje za domněnku či spekulaci. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 13. Ústavní stížnost primárně směřuje proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve výši 12 729,20 Kč. Ústavní soud se ve své rozhodovací praxi k problematice náhrady nákladů řízení vyjadřuje rezervovaně, neboť spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity vedoucí k porušení základních práv a svobod [usnesení ze dne 27. 5. 1998 sp. zn. II. ÚS 130/98, ze dne 1. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 10/98, ze dne 5. 8. 2002 sp. zn. IV. ÚS 303/02 (U 25/27 SbNU 307), ze dne 4. 2. 2003 sp. zn. I. ÚS 30/02 a ze dne 13. 10. 2005 sp. zn. III. ÚS 255/05; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Toliko procesní povaha soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, způsobuje, že zde není zje