IV.ÚS 2550/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2550/23 ze dne 12. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Veroniky Křesťanové (soudkyně zpravodajky) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Dvorské, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2023 č. j. 22 Cdo 1591/2022-132 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2022 č. j. 71 Co 259/2021-100, ve znění opravného usnesení ze dne 25. ledna 2022 č. j. 71 Co 259/2021-103, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Kateřiny Némethové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 11 odst. 1 a 2 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva svobod (dále jen "Listina"), jakož i její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") sp. zn. 6 C 348/2019, který si Ústavní soud vyžádal, se podává, že rozsudkem okresního soudu ze dne 2. 6. 2021 č. j. 6 C 348/2019-73 byl zamítnut návrh, kterým se vedlejší účastnice domáhala určení, že pozemek parc. č. X1 v kat. území H. se nachází v přídatném spoluvlastnictví vedlejší účastnice a stěžovatelky, v němž výše spoluvlastnického podílu vedlejší účastnice činí 1/3, kdy tento spoluvlastnický podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. X2 v kat. území H., a výše spoluvlastnického podílu stěžovatelky činí 2/3, kdy tento spoluvlastnický podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. X3 v kat. území H. (výrok I) a vedlejší účastnici bylo uloženo zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku 39 598,75 Kč (výrok II). Okresní soud vyšel z toho, že vedlejší účastnice a stěžovatelka mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek parc. č. X1 (ostatní komunikaci), který využívají jako příjezdovou cestu ke svým nemovitostem. Na tento pozemek navazují pozemky ve výlučném vlastnictví vedlejší účastnice (pozemky parc. č. X2 a X4) a stěžovatelky (pozemky parc. č. X3, X5, X6, X7, X8, X9, X10, X11, X12 a X13). Z fotografií pořízených při místním šetření měl soud za prokázané, že na pozemek vedlejší účastnice je vedena z místní komunikace (chodníku) dlážděná cesta pro pěší přístup k její nemovitosti, pozemek parc. č. X1 tak slouží vedlejší účastnici pouze pro pohodlnější přístup k její nemovitosti (tj. pro příjezd motorových vozidel přes tento pozemek k parkování na přilehlé zahradě). Okresní soud poukázal na dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze dne 7. 5. 2018 ohledně pozemku parc. č. X2, jehož součástí je stavba č. p. X14 (objekt k bydlení) a parc. č. X4 (zahrada), ve které se vedlejší účastnice a stěžovatelka dohodly, že budou dbát na vzájemnou ohleduplnost a vzájemné nerušení se, když s ohledem na velikost pozemku parc. č. X1 by v případě jeho reálného rozdělení nebyla žádná z nich schopna bez rozšíření této komunikace přijíždět ke svým nemovitostem osobním vozidlem. Vzhledem ke skutečnosti, že vedlejší účastnice i stěžovatelka využívají pozemek parc. č. X1 ke dni rozhodování soudu dlouhodobě bezkonfliktně, přičemž případné neshody mohou řešit jiným odpovídajícím způsobem, dospěl okresní soud k závěru, že zakládat zpřísněný režim přídatného spoluvlastnictví jen pro účel, kterého mohou spoluvlastnice dosáhnout jinak, je nepřijatelné. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že pozemek parc. č. X1 se nachází v přídatném spoluvlastnictví vedlejší účastnice a stěžovatelky, v němž výše spoluvlastnického podílu vedlejší účastnice činí 1/3, kdy tento spoluvlastnický podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. X2 a výše spoluvlastnického podílu stěžovatelky činí 2/3, kdy tento spoluvlastnický podíl je spojen s vlastnictvím pozemku parc. č. X3 (výrok I) a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici na nákladech řízení částku 45 503 Kč (výrok II). Krajský soud se neztotožnil se závěrem okresního soudu, že není naplněna třetí ze zákonných podmínek přídatného spoluvlastnictví, a to, že bez existence pozemku, který slouží společnému účelu vlastníků samostatných věcí, není dobře možné samostatné věci užívat. Krajský soud zdůraznil, že pozemek parc. č. X1 tvoří jedinou možnou přístupovou cestu k pozemkům účastnic, jeho zánikem by zanikla i možnost přístupu, resp. příjezdu účastnic na pozemky v jejich výlučném vlastnictví, a tímto by bylo znemožněno jejich řádné užívání. Podle krajského soudu na uvedeném nic nemění skutečnost, že na pozemku vedlejší účastnice je vybudována přístupová cesta pro pěší z veřejné komunikace, neboť v současné době je běžným standardem přístup k nemovitosti sloužící k bydlení také motorovými vozidly, nadto z vyjádření stěžovatelky vyplývá, že nemá zajištěn jiný přístup k domu ani pro pěší. Krajský soud proto nesouhlasil s okresním soudem, že pozemek parc. č. X1 slouží toliko jako pohodlnější přístup vedlejší účastnice k její nemovitosti. 4. Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2023 č. j. 22 Cdo 1591/2022-132 jako nepřípustné odmítl s odůvodněním, že se ve své judikatuře již zabýval otázkou, zda pro splnění podmínky, že bez existence věci sloužící společnému účelu všech vlastníků samostatných věcí není dobře možné samostatné věci užívat, je zapotřebí absolutní nemožnost užívání samostatných věcí v objektivním pojetí, anebo ji lze považovat za splněnou i za situace, kdy je možné zajistit užívání samostatných věcí jiným vhodným, alternativním způsobem, avšak s vynaložením nezbytných nákladů. Dovolací soud měl za to, že úvahy krajského soudu byly s touto jeho rozhodovací praxí v souladu a současně je nelze považovat ani za zjevně nepřiměřené. Nejvyšší soud vyšel ze skutkových závěrů krajského soudu, že v případě vypořádání rozdělením sporného pozemku bez současného rozšíření komunikace by možnost příjezdu na pozemky stěžovatelky i vedlejší účastnice osobním automobilem byla znemožněna, k tomu dovolací soud dodal, že tím spíše by se uvedený závěr uplatnil, jestliže by při vypořádání byl uvedený pozemek přikázán některé ze spoluvlastnic do výlučného vlastnictví, neboť druhá spoluvlastnice by tím zcela pozbyla možnost ke svému pozemku a rodinnému domu přijíždět. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že aplikace § 1223 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, provedená krajským soudem a Nejvyšším soudem je v rozporu s § 1140 odst. 1 tohoto zákona. Stěžovatelka namítá, že ze znění § 1223 občanského zákoníku není jednoznačně zřejmé, zda je k naplnění zákonných požadavků pro vznik přídatného spoluvlastnictví zapotřebí absolutní nemožnost užívání samostatné věci v objektivním pojetí, tj. ani při vynaložení dalších nezbytně nutných nákladů na zajištění náhradního (alternativního) přístupu k samostatné věci, či zda postačí pouze subjektivní vnímání tvrzené nemožnosti užívání jedním z podílových spoluvlastníků. Stěžovatelka je přesvědčena, že v nyní posuzované věci je možné zajistit užívání samostatných věcí (obou rodinných domů) jiným vhodným alternativním způsobem, avšak při vynaložení nezbytných nákladů na vybudování nových příjezdových cest. Stěžovatelka se domnívá, že skutkový stav nebrání reálnému rozdělení pozemku parc. č. X1 v poměru spoluvlastnických podílů vedlejší účastnice a stěžovatelky. Stěžovatelka dále upozorňuje, že pozemky ve výlučném vlastnictví vedlejší účastnice a stěžovatelky nevytvářejí místně i účelem vymezený celek, neboť jde o samostatně stojící rodinné domy č. p. X14 a X15, které jsou samostatně užívány a odděleny betonovým plotem o výšce 200 cm po celé hranici pozemků parc. č. X3 a X2 a X4. Stěžovatelka dodává, že pozemek parc. č. X2 a X4 ve výlučném vlastnictví vedlejší účastnice bezprostředně sousedí s hlavní komunikací III. třídy a vedlejší účastnice je povinna pro potřeby zachování právní jistoty, prevence soudních sporů a zachování zásad občanského soužití zřídit si svůj vlastní vjezd. Že je to možné, dokládají listinné důkazy (geometrický plán, stanovisko projektanta Tomáše Tilla a písemná stanoviska Policie České republiky, Správy silnic Moravskoslezského kraje a obce H.). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána o