IV.ÚS 2553/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2553/22 ze dne 25. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Jonáše Dvořáka, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2022 č. j. 23 Cdo 1316/2022-138, č. j. 23 Cdo 1317/2022-141 a č. j. 23 Cdo 1318/2022-143, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. února 2022 č. j. 13 Co 1/2022-87, č. j. 13 Co 2/2022-90 a č. j. 13 Co 3/2022-93, usnesením Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. září 2021 č. j. 29 C 109/2021-51, č. j. 29 C 109/2021-52 a ze dne 11. listopadu 2021 č. j. 29 C 109/2021-71 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 15. července 2021 č. j. 29 C 109/2021-38, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Ing. Miroslava Revaje, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 90 Ústavy, svých ústavně zaručených základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a také svého práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. 2. Vedlejší účastník se po stěžovateli domáhal u Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") zaplacení 315 720 Kč s příslušenstvím. Okresní soud nejdříve vydal v záhlaví označený rozsudek pro zmeškání, kterým vyhověl žalobě vedlejšího účastníka. Následně okresní soud zamítl stěžovatelův návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání. Proti rozsudku podal stěžovatel také odvolání. Pro nezaplacení soudního poplatku okresní soud odvolací řízení zastavil. V posledku se stěžovatel domáhal vyslovení neúčinnosti doručení zásilky, obsahující předvolání stěžovatele k nařízenému jednání, kterýžto návrh okresní soud zamítl. Proti usnesením o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, o zastavení odvolacího řízení a o zamítnutí návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení zásilky se stěžovatel neúspěšně odvolal a následně podal nespěšně také dovolání. Proti všem výsledným devíti usnesením a také proti rozsudku pro zmeškání podal stěžovatel ústavní stížnost. I.a Řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání 3. Ve věci výše uvedené žaloby vedlejšího účastníka okresní soud nařídil první jednání. Spolu s předvoláním jednání zaslal stěžovateli žalobu a výzvu podle § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), kterou stěžovatele vyzval, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy k žalobě vyjádřil. Předvolání k jednání, v němž byl stěžovatel poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, spolu s žalobou a výzvou podle § 114a o. s. ř., bylo stěžovateli doručeno dne 1. 7. 2021. Tato zásilka byla stěžovateli doručena fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř., neboť stěžovatel si zásilku uloženou u provozovatele poštovních služeb dne 21. 6. 2021 v desetidenní lhůtě nevyzvedl; uplynutím lhůty se zásilka považuje za doručenou. Následně byla zásilka vrácena soudu zpět a o doručení zásilky bylo podle § 49 odst. 4 o. s. ř. po dobu 30 dnů vyvěšeno sdělení na úřední desce soudu. Následně vydal okresní soud k návrhu vedlejšího účastníka v záhlaví označený rozsudek pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání byl stěžovateli doručen dne 19. 8. 2021, opět fikcí doručení, následně doručující orgán zásilku s rozsudkem vhodil do poštovní schránky stěžovatele. 4. Stěžovatel v návrhu na zrušení rozsudku uvedl, že se nedostavil na první jednání ve věci samé, jelikož se do jeho dispoziční sféry nedostalo předvolání k nařízenému jednání. Zásilka s předvoláním údajně nebyla po uplynutí desetidenní lhůty vhozena do jeho schránky, nýbrž vrácena soudu. Podle stěžovatele nelze zhojit nedostatky doručení, způsobené vrácením zásilky odesílajícímu soudu, vyvěšením výzvy k jejímu vyzvednutí na úřední desce. 5. Okresní soud stěžovatelův návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání v záhlaví označeným usnesením č. j. 29 C 109/2021-51 zamítl. Okresní soud uvedl, že předvolání bylo spolu se žalobou stěžovateli doručeno v souladu se zákonem a absence vhození do schránky nemá právní účinky. Okresní soud uzavřel, že stěžovatel nenaplnil omluvitelné důvody zmeškání prvního jednání, pro které by rozsudek pro zmeškání mohl být zrušen. 6. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením č. j. 13 Co 1/2022-87 potvrdil usnesení okresního soudu. Krajský soud shrnul, že proti rozsudku pro zmeškání může žalovaný jednak podat odvolání, jednak může navrhnout jeho zrušení. Ačkoli mají oba úkony tentýž účel, mají různé důvody. V řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání se zkoumá, zda ke zmeškání vedly žalovaného omluvitelné důvody, které mu znemožňovaly také se z jednání jen omluvit. Naopak nesplnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, včetně absence řádného doručení předvolání, může být zkoumáno v řízení odvolacím. Proto krajský soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že stěžovatel neprokázal omluvitelné důvody zmeškání. 7. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením č. j. 23 Cdo 1316/2022-138 odmítl, neboť shledal usnesení okresního soudu souladným se svou ustálenou rozhodovací praxí. I.b Řízení o zastavení odvolacího řízení 8. Stěžovatel podal proti rozsudku pro zmeškání odvolání, načež ho okresní soud vyzval k zaplacení soudního poplatku s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno. Jelikož stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, okresní soud odvolací řízení v záhlaví uvedeným usnesením č. j. 29 C 109/2021-71 zastavil. 9. Proti usnesení o zastavení odvolacího řízení podal stěžovatel odvolání. Krajský soud usnesení okresního soudu v záhlaví uvedeným usnesením č. j. 13 Co 3/2022-93 potvrdil. Je-li soudní poplatek splatný podáním návrhu, není podle krajského soudu pro jeho splatnost rozhodná žádost o posečkání úhrady soudního poplatku podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je taková žádost nepřípustná, neboť na splacení soudního poplatku závisí samotné vedení řízení a zákon při nezaplacení soudního poplatku předpokládá jednoznačný následek v podobě zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žádost je nutno posoudit podle § 9 odst. 4 písm. c) téhož zákona, který umožňuje soudu řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovených případech nezastavit a povinnost platit soudní poplatek odložit až do rozhodnutí o věci samé. Pro takový postup ale stěžovatel relevantní důvody netvrdil. 10. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud jako nepřípustné v záhlaví označeným usnesením č. j. 23 Cdo 1318/2022-143 odmítl. Nejvyšší soud nepřisvědčil stěžovateli, že okresní soud měl žádost o odložení platby soudního poplatku posoudit jako žádost o osvobození od soudního poplatku, neboť stěžovatel ji odůvodnil pouze tím, že to považuje vzhledem k dalším řízením a uplatněným opravným prostředkům za vhodné. Podle Nejvyššího soudu není usnesení krajského soudu v rozporu se stěžovatelem odkazovaným usnesením ze dne 12. 3. 2015 č. j. Konf 2/2014-17, v němž zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, dovodil, že žádost o povolení splátek soudního poplatku se posoudí podle obsahu buď jako žádost o osvobození od soudního poplatku, nebo o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, anebo jako žádost podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. I.c Řízení o návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení zásilky s předvoláním stěžovatele k prvnímu jednání 11. Stěžovatel se u okresního soudu domáhal, aby soud podle § 50d odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že je doručení zásilky obsahující předvolání k nařízenému jednání, žalobu a usnesení podle § 114a o. s. ř. neúčinné, a to z týchž důvodů, pro které navrhl zrušení rozsudku pro zmeškání (viz výše). Okresní soud návrh stěžovatele v záhlaví uvedeným usnesením č. j. 29 C 109/2021-52 zamítl. Okresní soud uzavřel, že podle znění a smyslu § 50d odst. 1 o. s. ř. a toto ustanovení vykládající judikatury Nejvyššího soudu nemůže nadále posuzovat okolnosti významné pro závěr, zda byla zásilka obsahující předvolání k nařízenému jednání stěžovateli řádně a účinně doručena, neboť soud dne 15. 7. 2021 vydal rozhodnutí, kterým se řízení končí. Tato námitka byla následně posouzena v řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání v souvislosti s omluvitelností důvodu, pro který stěžovatel zmeškal první jednání ve věci. 12. K odvolání