IV.ÚS 2555/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2555/24 ze dne 25. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele T. J., zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2024 č. j. 6 Tdo 508/2024-396 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2024 č. j. 11 To 394/2023-331, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 24. 10. 2023 č. j. 3 T 126/2023-306 uznal stěžovatele vinným (ad 1) přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a (ad 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) trestního zákoníku, kterých se podle jeho zjištění dopustil způsobem popsaným v rozsudku. Okresní soud odsoudil stěžovatele za tyto přečiny a za sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jimiž byl uznán vinným rozhodnutími téhož soudu ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. 6 T 111/2022 a Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 2. 2023 sp. zn. 2 T 22/2022, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců a současně zrušil výroky o trestu rozhodnutí okresního soudu ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. 6 T 111/2022 a Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 2. 2023 sp. zn. 2 T 22/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za další přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání uložil okresní soud stěžovateli trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zavázal okresní soud stěžovatele zaplatit obchodní společnosti Uniqa pojišťovna, a. s., na náhradě škody částku 21 444 Kč. 3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch stěžovatele rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) a navazujících výrocích o trestu a náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 trestního řádu ve věci znovu rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným skutkem, který právně kvalifikoval jako přečiny poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku. Za tyto přečiny a sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, jimiž byl uznán vinným rozhodnutími okresního soudu ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. 6 T 111/2022 a Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 2. 2023 sp. zn. 2 T 22/2022, odsoudil stěžovatele k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 a 3 trestního zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti čtyř měsíců a současně zrušil výroky o trestu uložené mu rozhodnutími okresního soudu ze dne 6. 9. 2022 sp. zn. 6 T 111/2022 a Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 2. 2023 sp. zn. 2 T 22/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu stěžovatele zavázal zaplatit obchodní společnosti Uniqa pojišťovna, a. s., na náhradě škody částku 21 444 Kč. 4. Uvedených přečinů se stěžovatel podle závěrů krajského soudu dopustil (ve stručnosti uvedeno) tím, že dne 11. 5. 2022 v době od 08:55 hodin do 09:06 hodin, v Kladně, v ulici Divadelní, u objektu č. p. 1806, poté, co přijel společně se Z. M. do bývalého areálu obchodní společnosti ZEOLIT Kladno se záměrem odcizit zde kovový materiál, naložil do dodávkového automobilu kovové komponenty v hodnotě 500 Kč, přičemž byl přistižen zaměstnancem bezpečnostní agentury (dále jen "poškozený"), který svým služebním automobilem ve vlastnictví obchodní společnosti Raiffeisen - Leasing, s. r. o. (dále jen "poškozená"), zablokoval výjezd z areálu a sdělil stěžovateli, že na místo volá policejní hlídku, se záměrem z místa uniknout sdělil poškozenému "uhni s tím vozidlem, nebo ti to nabourám", poté nasedl na místo řidiče dodávkového vozidla, dojel ke služebnímu vozu poškozeného, kde odstranil stavební tvárnice nacházející se vedle tohoto vozu, načež opět nasedl na místo řidiče a se záměrem z místa uniknout se do takto vytvořeného prostoru rozjel, ačkoliv si byl vědom a počítal s tím, že s ohledem na velikost jím řízeného vozidla, stav terénu a velikost vytvořeného prostoru může dojít ke střetu obou vozidel. Ke středu vozidel došlo, neboť při objíždění vozidla poškozené stěžovatel poškodil jeho pravou přední část, čímž způsobil škodu v celkové výši 33 049 Kč, následně pokračoval dále v jízdě k ulici Divadelní. Tohoto jednání se stěžovatel dopustil, ačkoliv mu byl rozsudkem okresního soudu ze dne 8. 7. 2014 sp. zn. 3 T 26/2014, který nabyl právní moci dne 16. 9. 2014, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 90 měsíců, který s ohledem na výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozhodné době vykonával. 5. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel nepopírá, že vůči poškozenému pronesl větu "uhni mi s tím autem, nebo ti to auto nabourám", nicméně setrvává na své obhajobě, podle které z ničeho nelze dovodit, že tato ve skutečnosti neškodná věta představovala pohrůžku jiné těžké újmy, případně pohrůžku násilí, jak je koncipována ve skutkové podstatě trestného činu vydírání. 7. Stěžovatel se plně ztotožňuje s odůvodněním rozsudku okresního soudu, který objasnil, proč má za to, že inkriminované jednání nemůže naplňovat skutkovou podstatu trestného činu vydírání. Podle stěžovatele okresní soud správně vyhodnotil, že věta pronesená bez zvyšování hlasu byla myšlena pouze jako upozornění, co se chystá ve snaze opustit místo učinit, a to ve vztahu k překážce, a jaké mohou být následky na služebním voze poškozeného. 8. Byl-li stěžovatel odsouzen pro spáchání trestného činu poškození cizí věci podle § 228 trestního zákoníku, nelze současně dovodit, že šlo o pohrůžku násilí či jiné těžké újmy předpokládané skutkovou podstatou trestného činu vydírání. Navíc bylo zřejmé, že stěžovatel chtěl místo opustit, avšak nepřistoupil k ničemu, co by jen naznačovalo, že se chystá dále působit na poškozeného, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Následné poškození služebního vozidla nebylo jeho úmyslem (natož úmyslem přímým), o čemž svědčí skutečnost, že spolu se svědkyní se snažil odklidit tvárnice nacházející se na příjezdové cestě, aby mohli se svým vozidlem odjet bez kolize, k níž však posléze došlo. 9. Závěrem stěžovatel zdůrazňuje, že je namístě v jeho prospěch aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 trestního zákoníku. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Úst