IV.ÚS 2565/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2565/19 ze dne 22. 9. 2020 N 182/102 SbNU 97 K požadavku na nezměnitelnost složení soudního tělesa   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem Bašty 416/8, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 5 To 72/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019 č. j. 8 Tdo 184/2019-703, za účasti Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019 č. j. 8 Tdo 184/2019-703 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 5 To 72/2018 bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019 č. j. 8 Tdo 184/2019-703 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 5 To 72/2018 se zrušují. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti shora vymezeným rozhodnutím Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") a Nejvyššího soudu a navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení s tvrzením, že jimi byly porušeny: jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy, jakož i princip legality trestní represe dle čl. 39 Listiny. II. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 2. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem, proti pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, které zákon poskytuje, a byly k ní připojeny kopie obou napadených rozhodnutí. Splňuje tedy všechny procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a Ústavní soud se jí tedy může zabývat z věcného hlediska. III. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 3. Stěžovatel byl nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") ze dne 17. 8. 2016 sp. zn. 1 T 11/2016 (dále jen "zprošťující rozsudek") zproštěn dle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, obžaloby podané státním zastupitelstvím pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník") v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Současně s tím dle § 229 odst. 3 trestního řádu odkázal nalézací soud poškozenou společnost K & P service, s. r. o., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Skutek, pro který byla podána obžaloba, jíž byl stěžovatel zproštěn, měl, stručně řečeno, spočívat v tom, že stěžovatel měl - poté, co byl v blíže nezjištěné době roku 2013 ústně seznámen s tím, že jednatel společnosti VIN-EU, s. r. o., odvolává generální plnou moc udělenou stěžovateli dne 3. 5. 2012 k zastupování této společnosti, k čemuž došlo proto, že odmítal převzít písemné vyhotovení odvolání plné moci, dne 24. 4. 2013 v Jesenici v kanceláři společnosti VIN-EU-ECR, s. r. o., - uzavřít se společností K & P service, s. r. o., prostřednictvím jejího jednatele smlouvu o podnájmu osobního motorového vozidla tovární značky Audi A8 4H v pořizovací hodnotě 1 890 000 Kč, vystupuje přitom jako zmocněnec společnosti VIN-EU, s. r. o., čímž zavázal společnost VIN-EU, s. r. o., k placení měsíčních splátek ve výši 36 300 Kč do 31. 5. 2019, přičemž si toto vozidlo ponechal pro svou osobní potřebu, na nájemném uhradil toliko jednorázově 121 000 Kč a poté přestal reagovat na výzvy k placení nájemného či vrácení vozidla (dále jen "předmětný skutek"). 5. K odvolání státní zástupkyně v neprospěch stěžovatele odvolací soud usnesením ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. 5 To 343/2016 (dále jen "zrušující usnesení") dle § 258 odst. 1 písm. b), c) a d) trestního řádu zrušil zprošťující rozsudek nalézacího soudu a dle § 259 odst. 1 trestního řádu mu vrátil věc k novému rozhodnutí. 6. Ani zprošťující rozsudek nalézacího soudu, ani zrušující usnesení odvolacího soudu stěžovatel neučinil předmětem řízení o ústavní stížnosti. V opakovaném hlavním líčení nalézací soud napadeným rozsudkem (dále též jen "odsuzující rozsudek") uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizích práv dle § 181 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, za něž stěžovateli uložil dle § 209 odst. 4 trestního zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v celkové délce dvou a půl let, jehož výkon dle § 81 odst. 1 trestního zákoníku ve spojení s § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce pěti let a současně dle § 67 odst. 1 trestního zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1 a 2 trestního zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 000 Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody dle § 69 odst. 1 trestního zákoníku v délce trvání dvě stě dnů. Současně nalézací soud odkázal poškozenou K & P service, s. r. o., s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních dle § 229 odst. 1 trestního řádu. 7. Proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu podali stěžovatel a poškozená odvolání, o nichž rozhodl odvolací soud svým napadeným rozsudkem (dále též jen "rozsudek odvolacího soudu") tak, že odvolání poškozené zamítl dle § 256 trestního řádu, k odvolání stěžovatele zrušil dle § 258 odst. 1 písm. b) a d) trestního řádu odsuzující rozsudek nalézacího soudu a dle § 259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že při pozměněném popisu skutku uznal stěžovatele vinným toliko ze zločinu podvodu dle § 209 odst. 1 a odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, za nějž mu uložil trest odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v délce čtyř let. Poškozenou pak odvolací soud odkázal s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. 8. Stěžovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud svým napadeným usnesením odmítl dle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. IV. Argumentace stěžovatele a vyjádření dalších účastníků řízení 9. Stěžovatel v úvodu své ústavní stížnosti rekapituluje průběh trestního řízení před obecnými soudy v zásadě tak, jak je zachycen v části III tohoto nálezu, a následně přikročuje k vymezení jednotlivých argumentů, o něž opírá svůj závěr o tom, že jeho ústavně zaručená základní lidská práva byla napadenými rozhodnutími obecných soudů porušena. Konkrétně stěžovatel namítá 1. nerespektování pokynů odvolacího soudu v odsuzujícím rozsudku nalézacího soudu; 2. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy; 3. porušení pravidla in dubio pro reo; 4. nesprávnou právní kvalifikaci předmětného skutku vyplývající z nesprávného určení výše škody. Jádra těchto námitek lze přiblížit následujícím způsobem: 10. Ad 1 stěžovatel poukazuje na to, že ve zrušujícím usnesení odvolací soud zavázal nalézací soud, aby se zabýval tím, zda se předmětným skutkem stěžovatel nedopustil trestného činu zpronevěry dle § 206 trestního zákoníku či porušení povinnosti při správě cizího majetku dle § 220 trestního zákoníku, a aby doplnil dokazování ve vztahu ke zrušení dispozičního oprávnění stěžovatele k účtu společnosti VIN-EU, s. r. o., k nutnosti udělení speciálních plných mocí pro jednání s finančním úřadem a dopravním inspektorátem a k převzetí motorového vozidla bezpečnostní agenturou pro poškozenou. Ačkoliv nalézací soud dokazování doplnil přesně v těchto mezích, v nichž se dle stěžovatele primárně mělo vztahovat k možné právní kvalifikaci předmětného skutku jako trestného činu zpronevěry či porušení povinnosti při správě cizího majetku, učinil nalézací soud v odsuzujícím rozsudku nová, pro stěžovatele nepříznivá, skutková zjištění ohledně oprávnění stěžovatele jednat za společnost VIN-EU, s. r. o., a k uzavření podnájemní smlouvy, ohledně nichž žádné nové dokazování neprováděl, a tedy v tomto směru byl vázán svými dřívějšími závěry vyjádřenými ve zprošťujícím rozsudku. Vykročil tak dle stěžovatele z mezí pokynů odvolacího soudu a dospěl ke skutkovým zjištěním, k nimž neprovedl dokazování, a vytvořil tím situaci tzv. nepředvídatelného rozhodnutí. 11. Ad 2 stěžovatel vytýká