IV.ÚS 2566/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2566/23 ze dne 31. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Věnceslavy Holubové, zastoupené Mgr. Petrou Krauss, LL.M, advokátkou, sídlem Šumavská 991/31, Praha 2 - Vinohrady, proti výroku II a III usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 252/2022-485 ze dne 28. června 2023 a výroku II usnesení Městského soudu v Praze č. j. 78 Cm 3/2014-446 ze dne 1. dubna 2022, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti IREKO stavební, s.r.o., posledně sídlem Štichova 648/40, Praha 4 - Háje, 2) Jany Kubenkové, 3) Ing. Vojtěcha Holého, 4) Vratislava Kozlera, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených výroků rozhodnutí 1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí, že povinnost nahradit náklady řízení vedlejším účastníkům 2) až 4), která jí byla v napadených výrocích v záhlaví uvedených rozhodnutí uložena, porušila její práva plynoucí z čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka vedla soudní spor s obchodní společností IREKO stavební, s.r.o. [v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice 1), dále také jen "společnost"] před Obvodním soudem pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud"). Stěžovatelka se po společnosti domáhala zaplacení částky 422 849 Kč jako slevy z ceny díla zhotoveného společností pro jeho vady. V průběhu tohoto řízení před obvodním soudem, konkrétně dne 19. 5. 2014, nabylo právní moci usnesení o výmazu společnosti z obchodního rejstříku. 3. Stěžovatelka měla za to, že se po skončení likvidace společnosti objevil další společnosti patřící majetek, sestávající se z vymožené pohledávky ve výši 132 116,40 Kč a náhrady nákladů exekuce ve výši 12 741,30 Kč, z nichž by mohla být jako věřitelka společnosti uspokojena. Navrhla proto, aby Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zrušil výmaz společnosti z obchodního rejstříku, zrušil rozhodnutí o její likvidaci, nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora; dále jen jako "návrh na zrušení výmazu". Vedlejší účastníci 2) až 4) v řízení o tomto návrhu vedeném pod sp. zn. 78 Cm 3/2014 vystupovali jako účastníci, protože byli společníky společnosti [tedy vedlejší účastnice 1)]. Obvodní soud řízení o stěžovatelčině žalobě po dobu řízení o návrhu na zrušení výmazu přerušil. 4. První rozhodnutí městského soudu o návrhu stěžovatelky na zrušení výmazu zrušil Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") kvůli nesprávnému vymezení okruhu účastníků řízení. Druhé rozhodnutí městského soudu vrchní soud zrušil se závazným právním názorem, aby se městský soud vypořádal s námitkami stěžovatelky týkajícími se vyvedení majetku likvidované obchodní společnosti a řádného účtování a zabýval se tím, zda zjištěné pohledávky společnosti představují neznámý majetek ve smyslu § 209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebo zda má stěžovatelka zájem na obnovení společnosti hodný právní ochrany ve smyslu téhož ustanovení. 5. Napadeným usnesením, které tak představuje již třetí rozhodnutí městského soudu ve věci o návrhu stěžovatelky na zrušení výmazu, městský soud návrh výrokem I zamítl s odůvodněním, že stěžovatelkou zjištěný majetek nepředstavuje neznámý majetek zrušené společnosti, jímž by bylo možno uspokojit pohledávky jejích věřitelů. Výrokem II stěžovatelce uložil uhradit společníkům společnosti, tzn. vedlejším účastníkům 2) až 4), na náhradě nákladů řízení částku 96 880 Kč. Dalším výrokem pak rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů vedlejší účastnici 1) a jejímu dřívějšímu likvidátorovi. Ve výroku II vycházel městský soud ze zásady úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a aplikoval § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Za společné úkony při zastupování vedlejších účastníků 2) až 4) tedy přiznal odměnu za zastupování každého zvlášť, ale ve výši snížené o 20 %. 6. V odvolání proti usnesení městského soudu stěžovatelka mimo jiné namítla, že je "absurdní", aby byla náhrada nákladů přiznána každému z vedlejších účastníků 2) až 4) zvlášť, když byli společně zastoupeni jedinou advokátkou činící společné úkony za všechny z nich a sám byl v řízení aktivní jen vedlejší účastník 3). Dále se podrobněji věnovala důvodům, proč měl být při stanovení náhrady nákladů aplikován § 150 občanského soudního řádu. 7. Vrchní soud napadeným usnesením potvrdil usnesení městského soudu v plném rozsahu (výrok II) a stěžovatelce uložil nahradit vedlejším účastníkům 2) až 4) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 15 480 Kč (výrok III). Vrchní soud neshledal důvody aplikovat § 150 občanského soudního řádu, jak se stěžovatelka v odvolání domáhala. Jako výjimku ze zásady úspěchu ve věci je třeba toto ustanovení interpretovat restriktivně. Významné jsou jednak majetkové, osobní a další poměry účastníků řízení, ale i okolnosti vedoucí k uplatnění nároku u soudu, postoj účastníků během řízení a další. Žádné takové okolnosti hodné zvláštního zřetele vrchní soud v dané věci neshledal. Ve světle rozhodnutí a obsahu spisů jimi nejsou skutečnosti, že vedlejší účastníci 2) až 4) řízení o návrhu na zrušení výmazu údajně protahovali, dopustili se tvrzeného nezákonného postupu a nejevili snahu o smírné řešení, ani že městský soud o nákladech rozhodl z pohledu stěžovatelky formalisticky. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka napadá ústavní stížností jen uložení povinnosti nahradit náklady prvostupňového a druhostupňového řízení procesně úspěšným vedlejším účastníkům 2) až 4). Tvrdí, že obě napadená usnesení obsahují k nákladovým výrokům jen formalistické zdůvodnění založené na zásadě úspěchu ve věci. Domáhala se toho, aby byl aplikován § 150 občanského soudního řádu, neboť existovaly důvody hodné zvláštního zřetele [k tomu odkázala mj. na nálezy sp. zn. I. ÚS 1030/08 ze dne 12. 1. 2010 (N 4/56 SbNU 33) a sp. zn. I. ÚS 2899/10 ze dne 8. 3. 2011 (N 38/60 SbNU 455); všechna odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz]. Městský soud její argumentaci opomenul a vrchní soud jen odkázal na nepřiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu. 9. Důvody hodné zvláštního zřetele spatřuje stěžovatelka v tom, že vedlejší účastníci 2) až 4) v průběhu řízení před obvodním soudem rozhodli o zrušení společnosti, aniž by o tom informovali obvodní soud nebo stěžovatelku jakožto žalobkyni. Tím znemožnili, aby obvodní soud spravedlivě rozhodl o žalobě na slevu z ceny provedeného díla, a zasáhli tak do majetkové sféry stěžovatelky, která musela vynaložit další prostředky na opravu vadně provedeného díla. Důvod, proč v řízení neuspěla, vyjádřil vrchní soud až ve svém třetím (nyní napadeném) rozhodnutí. Přitom bylo podle jejího názoru od počátku nesporné, že vedlejší účastníci 2) až 4) věděli o majetku, kterým podložila svůj návrh na postup podle § 209 odst. 1 občanského zákoníku, což podle vrchního soudu vylučovalo, aby šlo o neznámý majetek zdůvodňující zrušení výmazu. I přes to, že právní řešení věci bylo podle pravomocného rozhodnutí takto jednoduché, řízení o návrhu na zrušení výmazu trvalo osm let. Stěžovatelka to klade za vinu vedlejším účastníkům 2) až 4), kteří ho měli protahovat svými neurčitými tvrzeními o skartovaném účetnictví a neochotou předložit účetní doklady. Vedlejší účastníci 2) až 4) tak porušili své povinnosti jednak ve vztahu ke zrušení obchodní společnosti, jednak v souvislosti s uchováváním účetních dokladů. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka blíže rozvedla své tvrzení, že účetní doklady společnosti předložené vedlejšími účastníky 2) až 4) byly zcela neprůkazné. Vedlejší účastníci 2) až 4) ani nebyli ochotní vyřešit spor smírně. Tímto postojem a svým protiprávním jednáním ji donutili podat neúspěšný návrh. Uložení povinnosti, aby jim stěžovatelka nahradila náklady řízení o návrhu na zrušení výmazu, je v takové situaci projevem přepjatého formalismu a extrémní nespravedlnosti. 10. Stěžovatelka také namítla, že městský soud a vrchní soud nedůvodně přiznaly vedlejším účastníkům řízení 2) až 4) náhradu nákladů každému samostatně, ačkoli byli zastoupeni stejnou advokátkou, jejich procesní úkony byly obsahově totožné a zastoupení více účastníků nezvyšovalo náročnost poskytnutí právní služby. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí předcházejícího řízení, v němž byla