IV.ÚS 2567/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2567/16 ze dne 20. 9. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Moravskoslezské cukrovary, a.s., IČ: 46900764, se sídlem Hrušovany nad Jevišovkou, Cukrovarská 657, zastoupené JUDr. Pavlem Marcem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 750/34, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2016 č. j. 32 Cdo 5070/2015-242 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. června 2015 č. j. 56 Co 62/2015-191, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo náměstí 390/42, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. srpna 2016, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatelka se žalobou proti státu domáhala určení, že je vlastníkem pozemku p. č. A1 - ostatní plocha, v katastrálním území Vávrovice, nyní zapsaného na LV č. A2 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Praha (dále jen "předmětný pozemek"). 3. Předmětný pozemek nabyl stát na základě kupní smlouvy ještě v 80. letech minulého století. Hospodářskou smlouvou ze dne 8. května 1991 bylo právo hospodaření k němu převedeno na Cukrovar Opava, státní podnik. Rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky ze dne 29. června 1992 č. j. 30/31/197/II/92 byl podle § 10 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, schválen privatizační projekt Cukrovar Opava, státní podnik, zpracovaný vedením podniku na veřejnou soutěž. Součástí podmínek schválení privatizačního projektu byla jeho aktualizace, jakož i to, že z něj v souladu se zákonem České národní rady č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, bude vyčleněna zemědělská půda. Jako zemědělská půda byl tehdy evidován i předmětný pozemek, byť byl nejméně od poloviny 80. let minulého století užíván za účelem průmyslové výroby - výroby cukru - a souvisejících technologických činností (tzn. odkalování vody z "praní" cukrové řepy). 4. Dne 1. října 1992 byla mezi Fondem národního majetku České republiky jako prodávajícím a obchodní společností 1. Slezská, a.s. (právní předchůdkyní stěžovatelky) jako kupujícím uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl blíže specifikovaný majetek podle aktualizovaného privatizačního projektu. V soupisu nemovitého majetku privatizovaného státního podniku, který byl přílohou této smlouvy, předmětný pozemek uveden není a nebyl zahrnut ani v žádném z dodatků k této smlouvě, kterým byly na kupujícího převedeny některé další nemovitosti. Rovněž nebyl uveden ani v soupisu nemovitostí, který byl součástí návrhu podanému katastru nemovitostí na zápis změny názvu obchodní společnosti 1. Slezská, a.s. z důvodu sloučení společností a přechodu veškerého majetku, včetně majetku nemovitého, na stěžovatelku jako nástupnickou společnost. 5. Vedlejší účastnice podala dne 13. října 2005 návrh na provedení zápisu do katastru nemovitostí, aby v něm byla zapsána jako nabyvatelka předmětného pozemku. Učinila tak na základě svého ohlášení o příslušnosti hospodařit s majetkem státu podle § 10 písm. b) a § 15 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, podle něhož jde o majetek někdejšího Cukrovaru Opava, státní podnik. 6. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě (dále též "soud prvního stupně") ze dne 17. prosince 2014 č. j. 37 C 136/2013-116 bylo žalobě stěžovatelky vyhověno a určeno, že je vlastníkem předmětného pozemku. Podle názoru tohoto soudu bylo třeba na spornou záležitost nahlížet optikou a v souvislostech společenského vývoje začátku 90. let minulého století. Předmětný pozemek již dlouhodobě před privatizací státního podniku nesloužil zemědělské výrobě a zemědělským účelům, ale průmyslové výrobě a činnosti cukrovaru. Jeho evidence jako "role" či "orná půda" byla pouze formální a v rozporu s faktickým stavem věci. Dále bylo třeba zohlednit, že smyslem privatizačního projektu a navazující smlouvy bylo převedení veškerého movitého a nemovitého majetku, se kterým podnik hospodařil při své činnosti, čemuž nasvědčuje i text smlouvy. Původní privatizační projekt zahrnoval ocenění i tohoto pozemku. Ujednaná kupní cena navíc převyšovala ocenění státního podniku v privatizačním projektu, zahrnujícího i tzv. zemědělské pozemky. Úmysl stran převést veškerý uvedený majetek lze dovodit i z následného vývoje, kdy po řadu let (desetiletí) stěžovatelka a její právní předchůdce s předmětným pozemkem nakládali, aniž by v tomto směru byli nějak rušeni státem či jinou osobou. Byl to nakonec samotný stát, kdo uzavíranými dodatky, zejména dodatkem č. 4, připustil, že výčet nemovitého majetku uvedený v příloze kupní smlouvy není úplný a měl by zahrnovat veškeré další nemovité věci tvořící původní státní podnik, včetně pozemků nesloužících zemědělským účelům. Výklad, že bylo záměrem státu si předmětný pozemek ponechat k jinému využití, se jeví být v kontextu ostatních zjištění absurdní a nelogický. Za této situace si vedlejší účastnice měla zjistit, že s majetkem nerušeně hospodaří stěžovatelka jako právní nástupce společnosti, která zprivatizovala státní podnik. Logickou úvahou - s přihlédnutím k předchozím krokům - by tak v součinnosti s ní mohla napravit výše uvedené formální nedostatky. 7. Soud prvního stupně si byl vědom toho, že jeho výše uvedené právní závěry vycházejí z neformálního pohledu na věc se snahou o spravedlivé vyřešení dané věci s přihlédnutím k celkovému historickému vývoji plynoucímu ze zjištěného skutkového stavu. I kdyby však stěžovatelka předmětný pozemek nenabyla kupní smlouvou, jeho vlastníkem by se v mezidobí musela stát vydržením. V době nabytí majetku od společnosti 1. Slezská, a.s. totiž nemohla mít pochybnosti o tom, že sloučením nabývá i předmětný pozemek, který tvořil neoddělitelnou provozní součást cukrovaru a byl takto nerušeně užíván. Nebyl tak důvod, aby si svou představu o rozsahu nabytých pozemků porovnala s katastrální mapou a se zaměřením hranic pozemků. S ohledem na dobrou víru stěžovatelky nepovažoval soud prvního stupně za podstatné, že pozemek nebyl uveden v jejím návrhu katastrálnímu úřadu ze dne 15. května 2000. První poznatek, že není v dobré víře, lze vztáhnout až k dopisu vedlejší účastnice ze dne 10. října 2011, tedy po uplynutí doby přesahující 10 let. 8. K odvolání vedlejší účastnice změnil Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 11. června 2015 č. j. 56 Co 62/2015-191 rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu stěžovatelky s ohledem na jeho odlišné právní posouzení zamítl. Přestože ve svém rozsudku uznal, že předmětný pozemek více než 30 let fakticky nesloužil zemědělským účelům, tato skutečnost neměnila nic na tom, že nebyl součástí předmětu převodu kupní smlouvou ze dne 1. října 1992, uzavřenou mezi Fondem národního majetku České republiky a společností 1. Slezská, a.s. Na jejím základě tedy nedošlo k převodu tohoto pozemku, přičemž se tak nestalo ani v následujícím období, např. formou písemného dodatku ke kupní smlouvě, jímž by byl o něj rozšířen její původní obsah. Tvrzení stěžovatelky, že k převodu došlo na podkladě této smlouvy s ohledem na "shodnou vůli obou smluvních stran", proto podle odvolacího soudu nebylo možné přiznat právní význam. Smlouva o převodu nemovitostí, pro niž je podle zákona obligatorní písemná forma, nemohla být tímto způsobem doplňována o další obsahové náležitosti, jež v písemném vyhotovení nejsou uvedeny. Dále odvolací soud uvedl, že uvedená kupní smlouva byla svou povahou smlouvou o prodeji části podniku, z něhož byly vyňaty pozemky, jež byly podle tehdy aktuálního formálního stavu "zemědělskými" pozemky. Pohnutky, na podkladě kterých nebyly zahrnuty do privatizace a později do kupní smlouvy, byly právně nerozhodné. 9. Odvolací soud se neztotožnil ani se závěrem, že vlastnické právo stěžovatelky mohlo vzniknout vydržením. Absence pozemku v nabývacím titulu obecně vylučuje, aby byl držitel v průběhu vydržecí lhůty vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří. Dobrou víru stěžovatelky, případně jejího právního předchůdce, přitom nebylo možné dovodit ani z jiných skutečností. Okolnost, že předmětný pozemek nebyl do kupní smlo