IV.ÚS 2573/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2573/21 ze dne 9. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky V. M., zastoupené Mgr. Janem Poláčkem, advokátem, sídlem Zlatnická 1127/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2021 č. j. 25 Cdo 506/2021-855, výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2020 č. j. 22 Co 143/2020-808 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. listopadu 2019 č. j. 28 C 171/2017-645, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti TV NOVA, s. r. o., sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5, Praha 5 - Hlubočepy, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 10, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 2 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem ve výroku I. uložil vedlejší účastnici jako žalované povinnost zaplatit stěžovatelce jako žalobkyni na náhradě nemajetkové újmy částku 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do nároku na dalších 11 000 000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Obvodní soud na základě skutkových zjištění, podle kterých vedlejší účastnice v období od 25. 8. 2014 do ledna 2016 zveřejnila desítky reportáží o průběhu trestního stíhání stěžovatelky, přisvědčil vedlejší účastnici, že na informování o trestní kauze stěžovatelky byl veřejný zájem, že vedlejší účastnice byla oprávněna poskytovat informace o trestní kauze stěžovatelky, která byla stíhána pro podezření ze spáchání vysoce závažné, v českých poměrech až ojedinělé, trestné činnosti, přičemž nešlo o bulvární informace. Souhlasil i s tím, že samotná medializace trestní kauzy není neoprávněným zásahem do osobnostních práv stěžovatelky a že za újmu, která stěžovatelce vznikla tím, že její trestní stíhání vešlo ve veřejnou známost, vedlejší účastnice, potažmo média neodpovídají. Vedlejší účastnice se však při informování dopustila excesu a za újmu tím způsobenou odpovídá. V řízení bylo zjištěno, že vedlejší účastnice ve svých příspěvcích stěžovatelku popisuje jako osobu, která "zabíjela" či "vraždila" a označuje ji za "vražedkyni", "XX" nebo "XX". Tím vedlejší účastnice porušila zásadu presumpce neviny stěžovatelky a vedlejší účastnice tak neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatelky. Výraz "XX" vedlejší účastnice sice nepoužila pro stěžovatelku v mediálním prostředí jako první, ale užívala jej, a to opakovaně. Újmu stěžovatelky vzniklou vlivem neoprávněného zásahu do práv stěžovatelky vedlejší účastnicí obvodní soud hodnotil jako značnou. Za odpovídající satisfakci tak shledal obvodní soud částku 1 000 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu již žalobní požadavek shledal nedůvodným. K přiznané částce důvodným shledal i požadavek na úrok z prodlení. 3. K odvolání obou účastníků napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil (výrok I.), v části zamítavého výroku jej změnil jen tak, že uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce dalších 200 000 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Městský soud připomněl obdobné řízení mezi stěžovatelkou a vydavatelstvím - obchodní společností CNC, a. s., ve kterém byly použity mediální analýzy obstarané stěžovatelkou, které podrobně dokumentují, v jakém rozsahu a intenzitě informovala jednotlivá média o trestní věci stěžovatelky. Z těchto analýz městský soud uzavřel, že u obchodní společnosti CNC, a. s., i u vedlejší účastnice došlo k řadě excesů, a ve výsledku se oba subjekty velmi významně podílely na excesivním zpravodajství o stěžovatelce včetně používání nepřípustné zkratky "XX". Městský soud dále zdůraznil, že ani titulkem nelze porušovat princip presumpce neviny a že nejde o přípustnou mediální zkratku, ačkoli lze poté z článku samotného zjistit, že je teprve vedeno trestní řízení a nedošlo k pravomocnému uznání viny. Ztotožnil se se závěrem obvodního soudu, že zpravodajství vedlejší účastnice o trestní věci stěžovatelky bylo excesivní, protože dlouhodobě a opakovaně porušovalo presumpci neviny stěžovatelky. Proto je vedlejší účastnice povinna odčinit nemajetkovou újmu stěžovatelce způsobenou poskytnutím peněžitého zadostiučinění. Městský soud provedl důkazy ke sledovanosti vysílání vedlejší účastnice v letech 2014 a 2015 a k četnosti a návštěvnosti internetového zpravodajství vedlejší účastnice. Zdůraznil, že informování prostřednictvím televizního vysílání má větší účinek, než prostřednictvím tisku. Uzavřel, že stěžovatelce nezpůsobila újmu pouze vedlejší účastnice, za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním odpovídá především stát, který rovněž stěžovatelku odškodnil, a je třeba zohlednit i peněžní zadostiučinění, jež obdržela od státu a dalších médií. Vedlejší účastnice má dominantní podíl na televizním vysílání, i její internetové stránky mají vysokou sledovanost. Městský soud u ní neshledal skutečnou sebereflexi, ale připomněl snahu se smírně dohodnout, poskytnout zadostiučinění a odstranění nevhodných internetových příspěvků. Z uvedených důvodů dospěl k závěru, že je namístě zvýšit peněžní zadostiučinění o dalších 200 000 Kč na celkovou částku 1 200 000 Kč, neboť proti obchodní společnosti CNC, a. s., bylo pravomocně přiznáno peněžité zadostiučinění ve výši 900 000 Kč. Vedlejší účastnice však zasáhla větší počet diváků, televizní vysílání má vyšší dopad na veřejné mínění a seriózněji podané informace působí pravdivěji a uvěřitelněji. Celkové odškodnění, jež se může stěžovatelce dostat od všech mediálních subjektů, může dosáhnout několika milionů Kč, což městský soud považoval za přiměřené. Současně městský soud odmítl koncept tzv. punitive damages z anglo-amerického prostředí, neboť tato náhrada škody s represivní funkcí nemá v kontinentálním právním řádu oporu a takto přísné postihy jsou vyhrazeny veřejnému právu. 4. Proti výrokům II. a III. rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, neboť měla zato, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se městský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, případně jež nebyly v daných souvislostech dosud Nejvyšším soudem řešeny, a současně se měl městský soud odchýlit od rozhodovací praxe Ústavního soudu. 5. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelky podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud dovodil, že zadostiučinění přiznané stěžovatelce ve výši 1 200 000 Kč není zjevně nepřiměřeně nízké, dovolání do zamítavého výroku tak není podle § 237 o. s. ř. přípustné a podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 6. K přiměřenosti peněžité náhrady Nejvyšší soud uvedl, že při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem zákonných podmínek a kritérií. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Výsledným zadostiučiněním se Nejvyšší soud zabývá až tehdy, bylo-li by zjevně nepřiměřené. Nejvyšší soud tedy posuzuje v rámci dovolacího řízení jen správnost základních úvah odvolacího soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Nejvyšší soud poukázal na to, že podrobně se k zohlednění jednotlivých kritérií pro mimořádné odškodnění zásahu do osobnostních práv vyjádřil v rozsudku ze dne 15. 4. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2422/2019. V uvedeném rozsudku byly mj. podrobně rozebrány i otázky stěžovatelkou předestřené jako dosud neřešené, a to otázka více subjektů povinných poskytnout peněžité zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, otázka přiměřenosti výše zadostiučinění a otázka akceptovatelnosti sankční funkce peněžních náhrad za nemajetkové újmy ve smyslu trestajícím. Nejvyšší soud odkázal na závěry dovozené judikaturou za účinnosti předchozí právní úpravy, a to i s přihlédnutím k jiným než tzv. mediálním kauzám, že peněžité zadostiučinění plní především satisfakční funkci, a